Gabriele Henkel - Gabriele Henkel
Gabriele Henkel (rozená Hünermann (9. prosince 1931 - 28. září 2017),[1] byl německý sběratel umění, mecenáš umění, autor a umělec. Byla vdaná za Konrad Henkel, dlouhotrvající hlava Skupina Henkel.
Život

Gabriele Hünermann se narodila v roce Düsseldorf, dcera Theodora Hünermanna, hlavního lékaře marienské nemocnice.[Citace je zapotřebí ] Po zbaveném válečném dětství bez vzdělání ji otec poslal do Londýna jako au-pair ve věku 16 let. Poté pracovala jako novinářka pro týdeníky, Pozorovatel a Newsweek, a byl nejmladším členem Federální tisková konference když potkala Konrada Henkela v Rýnský karneval.[Citace je zapotřebí ] Pár se vzal v roce 1955, vzala příjmení svého manžela.[Citace je zapotřebí ]
V letech 1970 až 2000 sbírala umění z celého světa pro společnost Henkel, a tak budovala uměleckou sbírku skupiny.[2] Díla jsou umístěna v kancelářích, zasedacích místnostech a jídelnách zaměstnanců v sídle společnosti v Düsseldorfu.[3] Sbírka obsahuje přibližně 4 000 děl.[4]
Od roku 1972 byla členkou Mezinárodního poradního výboru Muzeum moderního umění v New Yorku.[5][6]
Přes Bazon Brock, získala lektorský titul pro dějiny umění na University of Wuppertal v roce 1983 se stala čestnou profesorkou komunikačního designu.[6]
V roce 2001 založila Kulturní nadaci Kythera, která každoročně od roku 2002 uděluje Cenu Kythera.[Citace je zapotřebí ]
Společnost Henkel získala ocenění Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo, 1. třída.[3] V roce 2009 byla poctěna titulem Řád za zásluhy státu Severní Porýní-Vestfálsko za její oddanost umění a umělecké výchově.[7]
V roce 2016 poprvé na veletrhu mimo společnost vystavovala 40 kusů ze sbírky klasického moderního a současného umění mimo společnost Sbírka umění K 20 v Düsseldorfu.[3]
V srpnu 2017 ji zveřejnila paměti pod názvem Die Zeit ist ein Augenblick.[8] Dne 28. září 2017 byla v Hetjensově muzeu v Düsseldorfu otevřena výstava děl Gabriele Henkelové. V designu hrála rozhodující roli. Na vernisáži nebyla přítomna; následující noc zemřela ve věku 85 let.[9]
Konrad a Gabriele Henkel jsou rodiči Christoph Henkel.[Citace je zapotřebí ]
Literatura
- Tafelbilder. DuMont Reiseverlag, Kolín nad Rýnem 1990, ISBN 978-3-7701-2418-3
- Les beaux restes - Bilder der Vergänglichkeit. Klinkhardt und Biermann, Mnichov 1995, ISBN 978-3-7814-0389-5
- Heine. Ein Bildermärchen. DuMont Reiseverlag, Kolín nad Rýnem 1997, ISBN 978-3-7701-4192-0
- Gabriele Henkel: Weiß ist alle Theorie - Zwischenräume, Richter, Düsseldorff 2001, ISBN 978-3-933807-62-5
- Sbírka doma - Sammlung Henkel. Zwei Bände, DuMont Literatur und Kunst Verlag, Kolín nad Rýnem 2009, ISBN 978-3-8321-9147-4 a ISBN 978-3-8321-9192-4
- Aquarelle - Malereien am Wasser. Grupello Verlag, Düsseldorf 2015, ISBN 978-3-89978-228-8
- Die Zeit ist ein Augenblick: Erinnerungen. Deutsche Verlagsanstalt, Mnichov 2017, ISBN 978-3-641-22497-4
Reference
- ^ Koch, Brigitte; Düsseldorf. „Gabriele Henkel verstorben: Eine schillernde, lebensfrohe Diva“. FAZ.NET (v němčině). ISSN 0174-4909. Citováno 2020-03-25.
- ^ „Henkel stellt Kunstkatalog“ Sammlung Henkel „pro / Eine Kunstsammlung für alle Mitarbeiter“. presseportal.de (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ A b C Henkel. „Trauer um Prof. Gabriele Henkel“. www.henkel.de (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ „Kunstsammlerin und Mäzenin Gabriele Henkel ist tot“. chrismon.evangelisch.de (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ SPIEGEL, DER. „Die reichsten Deutschen: Familie Henkel - Milliarden mit Megaperls - DER SPIEGEL - Wirtschaft“. www.spiegel.de (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ A b „Die Zeit ist ein Augenblick“. Verlagsgruppe Random House (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ „Der Verdienstorden des Landes Nordrhein-Westfalen | Das Landesportal Wir v NRW“. www.land.nrw (v němčině). 2016-08-03. Citováno 2020-03-25.
- ^ Zeitung, Westdeutsche. „Buch: Gabriele Henkel: Die Memoiren der“ weißen Dame"". Westdeutsche Zeitung (v němčině). Citováno 2020-03-25.
- ^ "Muzeum Düsseldorf Hetjens: Gabriele Henkel bittet zu Tisch / Kunstkritik / Kultur / report-d.de - Düsseldorf Internetzeitung". www.report-d.de. Citováno 2020-03-25.