Gaius Antistius Vetus (konzul 30 př. N. L.) - Gaius Antistius Vetus (consul 30 BC)

Gaius Antistius Vetus byl římský politik a generál, který byl konzul suffectus v roce 30 př. nl jako kolega z Augustus uspět Marcus Licinius Crassus.[1]

Životopis

Vetus byl potomkem Plebeian Římský dům Antistii Veteres. Pravděpodobně to byl syn Gaia Antistia Veta, propraetor v Hispania Ulterior asi 68 před naším letopočtem, pod kým Julius Caesar sloužil jako kvestor.[2]

Zpočátku byl zastáncem Caesara Vetus Kvestor pro praetore z Sýrie Caesar, pozice, kterou on držel v 45 BC.[3][4] Byl nucen bojovat proti Quintus Caecilius Bassus, bývalý guvernér a oponent Caesara, který se odmítl vzdát svého postu. Vetus ho obléhal až do Parthové přišel ulevit Bassusovi; během této doby byl Vetus oslavován jako imperátor.[5]

Na zpáteční cestě do Řím v roce 44 př. n. l. byl zadržen Brutus, jeden z předních Caesarových vrahů, který ho přesvědčil, aby nejen předal příjmy provincie, které odváděl do Říma,[6] ale také se připojit k příčině Liberatores.[7][8] V červnu 43 př. N.l. se vrátil Řím ale brzy se vrátil do Bruta, kde sloužil jako jeden ze svých legáti.[9] Útěk po porážce Bruta v Philippi, Vetus se nakonec smířil Marcus Antonius a Octavianus.[10]

V roce 35 př. N. L. Byl Vetus pověřen velením pokračující války proti Salassi, možná jako guvernér Transalpská Galie,[11] kterou stíhal s vervou, ale bez úspěchu.[12] V roce 30 př. N. L. Mu byla udělena pozice konzul suffectus, část roku sloužil po boku Octaviana.[13] Vetus byl poté vyroben legát z Hispania Citerior v roce 26 př. n. l. jeden z mála mužů konzulárního postavení, kterému byla za vlády Augusta udělena vojenská provincie.[7] Převzal to od Augusta po Princeps onemocněl během kampaně ve Španělsku, což vedlo k kampaň společně s P. Carusiem proti Astures kterou úspěšně uzavřeli v roce 25 př.[14]

Jeho syn, Gaius Antistius Vetus, sloužil jako konzul v 6 před naším letopočtem. Dva z jeho vnuků se také stali konzuly.

Viz také

Zdroje

  • T. Robert S. Broughton, Soudci římské republiky, sv. II (1952).
  • Syme, Ronald, Římská revoluceClarendon Press, Oxford, 1939.
  • Anthon, Charles & Smith, William, Nový klasický slovník řecké a římské biografie, mytologie a geografie (1860).

Poznámky

  1. ^ Attilio Degrassi, I fasti consolari dell'Impero Romano dal 30 avanti Cristo al 613 dopo Cristo (Řím, 1952), s. 3
  2. ^ Syme, str. 64
  3. ^ Broughgton, str. 307
  4. ^ Podle Broughtona pozice kvestora, kterou měl Vetus zastávat v roce 61 př. N.l., nikdy neexistovala, zatímco pozice plebejského tribuny v roce 56 př. N. L., Kdy se měl Antistius pokusit o stíhání Julia Caesara za jeho činy, zatímco konzul. L. Antistiovi - viz Soudci římské republiky, svazek III.
  5. ^ Broughton, str. 307; Anthon & Smith, str. 933
  6. ^ Syme, str. 171
  7. ^ A b Syme, str. 330
  8. ^ Broughton, str. 326
  9. ^ Broughton, str. 351
  10. ^ Syme, str. 206
  11. ^ Broughton, str. 406
  12. ^ Syme, str. 329
  13. ^ Syme, str. 328
  14. ^ Syme, str. 332
Politické kanceláře
Předcházet
Marcus Licinius Crassus
jako konzul ordinarius		 Dostatečný konzul z římská říše
30 př. N. L
s Imp. Caesar Divi f. IV		Uspěl
Marcus Tullius Cicero
jako dokonalý konzul