Mnich Julian - Friar Julian

Julian a Gerard, vedlejší kolega Károly Antal, Budapešť

Mnich Julian (maďarský: Julianus barát) byl jedním ze skupiny Maďarů Dominikán mniši který v roce 1235 odešel Maďarsko abychom je našli Maďaři kteří - podle kronik - zůstali ve východní vlasti. Poté, co mnich Julian urazil velkou vzdálenost, dorazil do hlavního města Volha Bulharsko, kde mu bylo řečeno, že Maďaři žili jen dva dny cesty pryč. Julian je našel, a to i přes mezeru nejméně 300–400 let od rozkolu mezi Maďary, kteří napadli a usadili se v Panonie a ty, které byly nalezeny v Bashkiria, jejich jazyk zůstal vzájemně srozumitelný a byli schopni komunikovat.[1]

Cesta mnicha Juliana

Julian pojmenoval starou zemi Magna Hungaria nebo Velké Maďarsko. Začal si uvědomovat příběhy o Tataři, kteří byli nepřáteli východních Maďarů a Bulharů. Dva roky po původní cestě se Julian vrátil do Magna Hungaria, ale zjistil, že byl zdevastován Mongolské Tatary. Vrátil se do svého království se zprávami o smrtelném nebezpečí a Mongolem ultimatum do Maďarska.[2][3]

Řád dominikánů byl založen v Maďarsku v roce 1221 s cílem evangelizovat východ, což současně nastolilo otázku objevování Maďarů, kteří zůstali na původní půdě. Význam Julianových cest: jako první přinesl platné informace o Maďarech žijících v Magna Hungaria, což značně přispívá k výzkumu maďarských dějin, jako první přinesl zprávy o nadcházející invazi Tatarů do Evropy, byl první evropský cestovatel, který shromáždil platné informace o Asie a jeho popisy mají velký význam z geografického hlediska, které dalo zásadní motivaci do budoucnosti průzkumníci a výzkumní pracovníci.

Viz také

Reference

  1. ^ Arnold Joseph Toynbee, Constantine Porphyrogenitus a jeho svět Oxford University Press, 1973, s. 421
  2. ^ Klima, László: Jazyková afinita sopečných Finno-Ugrů a jejich etnogeneze. Studia Historica Fenno-ugrica I. Oulu, 1996. 21–33.
  3. ^ Magyar Utazok Lexikona (cyklopédie maďarských cestovatelů). Střih: Denes Balazs, Panorama, Budapešť, 1993. ISBN  963-243-344-0 [1] Archivováno 21.07.2011 na Wayback Machine