Francesco Saverio Merlino - Francesco Saverio Merlino

Francesco Saverio Merlino
Merlino.jpg
narozený(1856-09-09)9. září 1856
Neapol, Itálie
Zemřel30. června 1930(1930-06-30) (ve věku 73)
Řím, Itálie
Národnostitalština
obsazeníPrávník
Známý jakoLiberální socialismus

Francesco Saverio Merlino (9. září 1856 - 30. června 1930) byl italský právník, anarchista aktivista a teoretik liberální socialismus.

Život

Merlino se narodil 9. září 1856 v Neapol.[1] Byl vychován v neapolské anarchistické tradici.[2] Během vysokoškolského studia se Merlino začal účastnit militantní anarchistické hnutí v Itálii.

Merlino se zúčastnil anarchistického kongresu, který se konal v Londýně od 14. července 1881.[3] Včetně dalších delegátů Peter Kropotkin, Errico Malatesta, Marie Le Compte, Louise Michel a Émile Gautier. Při respektování „úplné autonomie místních skupin“ kongres definoval propagandistické akce, které mohli všichni následovat, a shodl se na tom, že „propaganda skutkem“ je cestou k sociální revoluci.[3]

V roce 1884 odešel do exilu v Anglii a také odcestoval do Spojených států. Poté, co se v roce 1894 vrátil do Itálie, byl Merlino zatčen a musel strávit dva roky ve vězení.

Belgický přezkum La Société nouvelle publikoval Merlino v roce 1891 články, které zaujaly anarchistické stanovisko při kritice marxismu a německého socialismu, ale Merino také zpochybnil anarchistické principy. V roce 1897 jeho kniha Pro e contro il socialismo byla zveřejněna, odrážející jeho myšlenky na toto téma.[4] V následujících letech rozvinul svou teorii liberální socialismus v hádkách se svým přítelem Errico Malatesta.

V roce 1900 se bránil Gaetano Bresci, italsko-americký anarchista, který zavraždil krále Umberto I. v reakci na Masakr Bava-Beccaris. Přes zabití panovníka nebyl Bresci odsouzen k smrti, čímž se stal jediným člověkem, který kdy zabil monarchu (aniž by svrhl monarchii) a nebyl popraven.

V roce 1907 Turín denně La Stampa zveřejnil rozhovor s Merlinem, který se vzdal svého anarchismu. Rozhovor s názvem „Konec anarchismu“ prohlásil anarchismus za zastaralou doktrínu, roztrhanou vnitřními spory, zbavenou prvotřídních teoretiků a odsouzena k zániku. Přední italsko-americký anarchista Luigi Galleani zaútočí na Merlina ve svém vlastním článku „Konec anarchismu?“ A přidá otazník.[5]

Merlino zemřel dne 30. června 1930 v Řím.

Hlavní díla

  • Socialismus nebo monopolismus? (1887)
  • L'Italie telle qu'elle est (1890)
  • Nezbytné a neodolatelné (1892)
  • L'individua-lismo nell'anarchismo (1893)
  • Pro e contro il socialismo (1897)
  • L’utopia collettivista e la crisi del "socialismo scientifico" (1898)
  • Formy a esence du socialismu (1898)
  • Fascismo e Democrazia (1924)
  • Politica e Magistratura dal 1860 ad oggi in Italia (1925)
  • Il socialismo senza Marx. Studium e polemiche per una revisione della dottrina socialista (1897–1930) - Massimiliano Boni (1974), Bologna
  • Il problema economico e politico del socialismo. (1948)

Reference

Citace
  1. ^ Scheda biografica di F. S. Merlino (Italština).
  2. ^ Roberts 1979, str. 61.
  3. ^ A b Bantman 2006, str. 965.
  4. ^ Roberts 1979, str. 62.
  5. ^ Avrich, Paul & Sacco a Vanzetti: Anarchistické pozadí 1991, str. 50.
Zdroje
  • Bantman, Constance (2006). „Internacionalismus bez internacionály? Cross-Channel Anarchist Networks, 1880–1914“. Revue belge de philologie et d'histoire. 84 (84–4). Citováno 30. srpna 2013.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Roberts, David D. (1979). Syndikalistická tradice a italský fašismus. Manchester University Press. ISBN  978-0-7190-0761-3. Citováno 31. srpna 2013.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
  • Francesco Saverio Merlino: Tra anarchismo tradizionale e socialismo liberale. Rozhovor s Gianpiero Landi, [1].
  • Lucio Gabellini: Merlino: un socialismo „diverso“ [2]
  • Giampiero Domenico Berti: Francesco Saverio Merlino. Dall'anarchismo socialista al socialismo liberale (1856–1930). Franco Angeli Editore Milano. Mailand 1993.
  • Mirko Roberti: „Riformismo rivoluzionario“ di Saverio Merlino. „Un'intelligenza critica tra marxismo e anarchismo. Il basilare dilemma socialista in un tentativo originale di mediare, in una sintesi eclittica e personale, le opposte istanze. [3]
  • Franco Melandri: Un convegno su Francesco S. Merlino [4]