Françoise Vergès - Françoise Vergès - Wikipedia

Françoise Vergès
W2439-TableRonde TraiteEsclavageRacisme FrancoiseVerges Crop 6089.JPG
Françoise Vergès v roce 2016.
narozený (1952-01-23) 23. ledna 1952 (věk 68)
Paříž, Francie
Národnostfrancouzština
VzděláváníUniversity of California, San Diego
University of California, Berkeley
obsazeníPolitolog
Historik
Rodiče)Paul Vergès

Françoise Vergès (narozený 23. ledna 1952) je francouzský politolog, historik a feminista.

Kariéra

Françoise Vergèsová byla novinářkou a redaktorkou na Panthéon-Sorbonne University.

Je držitelkou titulu PhD v oboru politologie z University of California, Berkeley v květnu 1995, práce publikovaná pod názvem Monstra a revolucionáři. Koloniální rodinný románek a péče..[1] Vzala jako zápletku politické dějiny Shledání od jejích počátků až po současnost sledovat cestu její rodiny, která se od roku 1930 zabývala politikou.[2]

V roce 1996 učila na University of Sussex,[3] a byl členem politologického oddělení v Centru kulturních studií v Goldsmiths, University of London. Studuje problém koloniálního otroctví a fenomény kreolizace pomocí politických teorií pomocí postkoloniální logiky.[4]

Poté, co byla viceprezidentkou, se dne 13. února 2008 stala Françoise Vergès Maryse Condé, předseda Národního výboru pro paměť a historii otroctví. Dekret ze dne 10. května 2009 ji jmenuje předsedkyní Národního výboru pro paměť a historii otroctví.[5]

V roce 2009 je „expertkou“ v rámci zámořského generálního štábu.[6]

Několik let je také vědeckou ředitelkou kulturního centra Réunion (MCUR). Její jmenování, jakož i samotný projekt, jsou předmětem debaty ve společnosti Réunion. 3. listopadu podal novinář Pierrot Dupuy občanskoprávní žalobu na Paula Vergèse za to, že jmenoval jeho dceru do vedení, což by podle něj představovalo střet zájmů. Zdá se, že výzva k předkládání kandidatur na vedoucího MCUR byla neúspěšná a nezákonná povaha jmenování Françoise Vergès nebyla dosud prokázána. Pokud jde o vědecký projekt MCUR, Komise pro veřejné šetření uvádí ve své zprávě prefektovi ze dne 19. února 2010 Michel Lalande kladné stanovisko. 21., silná opozice vůči projektu MCUR, který byl vyjádřen v anketách, stejně jako vítězství strany vedené Didier Robert do Regionální rada Réunion, vedlo ke konci projektu MCUR. Po svém zvolení oznámil Didier Robert v souladu se svým programem konec projektu MCUR.

Dne 10. května 2017 byla Françoise Vergèsová jmenována do veřejné zájmové skupiny „Poslání paměti otroctví, smluv a jejich zrušení“.[7]

Feminismus

S deníkem spolupracovala feministická aktivistka Françoise Vergès Ženy v pohybu, měsíčník a týdeník, vydávaný v letech 1978 až 1982, a ve sbírce "Ženy v boji všech zemí" na Éditions des femmes od roku 1981 do roku 1983. Françoise Vergès vedla své feministické a protirasistické boje a spolupracovala se sdružením Rualité vytvořeným hip-hopovou umělkyní Bintou Dembélé.[8]

Je členkou skupiny MAFED (Kolektivu pochodu žen za důstojnost), skupiny, kterou politologka Laurent de Boissieu nachází v politické oblasti rasismu a definuje ji tak blízko k domorodé straně republiky. Je také členkou College of Diversity at the Ministerstvo kultury a zakládající člen kolektivu Decolonizing the Arts.[9]

Françoise Vergès podepsala výzvy k Pochodům za spravedlnost a důstojnost a také k velkému počtu peticí hájících diferenciální a „dekoloniální“ postoje, včetně „Zastavte kyberšikanu proti kontroverzní asociaci Lallab“; „Proti lynčování médií a pomluvným antirasistům“; nesnesitelné pronásledování proti Traore rodina „;“ Můžeme nesouhlasit s myšlenkami Houria Bouteldja, tak pojďme debatovat ";" Za pokračování konference Boj proti islamofobii ", petice na podporu Sonia Nour po jejích prohlášeních týkajících se teroristy vůči mučedníkovi byla podána žádost o podporu Tárik ramadán obžalován ze znásilnění, obviňující francouzské soudnictví z nerovného zacházení a / nebo rasismu, spolu s Houria Bouteldja, Sihame Assbague, Marwan Muhammad, Alain Gresh, Nabil Ennasri a François Burgat.

Funguje

  • De l'Esclave au citoyen, avec Philippe Haudrère, Paříž, Gallimard, 1998, sb. " Découvertes Gallimard Texto " (#5), (traduit en chinois simplifié, 2006)
  • Monstra a revolucionáři. Koloniální rodinná romantika a „métissage“, Duke University Press, 1999
  • Abolir l'esclavage. Une utopie coloniale, les ambiguïtés d'une politique humanitaire, Paříž, Albin Michel, 2001
  • Racines et itinéraires de l'unité réunionnaise. La Réunion, Graphica-Région Réunion, 2003
  • Amarres. Créolisations indicko-oceánské, avec Jean-Claude Carpanin Marimoutou, Paříž, Ka, 2003; Paříž, L'Harmattan, 2005
  • La Mémoire enchaînée. Dotazy sur l'esclavage, Paříž, Albin Michel, 2006
  • La République coloniale. Essai sur une utopie, avec Pascal Blanchard et Nicolas Bancel, Paříž, Hachette, 2006, sb. "Pluriel»
  • Nègre, je suis, Nègre je resterai. Entretiens avec Aimé Césaire, Paříž, Albin Michel, 2007
  • La Colonization française, avec Nicolas Bancel et Pascal Blanchard, Toulouse, Éditions Milan, kol. „Les Esentiels“, 2007
  • Nègre. Nègrier. Traite des nègres. Trois articles du Velký svět slovníku de Pierre Larousse, Saint-Pourçain, Bleu autour, 2007
  • Zlomí postcoloniales, avec Nicolas Bancel, Pascal Blanchard et Achille Mbembe, Paříž, La Découverte, 2010
  • L'Homme prédateur, ce que nous enseigne l'esclavage sur notre temps, Paříž, Albin Michel, 2011, sb. "Bibliothèque Idées»
  • Le ventre des femmes, Capitalisme, rasizace, feminismus, Paříž, La fabrique éditions, 2017
  • Un féminisme décolonial, Paříž, La fabrique éditions, 2019
Práce v angličtině
  • Rod Edmondm Vanessa Smith {eds} "The Island of Wandering Souls: Processs of Creolization, Politics of Emancipation and the Problematic of Absence on Reunion Island", Ostrovy v historii a reprezentaci, Routledge, 2003. ISBN  9780415286664

Reference

  1. ^ Vergès, Françoise (1999). Monstra a revolucionáři: koloniální rodinná romance a métissage. Durham [N.C.]: Duke University Press. ISBN  0822322625.
  2. ^ "Katalog SUDOC". sudoc.abes.fr. Citováno 11. dubna 2018.
  3. ^ „Françoise Vergès | Francouzská kultura“. frenchculture.org. Citováno 11. dubna 2018.
  4. ^ „Vítejte na PACSF“. homepages.gold.ac.uk. Citováno 11. dubna 2018.
  5. ^ „Françoise Vergès, présidente du CPMHE“. cnmhe.fr (francouzsky). 31. srpna 2007. Citováno 11. dubna 2018.
  6. ^ „Françoise Vergès dans la délégation qui sprevádzal Nicolas Sarkozy aux Antilles“. Témoignages.RE - https://www.temoignages.re (francouzsky). 25. června 2009. Citováno 11. dubna 2018. Externí odkaz v | práce = (Pomoc)
  7. ^ Décret du 9 mai 2017 portant nomination de personnalités qualifiées au sein du groupement d'intérêt public dénommé "Mission de la mémoire de l'esclavage, des traites et de leurs abolitions", vyvoláno 11. dubna 2018
  8. ^ „Compagnie Rualité - Collectif12“. Collectif12 (francouzsky). Archivovány od originál dne 19. prosince 2017. Citováno 11. dubna 2018.
  9. ^ Marche19mars. „Le 19 mars, une Marche pour la Justice et la Dignité“. Club de Mediapart (francouzsky). Citováno 11. dubna 2018.

externí odkazy

Tento článek zahrnuje text k dispozici pod CC BY-SA 3.0 licence.