František Bláha (voják) - František Bláha (soldier)

František Bláha (26. února 1886, Poděbrady - 21. května 1945, Terezín )[1] byl Československý voják, generál a jeden z nejvyšších velitelů Obrany národa.

raný život a vzdělávání

Narodil se 26. února 1886 v Poděbradech. Jeho otec František Bláha byl řezník; jeho matka se jmenovala Anna, rozená Effenbergrová.[2][3]

Vystudoval nižší gymnázium v ​​Praze Hradec Králové. V letech 1907–1908 vykonával vojenskou službu u Landgran Pluk v Praha. 23. Listopadu 1914, po vypuknutí První světová válka, byl poslán do ruština vpředu, jen aby byl zajat po šesti dnech. Do československých legií vstoupil 6. ledna 1916 v roce Tjumeni.[4]

Po absolvování důstojnické školy v Kyjev a vzhledem k hodnosti poručíka pracoval ve výboru náboru 6. čs. Střelecký pluk. Po absolvování kurzu v Jassách v letech 1917–18 se opět zúčastnil bitev o Marianovka[nutná disambiguation ] a Jekatěrinburg. Dne 1. června 1921 se vrátil do nově vzniklého národa Československa.[5]

Vojenská kariéra

Poté, co strávil rok v generálním štábu, byl převelen k 45. pěšímu pluku v Khust v Karpaty Rusín. V březnu 1923 převzal velení 1. praporu pluku a krátce nato se stal zástupcem velitele pluku; v prosinci se stal velitelem pluku. Po absolvování řady kurzů v listopadu 1932 byl jmenován velitelem 21. pěší brigády v Košicích. Po roce byl jmenován velitelem velitelské školy v Praze.[6]

V letech 1935 až 1938 velel 7. pěší brigádě v roce Josefov a 1. ledna 1938 se stal zástupcem velitele 4. pěší divize, kterou zastával během mobilizace od 21. června do 15. října 1938.[7]

Německá okupace

Po okupaci Čechy a Morava podle Německá armáda se dobrovolně přihlásil do řad obrany národa a převzal velení odbojového hnutí v červnu 1944, kdy byl jeho prvním velitelem, Zdeněk Novák, byl zatčen. Ve spolupráci s přistávacím týmem Barium vybudoval ve východních Čechách mobilizační síť, počítaje s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení na frontu.[8]

Dne 17. Listopadu 1944 byl zatčen Gestapo a uvězněn v malé pevnosti v Terezín. Dožil se osvobození Československa, ale zemřel v epidemii tyfu 21. května 1945. Posmrtně byl v roce 1946 povýšen do hodnosti divizního generála.[9]

Památník

22. dubna 2015 byla na místě rodiště Františka Bláhy odhalena pamětní deska.[10]

Vyznamenání

  • 1919 Řád sokola s meči
  • 1919 Řád sv. Stanislavy II. stupně s meči
  • 1921 Československý válečný kříž 1914-1918
  • 1921 Československá revoluční medaile
  • 1921 Medaile vítězství Československa
  • 1930 Rumunský řád hvězdy
  • 1946 Československý válečný kříž 1939 (posmrtně)[11]

Reference

  1. ^ Kniha narozenych; Poděbrady 55;
  2. ^ Kniha narozenych; Poděbrady 55;
  3. ^ rozdělbradští hrdinové 2. světové války; podebradske noviny;
  4. ^ Záznam vojáka; VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV;
  5. ^ rozdělbradští hrdinové 2. světové války; podebradske noviny;
  6. ^ rozdělbradští hrdinové 2. světové války; podebradske noviny;
  7. ^ rozdělbradští hrdinové 2. světové války; podebradske noviny;
  8. ^ Kniha narozenych; Poděbrady 55;
  9. ^ Kniha narozenych; Poděbrady 55;
  10. ^ Poděbradští odhalili pamětní desku generálu Františku Bláhovi; Denik;
  11. ^ rozdělbradští hrdinové 2. světové války; podebradske noviny;