Za svobodu a pravdu - For Freedom and Truth
Za svobodu a pravdu byl poslední proklamace z Maďarská národní vláda napsáno dne 4. listopadu 1956 v Budapešť, Maďarsko, Během Maďarská revoluce z roku 1956, ministrem zahraničí István Bibó v budově parlamentu jako autor a jediný člověk a zástupce vlády, který v parlamentu zůstal, čekal na zatčení sovětský vojenské síly.[1]
Dějiny
Sovětská armáda zaútočila na úsvitu 4. listopadu 1956 a Imre Nagy navštívil sovětské velvyslanectví k jednání, ale nevrátil se. Ráno Zoltán Tildy společně s Istvánem Szabó a István Bibó uspořádal schůzi v parlamentu, ale když sovětská vojska dorazila a obklíčila budovu, Zoltán Tildy s nimi šel vyjednávat a dosáhl dohody: Sověti mohli budovu obsadit poté, co všichni civilisté bezpečně odešli a Zoltán Tildy také odešel.[1]
Autor prohlášení, István Bibó, byl jediným ministrem vlády, který zůstal na svém místě v budově parlamentu, a tak se považoval za jediného zástupce maďarské vlády v té době.[1]
Proklamace
Proklamace tvrdila, že maďarská vláda se nesnažila prosazovat protisovětskou politiku, a odsuzovala obvinění, že revoluce byla řízena fašisté. Navrhuje, aby maďarská vláda byla schopna omezit davové pravidlo a uvedl, že zásah cizí armády byl hlavní příčinou napětí.[1]
István Bibó volal Maďaři neuznat sovětskou armádu ani sovět loutková vláda jako zákonná autorita a pasivně jim odolat občanská neposlušnost, ale ne občanská válka. Autor byl ve vládě pouze jeden den a tvrdil, že důvodem, proč nevyzýval k ozbrojenému odporu, bylo, že si nebyl vědom vojenské situace.[1]
Autor nazval svět velké síly a Spojené národy chránit svoboda maďarského národa v souladu s Charta OSN.[1]
Proklamace byla prohlášena za ministra Anna Kéthly být jediným oprávněným zástupcem maďarské vlády v zahraničí.[1]