Gabriel Liiceanu - Gabriel Liiceanu

Gabriel Liiceanu

Gabriel Liiceanu (Rumunská výslovnost:[ˈabriˈel li.iˈt͡ʃe̯anu]; b. 23. května 1942, Râmnicu-Vâlcea ) je rumunština filozof.[1]

Vystudoval Univerzita v Bukurešti na Filozofické fakultě v roce 1965 a na Fakultě klasických jazyků v roce 1973. Získal a doktorát v oboru filozofie na univerzitě v Bukurešti v roce 1976.

V letech 1965 až 1975 působil Liiceanu jako vědecký pracovník na Filozofickém ústavu a v letech 1975 až 1989 na Ústavu dějin umění. Získal stipendium od Humboldtova nadace v letech 1982 až 1984.

Byl manažerem společnosti Nakladatelství Humanitas od roku 1990[Citace je zapotřebí ]. Od roku 1992 je profesorem na Filozofické fakultě Bukurešťské univerzity.

Liiceanu je také zakládajícím členem Skupiny pro sociální dialog (1990), prezidentem Sdružení rumunských vydavatelů (od roku 2000) a členem vědecké rady New Europe College. V letech 1998 až 2001 byl členem Rumunská národní televize správní rada.

Byl velmi ovlivněn svým mentorem, Constantin Noica, zejména v době strávené v Păltiniş (zážitek, který vyvolává ve svém slavném „Jurnalul de la Păltiniş“ - „Deník Păltiniş“). Noica, rumunský filozof známý v zahraničí i v zemi, brával své nejcennější studenty a následovníky do svého malého domku v Păltiniş, kde je učil tomu, čemu později říkali „ne hodiny filozofie, ale duchovní zkušenosti“. Dalším stoupencem Noica, který byl pozván do Păltiniş, byl Andrei Pleșu (Liiceanu a Pleşu jsou dnes stále přátelé). Liiceanu zmiňuje tuto zkušenost ve svých knihách jako „školu Păltiniş“ a tento termín začal být široce přijímán a používán v rumunské i evropské filozofii. Liiceanu pokračoval v publikování až do dvacátých let 20. století a v rumunském intelektuálním veřejném životě zůstává tradiční postavou a má úzké vazby na Andreje Plesu, Moniku Lovinescu a Virgila Ierunca.[2] Jeden kritik, Gabriel Andreescu, navrhl, že Liiceanu údajně usnadnil extremismus tím, že jeho nakladatelství umožnilo editovat díla meziválečných (komunisticky pronásledovaných) rumunských osobností, které Andreescu obvinil z toho, že jsou „ideologové pravicového extremismu“.[3]

Práce

Knihy

  • Tragicul. O fenomenologie a limitei şi depăşirii (Tragic - Fenomenologie limitu a předjíždění), 1975
  • Péče o pleť v politické a kulturní oblasti (Esej o polytropii člověka a kultury), 1981
  • Jurnalul de la Păltiniş. Un model paideic in cultura umanistă (Paltinişův deník: Paideický model v humanistické kultuře), 1983
  • Le Journal de Păltiniş, La Decouverte, Paříž, 1998
  • Paltinişův deník, CEU Press, Budapešť a New York, 2000
  • Epistolar (Epistolary), 1987, spoluautor a editor
  • Apel către lichele (Apelovat na darebáky), 1992
  • Cearta cu filozofia. Eseuri (Hádka s filozofií. Eseje), 1992
  • Omezit limit (Na limitu), 1994
  • De la limite, Ed. Michalon, Paříž, 1997
  • Itinerariile unei vieţi: EM. Cioran urmat de Apocalipsa după Cioran. Trei zile de convorbiri - 1990, 1995
  • Itineraires d'une vie: E.M.Cioran suivi de Les continents de l'insomnie, Ed. Michalon, Paříž, 1995
  • Apocalypsen podporuje Cioran, Dualis Forlags, Ludvika, Suedia, 1997
  • Deklarace de iubire (Prohlášení o lásce), 2001
  • Uşa interzisă (Zakázané dveře), 2002
  • Om a simbol. Interpretace symbolů v teoria artei a filozofia culturii (Muž a symbol. Interpretace symbolu v teorii umění a filozofii kultury), 2005
  • Despre minciună (Na lži), 2006
  • Despre ură (Na nenávist), 2007
  • Scrisori către fiul meu, 2008
  • Ântâlnire cu un necunoscut, 2010
  • Ântâlnire în jurul unei palme Zen, 2011
  • Setkání s cizincem

Jeho knihy v současné době vydává v Brazílii Editora Ecclesiae.

Překlady

z řecký a Němec:

Filmy

  • Exerciţiu de admiraţie (Cvičení obdivu), 1991, s Constantinem Chelbou (spoluautorem)
  • rozhovor s Eugène Ionesco, 1992
  • Apocalipsa după Cioran (Apokalypsa podle Cioran ), 1995, se Sorin Ilieşiu (spoluautor)

Audioknihy

  • Uşa interzisă (Zakázané dveře), 2003
  • Noica, 2003, s Andrei Pleșu (spoluautor)
  • Apel către lichele (Apelovat na darebáky), 2006
  • Deklarace de iubire (Prohlášení o lásce), 2006
  • Sebastian, mon frère. Scratoare către un frate mai mare (Sebastian, mon frère. Dopis staršímu bratrovi), 2006
  • Strategii ale seducţiei. De la Romeo a Julieta la sărutul cioranian (Strategie svádění. Od Romea a Julie po Cioranian polibek), 2006

Ocenění

Reference

  1. ^ Organizace, Organizace fenomenologie (2007). Fenomenologie 2005. Knihy Zeta. str. 73–. ISBN  978-973-88632-0-0. Citováno 30. května 2011.
  2. ^ Monica Lovinescu (2006), Jurnal 1998-2000, Editura Humanitas.
  3. ^ Andreescu, Gabriel (2003). „Ideologii, discursuri, asocieri extremiste“. Extremismul de dreapta in România (pdf). Cluj: Centrul pentru Diversitate Etnoculturală. p. 26. ISBN  978-973-85738-8-8. Citováno 2. července 2011. Notorietatea pe care au capadate-o oamenii of presa cari de carte din category, autorilor citați face ca valorile Democrației liberale moderne s se afle astăzi in defensivă. Cazul lui Gabriel Liiceanu, care a promovat prin editura sa voga naționaliștilor și a iraționaliștilor interbelici - ideologi ai extremismului de dreapta -, sau al lui Horia-R. Patapievici, autor žádných odpovědí na reakční lístek, úspěšný úspěch, sledování rolí intelektualilor antiminoritari antimi antimulticulturaliști in pregătirea unei atmosfere propice curentelor extremiste.

externí odkazy