Franco Califano - Franco Califano

Franco Califano
Califano ve shodě, 2011
Califano ve shodě, 2011
Základní informace
narozený(1938-09-14)14. září 1938
Tripolis, Libye
PůvodŘím, Itálie
Zemřel30. března 2013(2013-03-30) (ve věku 74)
Acilia, Řím, Itálie
ŽánrySnadný, Pop
Zaměstnání (s)textař, zpěvák, herec
Aktivní roky1960–2013
webová stránkafrancocalifano.it

Franco Califano (14 září 1938-30. Března 2013) byl italský textař, skladatel, písničkář, autor a herec.[1] Během své kariéry Califano prodal asi 20 milionů desek.

Život a kariéra

Narodil se v letadle výše Tripolis, Libye, Califano žil většinu svého života v Římě (v jehož dialektu obvykle zpíval) a Milán.[2] V 60. letech začal svou hudební kariéru jako textař a hudební producent;[3] mezi jeho první úspěchy jako autora „La musica è finita“, „E la chiamano estate“, „Una ragione di più“.[2]

Byl zatčen v roce 1970 a znovu v roce 1984 za držení drog; v obou případech byl Califano osvobozen od vzorce „protože skutečnost neexistuje“.[4] V roce 1976 získal Califano svůj první a hlavní úspěch jako zpěvák s písní „Tutto il resto è noia“, která byla součástí jeho stejnojmenného čtvrtého alba a kritici jej spojili s tradičním francouzským šansoniéři.[2] Během těchto let pokračoval ve své činnosti jako textař podepisující mimo jiné Hudební festival Sanremo Vítěz z roku 1973 "Un grande amore e niente più" (provádí Peppino di Capri ) a Mia Martini klasické „Minuetto“; také složil celé album pro Mina, Amanti di valore.[5] V roce 1978 vydal své nejprodávanější album, Tac.[5][6]

V roce 1988 vstoupil do Hudební festival Sanremo s autobiografickou písní „Io per le strade di quartiere“; do Sanrema se vrátil ještě dvakrát, v roce 1994 s „Napoli“ a v roce 2005 s „Non escludo il ritorno“.[5]

Byl autorem několika knih, včetně autobiografické Senza Manette a Il cuore nel sesso.[1] Zahrál si také v několika žánrových filmech a měl hlavní role ve filmu poliziottesco Gardenia a v komediálním filmu Due strani papà.[7]Zemřel na infarkt[8] v jeho domě v Acilia.[9]

Diskografie

  • 'N bastardo venuto dar sud (1972)
  • Ma che piagni a ffa ' (1973)
  • L'evidenza dell'autunno (1973)
  • Io me 'mbriaco (1975)
  • Secondo me, l'amore ... (1975)
  • 24-7-75 dalla Bussola, žije v La Bussola ve Viareggiu (1975)
  • Tutto il resto è noia (1976)
  • Tac ...! (1977)
  • Bastardo l'autunno e l'amore (1977, sbírka)
  • Ti perdo (1979)
  • Tuo Califano (1980)
  • La mia libertà (1981)
  • Ritratto di Franco Califano (1981, sbírka)
  • Buio e Luna piena (1982)
  • V koncertu Blue Moon di Ogliastro Marina (1982, živě)
  • Io per amarti (1983)
  • Super Califfo (1983, sbírka)
  • Impronte digitali (1984)
  • Ma cambierà (1985)
  • Il bello della vita (1987)
  • Io (1988)
  • Coppia holubice vai (1989)
  • Califano (1990)
  • Se il teatro è pieno (1991)
  • V koncertu Blue Moon di Ogliastro Marina 2 (1992, živě)
  • Ma io vivo (1994)
  • Giovani uomini (1995)
  • Tu nell'intimità (1999)
  • Stasera canto io (2001, živě)
  • Vive chi vive (2001, EP)
  • Luci della notte (2003)
  • Non escludo il ritorno (2005, sbírka)
  • C'è bisogno d'amore (2009)

Filmografie

Další čtení

  • Pierfranco Bruni. Franco Califano: Sulla punta della matita non sono passati secoli. Editrice il coscile, 2013. ISBN  8896276292.
  • Salvatore Coccoluto. Franco Califano. Non escludo il ritorno: Storia canzoni leggenda. Imprimatur editore, 2014. ISBN  8868302152.

Reference

  1. ^ A b Paolo Gallori. „È morto Franco Califano, poeta e cantore di donne e borgate“. La Repubblica. Citováno 31. března 2013.
  2. ^ A b C Ezio Guaitamacchi. Mille canzoni che ci hanno cambiato la vita. Rizzoli, 2009. ISBN  8817033928.
  3. ^ Felice Liperi. Storia della canzone italiana. RAI-ERI, 1999.
  4. ^ Melania Rizzoli, Detenuti, Sperling & Kupfer, 2012. ISBN  8873394515
  5. ^ A b C Enrico Deregibus. Dizionario completo della Canzone Italiana. Giunti Editore, 2010. ISBN  8809756258.
  6. ^ Dario Salvatori. Storia dell'Hit Parade. Gramese, 1989. ISBN  8876054391.
  7. ^ Marco Giusti. Dizionario dei film italiani stracult. Sperling & Kupfer, 1999. ISBN  88-200-2919-7.
  8. ^ Laura Bogliolo (2. dubna 2013). „Califano tradito dal cuore, il medico:“ Non è morto di stenti"". Il Messaggero. Citováno 2. května 2013.
  9. ^ „Addio a Franco Califano“. Rai News. 1. dubna 2013. Citováno 3. dubna 2013.

externí odkazy