Opatření funkční nezávislosti - Functional Independence Measure - Wikipedia
Opatření funkční nezávislosti
Zkouška
zjistit funkci po mrtvici (nebo rakovině)
The Opatření funkční nezávislosti (FIM) je hodnotící nástroj, jehož cílem je vyhodnotit funkční stav pacientů během rehabilitačního procesu po a mrtvice, traumatické zranění mozku, poranění míchy nebo rakovina.[1] Jeho oblast použití může zahrnovat kvalifikovaná ošetřovatelská zařízení a nemocnice zaměřené na akutní, subakutní a rehabilitační péči. Provádí se při vstupu do a odletu z a rehabilitační nemocnice, slouží jako konzistentní nástroj pro sběr dat pro srovnání výsledků rehabilitace napříč kontinuem zdravotní péče.[1] Dále si klade za cíl umožnit klinickým lékařům sledovat změny funkčního stavu pacientů od počátku rehabilitační péče po propuštění a následném sledování. Hodnocení stupně FIM ze strany FIM postižení závisí na skóre pacienta v 18 kategoriích se zaměřením na motorické a kognitivní funkce. Každá kategorie nebo položka je hodnocena na 7bodové stupnici (1 = <25% nezávislost; je nutná celková pomoc, 7 = 100% nezávislost).[1][2] Skóre FIM jako takové lze interpretovat tak, že označuje úroveň nezávislosti nebo úroveň péče. Stupnice se používá k posouzení, jak dobře může člověk provádět základní činnosti každodenního života a tedy jak bude závislý na pomoci od ostatních.[1] Mezi další hodnocené oblasti patří fyzické, například to, jak dobře se pacienti pohybují a chodí, a kognitivní, jak dobře komunikují s ostatními, komunikují a zpracovávají informace.[2] FIM byl původně vytvořen pro lidi, kteří měli mrtvice, ale používá se k hodnocení zdravotního postižení i v jiných případech.[2]
