Göcsej - Göcsej

Göcsej je geografický a etnický region uvnitř Zala County, Maďarsko.

Göcsej (červeně) jako jeden z mikroregionů v rámci fyzického členění Maďarska

Geografie a klima

Göcsej je oblast strmých kopců, ohraničená Zala, Kerka, a Válička řeky; jeho etnická hranice však není přesně v souladu s těmito geografickými hranicemi. Göcsej má subalpské podnebí a vegetace. Přestože v Maďarsku je nejvíce srážek, půda je sotva vhodná pro rostlinnou výrobu. Ještě na počátku 19. století byly kopce pokryty obrovskými duby, Buk lesní, a Skotské borovice. Sjezdovky a vrcholy kopců mají žlutavě červenou, jílovitou půdu a údolí, předtím, než byly ve 20. století zahájeny odvodňovací projekty bažiny. Když se údolí zaplavila při tání sněhu nebo po silných deštích, originál osadníci postavené většinou na svazích, méně často na hřebenech nebo hřebenech kopců.

Historie názvu „szeg“

Starý dům z Göcsej

První písemná zmínka o Göcsejovi je z roku 1689 pod názvem „Göböcse“. Na začátku 19. století se rovněž vyskytují názvy „Göcse“ a „Göcsej“. Někteří vědci sledují původ názvu na „göcs“ (paušální, hrudkový) odkazující na vlastnosti půdy, jiní ho vystopují zpět na „göcsörtös“ (sukovitý) nebo „görbe“ (pokřivený) odkazující na hornatost oblasti. Göcsej je zemí „szegů“. Vztahuje se na vzor osídlení, kde vesnici tvoří skupiny domů posazených na vrcholcích kopců nebo na mýtinách. Toto volné, rozptýlené uspořádání je charakteristické pro severní a střední část Göcsej. Rovné plochy mají domy lemující ulice.

Historie lidu Göcsej: Historické pohraničí, oblast „szegů“ a oblast mezi nimi

Maďaři se zde usadili po dobytí Karpatské kotliny v 9. a 10. století. V té době se nacházelo pohraničí směrem na sever, což je nyní jihozápadní část okresu Zala. Podél hranice se usazovaly pohraniční stráže. Taková osada byla Lövő nebo Zalalövő kde žili „Lövők“ (střelci). Vzhledem k tomu, že Mongol Invaze (1241-42) zničila organizaci vojenských hraničních zón, pohraniční stráže zůstaly a většina z nich se stala nevolníci.

Země „szegů“ začala být osídlena na konci 10. století. Výsadní třída řídícího a správního systému EU Maďarské království, zřízený Král sv. Štěpán I. (Maďarský: Szent István) a jejich nevolníci se usadili v těchto částech. Většina služeb poskytovala vojenskou službu, na oplátku jim byla poskytována země a některá privilegia šlechty. Tito malí šlechtici vedou rolnický životní styl. Jejich osady měly dominantní vliv na formování charakteristické struktury göcsejských sídel, tzv. „Szegů“. Jejich usedlosti byly založeny v lesích pokrývajících svahy a vrcholky kopců; někteří odvozují svět „szeg“ od této skutečnosti (szeg, szeglet = roh lesa). Osady byly často pojmenovány po rodině, která oblast osídlila, např. Kustánszeg, Gombosszeg a další, včetně přípony „szeg“ za příjmením.

Vesnice mezi Göcsejskými „szegy“ a osadami pohraničních stráží byly osídleny částečně drobnými šlechtici původem z hradních poddaných a částečně hradními lidmi nižšího právního postavení, hradními sluhy, jejichž potomky se v pozdějších stoletích stali poddanými. Tyto vesnice, které se vyvinuly na plošších úsecích podél hlavních silnic a na březích potoka nebo řeky, se mohly snadněji rozšiřovat než osady Szegů. Tyto osady měly pravidelnější organizaci, domy byly uspořádány podél jedné nebo více ulic. I tyto byly často pojmenovány podle prvních obyvatel, např. Budafa, Kálócfa, Náprádfa (příjmení + fa, což znamená strom). Stručně řečeno, mnoho potomků pohraničních stráží, hradních lidí a hradních poddaných zde žije dodnes.

Přežití rolnické kultury v Göcsej

Interiér starého domu „Göcsej“

I přes devastaci způsobenou Turky v 16. a 17. století zůstala selská kultura regionu po stovky let do značné míry nedotčena. Zachoval si svou archaickou kulturu až do prvních desetiletí 20. století. Navzdory postupné změně intenzivního chovu zvířat ve druhé polovině 19. století izolovala vesnice Göcsej zpomalila tempo změn.

Osady Göcsej

externí odkazy