Flavia Lattanzi - Flavia Lattanzi - Wikipedia

Flavia Lattanzi
Flavia Lattanzi.jpg
narozený (1940-10-04) 4. října 1940 (věk 80)
Addis Abeba, Italská východní Afrika
(Nyní Etiopie )
NárodnostItálie
Alma materUniverzita Sapienza v Římě
Vědecká kariéra
PoleMezinárodní zákon
InstituceUniverzita Roma Tre

Flavia Lattanzi (narozen 4. října 1940) je italský právník se specializací na mezinárodní zákon kdo je reklamní litem soudce u Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) od roku 2007 a profesor na Univerzita Roma Tre. V letech 2003 až 2007 působila jako reklamní litem soudce u Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu.[1]

raný život a vzdělávání

Flavia Lattanzi se narodila 4. října 1940 v Addis Abeba, Italská východní Afrika. Jako novorozence byla poslána do anglického koncentračního tábora Etiopie spolu s matkou, zatímco její otec byl uvězněn v Uganda. Byla jediným dítětem do tří let, které bylo z tábora zachráněno.[2] Vystudovala právo na Univerzita Sapienza v Římě kde se také specializovala na mezinárodní právo. Lattanzi hovoří plynně italsky, rusky a anglicky.

Kariéra

Od roku 1966 pracuje Lattanzi jako zpravodaj na mezinárodních konferencích, kongresech a seminářích o mezinárodním humanitárním právu, lidských právech a mezinárodním trestním právu. Od roku 1966 do roku 1985 působila jako odborná asistentka mezinárodního práva na D'Annunzio University of Chieti – Pescara. Mezitím, od roku 1970 do roku 2003, pracovala jako koordinátorka mnoha výzkumných projektů v oblasti mezinárodního práva a mezinárodního humanitárního práva, lidských práv a mezinárodního trestního práva. Od roku 1985 do roku 1990 působila jako docentka mezinárodního práva na Univerzita v Pise a Libera Università Internazionale degli Studi Sociali Guido Carli. V roce 1990 se Lattanzi stává řádným profesorem mezinárodního práva na University of Sassari. Od roku 1995 do roku 2001 pracoval Lattanzi jako ředitel odboru veřejných právních věd EU University of Teramo a vědecký vedoucí a lektor na Arusha School of International Criminal Law and Human Rights (1996–1998) a Gaborone School on International Criminal Jurisdictions of University of Botswana (1999). Od roku 1996 do roku 2000 působila jako ředitelka představenstva společnosti Evropské centrum veřejného práva. V letech 1997 až 2001 pracoval Lattanzi jako ředitel školy specializace na evropské právo Evropské unie University of Teramo. V roce 1998 se stala právní poradkyní italské delegace na Diplomatické konferenci k založení Mezinárodní trestní soud. V letech 1998 až 2001 působil Lattanzi jako právní poradce italské delegace v přípravné komisi Mezinárodního trestního soudu a jako ředitel mezinárodního magisterského kurzu spolupráce proti mezinárodní nadnárodní trestné činnosti na univerzitě v Teramu, podporovaný Italské ministerstvo školství, univerzit a výzkumu a ve spolupráci s Univerzita v Kolíně nad Rýnem (Německo), University of Barcelona (Španělsko), University of Seville (Španělsko), Univerzita v Bukurešti (Rumunsko), University of Prague (Česká republika), Univerzita v Záhřebu (Chorvatsko) a University of Sarajevo (Bosna a Hercegovina). V letech 1999 až 2002 byla členkou a poté předsedkyní komise zřízené italským ministerstvem spravedlnosti pro provádění mezinárodních pravidel v oblasti trestní justiční pomoci. Od roku 2003 do roku 2007 působil Lattanzi jako reklamní litem soudce u Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu. V roce 2005 se stala profesorkou mezinárodního práva na Univerzita Roma Tre,[3] člen Mezinárodní komise pro zjišťování faktů vytvořené protokolem Iadditional to the Ženevské úmluvy, člen Mezinárodní institut humanitárního práva a člen její správní rady a člen Sociera italiana di diritto internazionale Société française de droit international a International Legal Association.[1] V roce 2007 byla jmenována reklamní litem soudce Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.[4] Její první případ byl případ bosenského válečného zločince Rasim Delić.

Proces s Vojislavem Šešeljem

Flavia Lattanzi nesouhlasila se závěry většiny členů ICTY Soudní komora, která osvobodila srbského nacionalistu Vojislav Šešelj válečných zločinů a zločinů proti lidskosti pro jeho roli v 90. letech Jugoslávské války.[5] Zdlouhavě nesouhlasný názor, soudkyně Lattanzi uvedla, že má za to, že Šešeljova vina byla prokázána v osmi z devíti případů. Uvedla, že Šešelj pomáhal a podněcoval zločiny jako obviněné, protože poskytoval morální a materiální podporu své dobrovolnické síle. Soudce Lattanzi dále poznamenal, že většina členů soudního senátu nezohlednila během soudního procesu zastrašování, které vytvořil Šešelj proti svědkům. Lattanzi byl přesvědčen, že došlo k rozsáhlým a systematickým útokům Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, a Vojvodina, a že byly spáchány zločiny proti lidskosti. Lattanzi poukázal na to, že podle předložených důkazů nelze rozumně usuzovat, že násilný přesun nesrbského obyvatelstva z určitých vesnic pomocí autobusů lze považovat za „humanitární pomoc“, jak uvedli někteří další soudci. Uvedla, že ve spisu jsou všechny nezbytné důkazy potřebné k prokázání rozsáhlého nebo systematického útoku na Chorvatsko a Bosnu a Hercegovinu. Podle soudce Lattanziho závěry soudců Jean Claude Antonetti (Francie ) a Niang Mandiaye (Senegal ) nebyly podporovány žádným dostatečným vysvětlením. Soudce Lattanzi si všiml, že tito dva soudci zřídka zmiňovali jakékoli zákony, na které odkazovali, ai když provedli svou analýzu, byla v rozporu s ustanoveními těchto zákonů. Soudci Antonetti a Mandiaye navíc přidávali nové právní normy, které v judikatuře neexistovaly. Soudce Lattanzi vyzval členy Rady, kteří hlasovali pro Šešeljovo osvobození od „franšízy pravidel mezinárodního humanitárního práva, která existovala před vytvořením Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, a všech pravidel platných zákonů, které byly formulovány během práce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii“. Na závěr řekla: „Když jsem četla verdikt většiny členů Rady, měla jsem dojem, že jsem se vrátila před mnoha staletími, do dávných dob dějin lidstva, kdy Římané, aby ospravedlnili své krvavé dobytí a vraždy politických nepřátel v občanských válkách, říkali: Silent enim leges inter arma („Mezi [dobami] zbraní jsou zákony ztlumené).“[6][7] Dne 11. dubna 2018 odvolací senát zrušil prvostupňový rozsudek, prohlásil Šešelje za vinného ze zločinů proti lidskosti a uložil mu 10 let vězení.[8][9][10]

Arménská genocida

V roce 2018 zveřejnila Lattanzi po svém vyšetřování Arménská genocida, k závěru, že události v letech 1915 a 1916 splňují zákonnou definici genocidy v EU Úmluva o genocidě.[11]

Vědecké práce

  • 1981, Organizzazione dell'Aviazione civile internazionale (Organizace mezinárodního civilního letectví), Enciclopedia del diritto, XXXI, Milano, str. 228
  • 1983 L'émergence de l'homme et des peuples dans le droit international contemporainv Droits de l'homme et des peuples, San Marino, s. 141
  • 1983, Garanzie dei diritti dell'uomo nel diritto internazionale generale (Záruky lidských práv v mezinárodním právu), Giuffrè Editore, Milano
  • 1987, Autodeterminazione dei popoli (Princip sebeurčení), v Digesto, IV edizione, UTET, Torino
  • 1988, Struttura dei rapporti internazionali e limiti dei procedimenti di garanzia istituiti con la Convenzione europea dei diritti dell'uomo (The Structure of International Relations and the Limits of Procedures created by the European Convention on Human Rights), in Le garanzie giurisdizionali dei diritti dell 'uomo, a cura di Lorenza Carlassare, Cedam, Padova, str. 57
  • 1988, Sanzioni internazionali (Mezinárodní sankce), Enciclopedia del diritto, sv. XLI, s. 536, Milano
  • 1989, L'impugnativa per nullità nell'arbitrato commerciale internazionale (Odvolání za neplatnost v mezinárodní obchodní arbitráži), Giuffré, Milano,
  • 1994, Assistenza umanitaria e intervento di umanità (humanitární pomoc a humanitární intervence), vyd. Provv., Roma
  • 1995, Assistenza umanitaria e consenso del sovrano Territoriale (Humanitární pomoc a souhlas územního panovníka), Studi in ricordo di Antonio Filippo Panzera, sv. Já, Bari, str. 415
  • 1997, Assistenza umanitaria e intervento di umanità (Humanitární pomoc a humanitární intervence), Giappichelli, Turín
  • 1998, Rapporti fra giurisdizioni penali internazionali e giurisdizioni penali interne, v Crimini di guerra e competenza delle giurisdizioni nazionali (Vztahy mezi mezinárodními trestními jurisdikcemi a vnitrostátními trestními jurisdikcemi, (cura di PierLuigi Lamberti Zanardi e Gabriella Ventur)
  • 1999, Eseje o římském statutu Mezinárodního trestního soudu, svazek I
  • 2000, Consiglio di sicurezza (Rada bezpečnosti), Enciclopedia giuridica
  • 2000, Římský statut a domácí právní řády: Obecné aspekty a ústavní otázky
  • 2001, Mezinárodní trestní soud a vnitrostátní jurisdikce, Římský statut ICC. Výzva k beztrestnosti (vyd. Mauro Politi a Giuseppe Nesi), Ashgate, Aldershot, s. 179
  • 2001, Pojem zločinů proti lidskosti v praxi ICTY a ICTR, v mezinárodním a vnitrostátním stíhání trestných činů podle mezinárodního práva: aktuální vývoj (vyd. Horst Fischer, Claus Kress a Sascha Rolf Lüder), Berlín Verlag Arno Spitz
  • 2004, Eseje o římském statutu Mezinárodního trestního soudu, svazek II
  • 2005, Římský statut a vnitrostátní právní řády: ústavní otázky, spolupráce a vymáhání

Reference

  1. ^ A b "Datum" (PDF). Citováno 2016-06-01.
  2. ^ Rádio Sarajevo. "Flavia Lattanzi: Ko je sutkinja koja je pokušala spasiti obraz Haškom tribunalu? | Rádio Sarajevo". Radiosarajevo.ba. Archivovány od originál dne 2016-04-13. Citováno 2016-04-29.
  3. ^ „Università degli Studi Roma Tre> - Prof.ssa Flavia Lattanzi“. Uniroma3.it. Citováno 2016-06-01.
  4. ^ "Tisk | Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii". Icty.org. 2007-07-02. Citováno 2016-04-29.
  5. ^ „Vojislav Seselj, srbský nacionalista, je haagským tribunálem osvobozen od válečných zločinů“. 31. března 2016 - prostřednictvím NYTimes.com.
  6. ^ "Sutkinja Lattanzi nije se složila s ostalim sucima: 'Imala sam osjećaj da se vraćam stoljećima unatrag' - Večernji.hr". Vecernji.hr. 2016-03-31. Citováno 2016-04-29.
  7. ^ HINA (2014-06-20). "Sutkinja Lattanzi: Oslobađanje Šešelja suprotno dokazima i pravu". Nacional.Hr. Citováno 2016-04-29.
  8. ^ „ODVOLACÍ KOMORA ZRUŠUJE ŠEŠELJOVA AKVITÁLNÍ ČÁSTEČNĚ A POVĚŘÍ JEHO Z KRIMINŮ PROTI LIDSKOSTI“. Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály. 11. dubna 2018. Citováno 11. dubna 2018.
  9. ^ „Soud OSN odsoudil ultranacionalistického srbského vůdce na 10 let“. TRT svět. Citováno 11. dubna 2018.
  10. ^ „Srbsko: Odsouzení za válečného zločince přináší obětem dávno zpožděnou spravedlnost“. Amnesty International. Citováno 11. dubna 2018.
  11. ^ Lattanzi, Flavia (2018). „Arménské masakry jako vražda národa?“. Arménské masakry v letech 1915–1916 o sto let později: otevřené otázky a předběžné odpovědi v mezinárodním právu. Springer International Publishing. str. 27–104. ISBN  978-3-319-78169-3.