Fattigauktion - Fattigauktion - Wikipedia

Fattigauktion (Špatná aukce), byla ve švédštině historická praxe špatná úleva v průběhu 19. století, ve kterém a chuďas byly vydražen pryč s uchazečem mezi farníci ochotni je ubytovat výměnou za nejnižší částku peněz na jejich uchování z rady špatné péče ve farnosti.

V souladu s Špatné nařízení o úlevě z roku 1847, každá farnost byla zodpovědná za podporu chudých ve své farnosti, pomoc financovanou každým členem farnosti prostřednictvím církevního fondu a distribuována a organizována prostřednictvím rady pro péči o chudé. Chudáci byli rozděleni do dvou tříd. První třída se skládala z chudáka, který se nedokázal uživit, což obvykle znamenalo staré lidi, sirotky a tělesně nebo duševně postižené. Druhou třídu tvořili lidé dočasně podporovaní špatnou úlevou.

Chudáci první třídy měli být podle zákona umístěni do chudého domu, sirotčince nebo do nemocnice. Ve skutečnosti však mnoho farností na venkově zanedbávalo budování takových institucí ve své farnosti kvůli nákladům. Zákon stanovil, že pokud ve farnosti nebyl chudý dům, byl farní úřad pro péči o chudé ze zákona odpovědný za poskytování ekonomické podpory pro chudáka a musel platit za stravu, oblečení, bydlení, lékařskou péči a pohřeb. Z tohoto důvodu Fattigauktion se stal preferovanou volbou pro farnost, která si přála ušetřit peníze.

Každý rok byl do kostela umístěn talíř, na kterém byli uvedeni chudáci první třídy. Poslední neděli před Vánoci se po bohoslužbě konala „dražba“ v komunitním domě. Farní rada pro péči o chudé uspořádala dražbu chudáků první třídy členům farnosti, kteří za ně měli dražit. Navzdory jménu to nebyla skutečná aukce, ani chudáci ve skutečnosti nekoupili. Uchazeči učinili „nabídku“ uvádějící, jaké množství peněz budou požadovat od rady pro špatnou péči výměnou za péči o chudáka po dobu jednoho roku. Protože rada špatné péče ve farnosti chtěla ušetřit peníze, osoba, která učinila nejnižší „nabídku“, vyhrála aukci. Vzhledem k tomu, že uchazeči měli zákonnou podporu požadovat, aby chudák přispíval domácími pracemi na jejich schopnosti, mohli uchazeči získat levnou pracovní sílu prostřednictvím tohoto zvyku. Když byl jeden rok nahoru, chudák (pokud se do té doby nedokázal uživit) byl znovu vydražen.

The Fattigauktion souviselo s tradiční praxí rotegång. Rotegång však byl pro děti zakázán v roce 1847, takže Fattigauktion se staly obzvláště běžnými pro děti, zatímco Rotegång se často používaly pro dospělé chudáky. Tato praxe byla odsouzena jako ponižující a zneužívající a objevily se zprávy o zneužívání, zejména dětí chudáků, které byly vydraženy a použity jako otrocká práce za nejnižší možné náklady. Legálně ani fattigauktion, ani rotegång nebyly součástí oficiálního zákona o špatné péči, ale nebylo to ani zakázáno, a to pokračovalo jako běžná praxe ve venkovských farnostech, které neměly chudý dům, až na počátku 20. století .

Fattigauktion, stejně jako řada dalších zastaralých praktik v rámci špatné péče, jako je rotegång a chudé domy, byl reformovanými zrušen Chudák zákon z roku 1918.

Viz také

Poznámky pod čarou

Reference