Frédéric Braconier - Frédéric Braconier - Wikipedia

Frédéric François Albert Braconier (10. Srpna 1901 - 10. Listopadu 1985) byl belgický umělec z Valonsko jehož tvorba zahrnuje minimálně 150 obrazů a monotypů značné rozmanitosti jak v tématu, tak ve stylu. Maloval krajiny, výhledy na město a portréty a vytvořil řadu abstraktních kompozic. Braconier působil více než šedesát let a několikrát se umělecky „objevil“.[1] Rozmanitost jeho děl, která svědčí o jeho zvědavosti a jeho ochotě změnit, z něj dělá zajímavého umělce.

Podpis Frédérica Braconiera (umělce), vyfotografovaný z originálu jednoho z jeho obrazů vytvořených v roce 1941.

Časný život a výcvik

Braconier se narodil v roce Lázně a studoval na Académie Royale des Beaux-Arts v okolí Lutych pod mistry Évariste Carpentier (1845-1922), Xavier Wurth (1869-1933), Richard Heintz (1871-1929) a Alfred Martin (1888-1950).[2] Na počátku své kariéry byl tedy Braconier ovlivňován především impresionistickými malíři krajiny, z nichž většina patřila k luminista hnutí, regionálně nazývané L’École Liégoise du Paysage.[3] Během třicátých let Braconier vzal třídy s surrealistický malíř Auguste Mambour (1896-1968) a s portrétistou Adrien Dupagne (1889-1980), oba stylisticky vyrostli nad rámec impresionismu.

Braconier si uvědomil, že by bylo obtížné vydělávat si na živobytí pouze z umění, a proto začal studovat na Université de Liège, kterou absolvoval v roce 1928 jako doktor věd (docteur ès sciences physicochimiques).

Profesionální život

V letech 1939 až 1942 Braconier pracoval s kolegou umělcem Georges Bouillon (1891-1943), jehož předčasná smrt ve věku 52 let Braconiera sotva ponechala nedotčena. Zdá se, že některé z těchto dvou pánských výtvorů spolu souvisejí, například Braconierův obraz Le pont Saint-Lambert à Vresse a Bouillonovy Paysage au pont à Vresse-sur-Semois,[4] oba zobrazují stejný most.

Na počátku 40. let Braconier namaloval nejméně dva portréty realistickým stylem,[5] oba obrázky ukazující pozoruhodné řemeslné zpracování v tomto žánru, které se však nezdá, že by ho zajímalo v pozdějších letech.

V roce 1945 se Braconier podílel na založení Sdružení pro intelektuální a umělecké umění ve Valonsku (APIAW), který byl vytvořen v roce 1943, kdy byla Belgie ještě Němci okupována. Následně byla vystavena Braconierova díla Bruxelles, Maastricht, Verviers a Lutych.[6]

Jako vědec se Braconier stal vedoucím výzkumného oddělení Société Belge de l’Azote et des Produits chimiques du Marly v Lutychu. Za své úspěchy ve službách belgického průmyslu byl jmenován Chevalier de l’Ordre de la Couronne králem Baudouin z Belgie v listopadu 1951.[7] Mezinárodní Société de Chimie Industrielle udělil Braconierovi čestné členství v roce 1958. Ve stejném roce vynalezl Braconier chemický proces známý jako SBA (dále jen akronym pro Société Belge de l’Azote) pro výrobu acetylenu z methanu.[8] Braconier byl celkově plodným vynálezcem v oblasti organické chemie a mnoho patentových nároků jménem SBA zmiňovalo jeho jméno.[9]

Přibližně v roce 1958, který je rokem světové výstavy v Bruselu Expo 58 pro které slavný Atomium byl vytvořen, Braconier se obrátil k abstrakci. Fotografie z této fáze, jako např Le rouge et le bleu,[10] ukázat Braconier redukující objekty na elementární struktury živé barvy. Následně učinil další krok do zcela nereprezentativního umění, i když nikdy neopustil tituly odkazující na názvy míst či jiné jevy z konkrétní reality.

Od roku 1964 maloval většinou na sklo nebo plexisklo a jeho výtvory někdy připomínaly chemické nebo mikroorganické struktury. Alespoň jeden z jeho obrazů byl vytvořen pomocí staré techniky známé jako Verre églomisé.[11] On a jeho žena se přestěhovali do Ramatuelle v oddělení Var (Francie). Frédéric Braconier zemřel v roce 1985; jeho hrob se nachází na vesnickém hřbitově Ramatuelle.

Posmrtná sláva

Většina Braconierových děl se zdá být v soukromých rukou. Leták k výstavě 1973/1974, který katalogizuje 50 jeho abstraktních děl, zmiňuje soukromé sbírky v Belgii, Francii, Španělsku, Rakousku, Japonsku a Spojených státech. Podle stejného letáku je Musée de l’Art Wallon v Lutychu (nyní oddělení Musée des Beaux-Arts de Liège - MBA) vlastní jeden nebo několik jeho obrazů.[12] Zdá se, že jednou z větších sbírek je ta, kterou vlastnila umělcova vdova, Mme. Monique Braconier.[13]

Reference

  1. ^ „Stejně jako Fénix, i Frédéric Braconier se periodicky znovuzrodil ze svého vlastního popela,“ napsal Jacques Parisse v La peinture à Liège au XXe siècle (Actuel XX), str. 186.
  2. ^ L. Koenig: Frédéric Braconier, in: Société Royale des Beaux-Arts de Liège (ed.), [Leták bez názvu vydaný u příležitosti výstavy Braconierových děl od 11. prosince 1973 do 6. ledna 1974]; Jacques Parisse: La peinture à Liège au XXe siècle (Actuel XX), str. 186; Jany Zeebroek-Ollemans, Braconier, Frédéric, biographie d’artiste, in: Dictionnaire des Peintres belges at www.kikirpa.be (vyvoláno 30. října 2013). Druhý zdroj zmiňuje Braconierova studia na „Académie Wurth“ (která však nikdy neexistovala); tato chyba je pravděpodobně způsobena nesprávnou interpretací výše uvedeného textu Jacquesa Parisse.
  3. ^ Srov. Jacques Goijen, dictionnaire des peintres de l’École Liègeoise du Paysage, 2010.
  4. ^ Reprodukce obou obrazů lze nalézt na internetu; z důvodu ochrany autorských práv zde nemohou být zobrazeny.
  5. ^ Braconier Portrét du poète Jean-Marie Deronchêne byl reprodukován v objemu básní Deronchêne Opus IV, publikovaný v Lutychu v roce 1943, zatímco sám básník (který by později vyhláskoval své jméno „de Ronchêne“) byl zadržen jako válečný zajatec v Německu. A Portrait d’un homme avec nœud papillon rouge, podepsaný 1941 a ukazující neidentifikovaného gentlemana, byl vydražen německými daňovými úřady v roce 2013; reprodukce dočasně viditelná na jejich webových stránkách zoll-auktion.de od 30. října 2013 tam již není k dispozici.
  6. ^ L. Koenig: Frédéric Braconier, in: Société Royale des Beaux-Arts de Liège (ed.), [Leták bez názvu vydaný u příležitosti výstavy od 11. prosince 1973 do 6. ledna 1974].
  7. ^ Podle královského dokumentu ze dne 15. listopadu 1951, přátelsky zveřejněného paní. Monique Braconier.
  8. ^ Alan E. Comyns: Encyklopedický slovník pojmenovaných procesů v chemické technologii, 3. vydání, 2007, str. 319.
  9. ^ Např. Patenty USA Ne. 3019 271, č. 3 061 415 a č. 3071 452.
  10. ^ http://www.artnet.fr/artistes/frederic-braconier/le-rouge-et-le-bleu-f1DRNmzH4qqmqCQeZTawsw2 (vyvoláno 30. října 2013).
  11. ^ Tarquinia (1973), který se objevil v aukci v roce 2006.
  12. ^ Podle informací poskytnutých Mme. Veronique Maréchal (administrativní společnost Gestion, Musée des Beaux-Arts de Liège) dne 3. prosince 2013, v tomto muzeu není v současné době vystaveno žádné z Braconierových děl.
  13. ^ Dopisy ze dne 10. srpna 2013 a 16. října 2013 spolu s ukázkami fotografií.

Literatura

  • L. Koenig: Frédéric Braconier, in: Société Royale des Beaux-Arts de Liège (ed.), [Leták bez názvu vydaný u příležitosti výstavy od 11. prosince 1973 do 6. ledna 1974]
  • L. Koenig: La peinture au pays de Liège, 1951, s. 130.
  • Jacques Parisse: La peinture à Liège au XXe siècle (Actuel XX), str. 186.