Frank Orton - Frank Orton

Frank Orton přednáší na semináři v Malmö 1994.

Frank Orton (narozen 13. září 1942 v Malmö, Švédsko ) je švédský právník a státní zaměstnanec, který byl švédským soudcem a Ombudsmanem pro diskriminaci (DO) Švédsko stejně jako ombudsman pro lidská práva v Bosna a Hercegovina během téměř čtyř let.[1]

Životopis

Orton absolvoval střední školu v roce 1961 (Malmö Latinskola) a nastoupil na vojenskou službu v The Army Language School ve švédské Uppsale v letech 1961–62. Vystudoval University of Lund v roce 1968 a následně studoval právo na University of California v Berkeley v letech 1968–69. Poté, co pracoval jako advokátní koncipient u Městského soudu v Malmö, se v roce 1973 stal advokátním koncipientem u Odvolacího soudu ve Scanii a v roce 1975 soudcem u Městského soudu v Malmö. Byl právním tajemníkem právní komise, která zveřejnila zprávu Deprivation of Liberty in Cases of Disturbance and Drunkenness („Frihetsberövande vid bråk och berusning“, SOU 1982: 66; ISBN  91-38-07209-2), soudce u Městského soudu v Lundu v roce 1984 a soudce u Nejvyššího soudu ve Švédsku v letech 1985–1989, poslední tři roky jako expert na dědické a darovací daně. Ředitelem švédské vysílací komise se stal v roce 1989 a švédským diskriminačním ombudsmanem (DO) v letech 1992 až 1998.[2]

Orton vedl s Gazou řadu projektů v oblasti lidských práv pro EU, OBSE, SIDA, OSN a UNDP, mimo jiné v Arménii, Gruzii, Lotyšsku, Namibii, Nikaragui, Paraguayi, Jižní Africe, Turecku a na Západním břehu. Byl 1994-1998 prvním předsedou Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI) Rady Evropy a 1993-1998 jedním ze dvou evropských členů Mezinárodního koordinačního výboru OSN (ICC) národních institucí pro lidská práva (NHRI) ). Od jara 2000 do roku 2004 působil jako ombudsman pro lidská práva v Bosně a Hercegovině.[3][4][5]

V roce 1998 studoval Orton společně s profesorem Leonardem Joyem, jmenovaným UNHCHR Mary Robinsonovou, jako nezávislí odborníci. Činnost Centra OSN pro lidská práva týkající se národních institucí pro lidská práva a zveřejnila zprávu s návrhy opatření, která je třeba přijmout. V roce 1999 vedl Orton skupinu, kterou pověřila Mezinárodní komise právníků v Ženevě (ICJ) ke studiu nezávislosti tureckého soudního systému, která zveřejnila důkladnou zprávu.[6]

V roce 2005 vydal UNDP Arménie příručku pro veřejné ochránce práv a úředníky, která je k dispozici na internetu.[7]

Orton také publikoval řadu článků v angličtině o lidských právech a o instituci veřejného ochránce práv.[8]

Od roku 2007 je Orton hostujícím profesorem na Univerzitě Széchenyi Istvána v Maďarsku, kde byl v roce 2014 povýšen na čestného doktora práv.

Orton zahájil v roce 2004 založení společnosti Frank Heller Society (Frank Heller-sällskapet) a od roku 2011 je čestným prezidentem této společnosti. Od roku 2015 je rovněž prezidentem společnosti Heimdall Society (Sällskapet Heimdall) v Malmö.

Rodina

Orton je synem armádního majora Bertela Ortona (1915–1994) a vnukem okresního hlavního soudce Ivara Öhmana (1868–1937). [8] Han byl v letech 1977–1983 ženatý se soudkyní odvolacího soudu Birgittou Ortonovou Åqvistovou, född Bohmanovou (1934–1995), se kterou má dceru Ebbu Ortonovou. Orton je potomkem konzula Pettera Olssona v Helsingborgu (1830–1911) a od roku 2005 je předsedou Asociace rodin potomků konzula P. Olssona (Släktföreningen konsul P Olssons ättlingar).[9]

Bibliografie (výběr)

  • 1991 - „Lidská práva: Jak bychom měli postupovat“, informace v The Iranian Journal of International Affairs, Vol. III, No 4, Winter 1991/92, s 749–752, (ISSN 1016-6130).
  • 1993 - „Storsamhällets okunskap är samers värsta fiende“ v Sameexistens samexistens, ed. Göran Kristiansson, Stockholm: DO. 1996 - Mångfald lönar sig: om invandrare i arbetslivet. Stockholm:
  • 1998 - „Nová éra švédských Saamů“ ve filmu Lidská práva domorodých obyvatel, Hugh Beach, ed. Cynthia Price Cohen, s. 91-107. ISBN  0-941320-93-6.
  • 2000 - Hörnfeldt nr 1 - en släkt från Själevad. Stockholm.
  • 2011 - Sigge och hans 1000 elever. Tolkskolan i Uppsala 1957–1989, ed. Sven-Ivan Sundqvist. Stockholm: SIS ägarservice. ISBN  978-91-977644-5-2
  • 2012 - „Denna gyllene septemberlördag år 1912“ v Ročence společnosti Frank Heller Society č. 7, „Frank Heller på Rivieran“, s. 11-16. ISBN  978-91-976219-6-0.
  • 2013 - „Frank Heller & Evert Taube. Några broderliga möten“ v Ročence společnosti Taube Society 2013 Så blandar vi fredligt…, s. 38-49. ISSN 1652-8514.
  • 2014 - „Frank Hellers debut som författare“ v Parnass 2014 č. 4.
  • 2014 - „Var håller storhertigen hus?“ v Ročence společnosti Frank Heller č. 9, Frank Heller och filmen, s. 37-40. ISBN  978-91-976219-8-4.
  • 2015 - „Resenären Frank Heller“ v Ročence společnosti Frank Heller č. 10, Reseskildraren Frank Heller, s. 9-31. ISBN  978-91-976219-9-1.
  • 2015 - „Frank Heller och inlandsbanan“, v Ročence společnosti Frank Heller č. 10, Reseskildraren Frank Heller, s. 105-114. ISBN  978-91-976219-9-1.

Reference

  1. ^ Vem är det: Svensk biografisk handbok 2007, Ed. A. Moen, Nationalencyklopedin, Malmö 2006 ISBN  91-975132-7-X
  2. ^ Vem är det: Svensk biografisk handbok 2007, Ed. A. Moen, Nationalencyklopedin, Malmö 2006 ISBN  91-975132-7-X
  3. ^ Vem är det: Svensk biografisk handbok 2007, Ed. A. Moen, Nationalencyklopedin, Malmö 2006 ISBN  91-975132-7-X
  4. ^ Podpora opatření pro národní instituce pro lidská práva Národní instituce pro lidská práva, přechodný projekt - zpráva hodnotící mise, duben 1998.
  5. ^ ECRI uvádí CRI (94) 1: 6 a CRI (97) 76: 1, 31 a 51.
  6. ^ Nezávislost soudců a právníků v Turecké republice - mise. 14. – 25. Listopadu 1999. Ženeva, 1999–2000, också på turkiska Türkiye Cumhuriyeti'nde Hakim ve Avukatlarin Bağimsizliği.
  7. ^ „OSN v Arménii“. www.un.am. Citováno 27. září 2019.
  8. ^ Například: Jaderná energie a přijetí veřejnosti - čas pro veřejného ochránce práv? Nuclear Inter Jura, Budapešť, 2001.
  9. ^ Vem är det: Svensk biografisk handbok 2007, Ed. A. Moen, Nationalencyklopedin, Malmö 2006 ISBN  91-975132-7-X