Gabriel Cortois de Quincey - Gabriel Cortois de Quincey
Gabriel Cortois de Quincey | |
|---|---|
 | |
| narozený | 1714 Dijon, Francie |
| Zemřel | 14. ledna 1791 Belley, Francie |
| Národnost | francouzština |
| obsazení | Biskup |
| Rodiče |
|
Gabriel Cortois de Quincey (narozený v Dijonu v roce 1714, zemřel v Belley 14. ledna 1791), církevní, byl posledním biskupem v Belley od roku 1751 do roku 1791.
Životopis
Gabriel Cortois de Quincey byl třetím synem Antoine Cortois-Humbert, Baron z Attignatu (1738) a Anne Guillaume z Quincey. Je strýcem dvou biskupů: Pierre-Marie-Magdeleine Cortois de Balore, biskup z Nîmes a Gabriel Cortois de Pressigny, biskup Saint-Malo pak arcibiskup z Besançonu, syn jeho staršího bratra Clauda Antoina, spoluvládce Quinceyho.[1]
Je určen pro církev, je arciděkanem a poté generálním vikářem prvního biskupa v Dijonu a jeho nástupce. V této době obdržel v roce 1746 vyznamenání opatství Saint-Martin d'Autun.
V roce 1751 jmenován biskupem v Belley je potvrzen 19. července a v srpnu vysvěcen vídeňským arcibiskupem Williamem z Hugues. V roce 1759 přesunul v roce 1762 ostatky svatého Anthelma. Stál na straně jezuitů. V roce 1764 byl pověřen konžským klášterem v diecézi Evreux. V roce 1772 předsedal představiteli Svatého stolce, hlavní kapitole Menších bratří v Grenoblu. V roce 1783 se stal komitátorem opatství Ambronay v diecézi Lyon.
Po vyhlášení občanské ústavy duchovenstva odmítá složit přísahu, ale nadále pobývá v biskupském paláci, který přestavěl. Zemřel 14. ledna 1791 před volbami konstitučního biskupa Jean-Baptiste Royer. Jeho dva synovci biskupové mu postavili pohřební pomník.[2]