Fatima bint Al-Aswad - Fatima bint Al-Aswad - Wikipedia

Fatima bint Al-Aswad byl společník islámského proroka Muhammad. Je pozoruhodná tím, že je první muslimský podstoupit hudud pokuta za krádež.[1][2][3]

Časný život

Fatima byla z Machhum klan Kurajšovský kmen v Mekka. Ona je také známá jako Umm Amr bint Sufyan;[3] protože Sufjan byl synem Al-Aswada ibn Abdulasada,[4] zdá se, že Al-Aswad byl ve skutečnosti jejím dědečkem. Jeho bratr Abu Salama byl proto její prastrýc.[5]

Matkou Fatimy byla Fatima bint Abduluzza ibn Abi Qays z Amir ibn Luayy klan,[3] díky čemuž je Huwaytib ibn Abduluzza jejím strýcem z matčiny strany.[3] Fatima měla dva bratry, Habbara a Abdulláha, na které se brzy obrátili islám.[6]

V březnu 624 Al-Aswad ibn Abdulasad bojoval na straně pohanů u Bitva o Badr. Byl tam zabit Mohamedovým strýcem Hamza.[7]

Fatima se stal muslimem a dal věrnost Mohamedovi.[8] Není uvedeno, zda tak učinila u Dobytí Mekky nebo dříve.

Právní případ

Zločin

Jak datum, tak povaha fatimského zločinu jsou sporné. Bylo to buď během Dobytí Mekky[2][9] v lednu 630 nebo během Rozloučení Hajj[3] v březnu 632.

Podle Aisha, půjčovala si věci a potom popírala, že je má.[10] Jiná tradice popisuje ukradené předměty jako „šperky“.[3] Ve třetí verzi vyšla v noci ven, a když potkala tábor cestovatelů, vzala jim jeden z tašek. Ale byla chycena rudou rukou a cestovatelé ji popadli a svázali.[3]

Rozsudek

Ráno byla předvedena před Mohameda.[1][2][3][9] Nařídil, aby jí byla odříznuta ruka.[2][10]

Kurajšovci se o ni velmi obávali,[9][11][12] a hledal pomocníka ke zmírnění trestu. Více než jedna osoba se za ni přimlouvala s Mohamedem.[3] Fatimští příbuzní cítili, že jediný člověk, který by se odvážil přiblížit se k Mohamedovi, a jediný, kdo by na něj mohl mít jakýkoli vliv, byl jeho vnuk, Usama ibn Zayd, který byl v jeho prospěch.[3][9][11][12] Rodina mluvila s Usamou,[3][10] který se zase přiblížil k Mohamedovi.[10][12]

Usama hovořil jménem Fatimy, ale Muhammadova tvář změnila barvu a on se ho zeptal: „Přimlouváš se porušit jednu z Alláh Zákony?[9][11][12] Usame, nemluv se mnou. Když hudud jsou porušovány, neexistuje žádná alternativa. Kdyby moje vlastní dcera ukradla, odřízl bych jí ruku. “[3] Usama odpověděl: "Alláhovo posle, hledej mi odpuštění!"[9]

Fatima poté hledala útočiště u Umm Salama, která byla jednou z Mohamedových manželek a členkou jejího vlastního klanu.[1][3] Muhammad však nařídil své ženě, aby ji propustila, a opakoval, že by za krádež nešetřil ani vlastní dceru.[3]

Za soumraku se Mohamed postavil, aby kázal lidem. Chválil Alláha a poté pokračoval: „Nyní k našemu tématu. Lidé, národy před vámi zabloudily a byly zničeny, protože pokud šlechtický člověk spáchal krádež, dříve ho ušetřil, ale pokud mezi nimi spáchal slabý člověk, udělali mu předepsaný trest. Při Něm, v jehož ruce je můj život, i když Fatima bint Muhammad spáchal krádež, nechal bych jí uříznout ruku. “[1][9][11][12]

Po tomto oznámení nařídil provést rozsudek.[3][9] Obecně učil, že: „Ruka by měla být odříznuta za krádež něčeho, co má hodnotu čtvrt a dinár nebo více."[13]

Trest

Její ruka byla odříznuta,[1][9] "A odešla s rukou kapající krví."[3]

Fatima šla do klanu Abdulashhal, kde ji poznala manželka Usayda ibn Hudayra, pozvala ji dovnitř a uvařila jí jídlo.[3] Když Usayd, který byl náčelníkem klanu,[14] Když se vrátil z mešity, zeptal se své ženy ještě předtím, než vůbec vstoupil do domu, jestli slyšela zprávy o Fatimě. Odpověděla: "Ano, je tu se mnou." Usayd se vrátil do mešity, aby se poradil s Mohamedem, který mu řekl: „Milovala ji. Kéž se nad vámi Alláh slituje! “[3]

Když se Fatima vrátila ke svému otci, nařídil jí, aby šla žít ke svým mateřským příbuzným, protože se jim „podobala“.[3] Nezvětšoval, zda tato podobnost byla ve vzhledu nebo v chování. Přijal ji její strýc z matčiny strany, Huwaytib ibn Abduluzza.[3]

Pozdější život

Muhammadova manželka Aiša tvrdila, že Fatima „skutečně činila pokání“. Když byla v nouzi, navštívila Aišu, která své žádosti předávala Mohamedovi.[2][9]

Fatima byla vdaná za Mohamedova života.[2][9] Její Kunya Umm Amr[3] naznačuje, že měla syna jménem Amr.

Reference

  1. ^ A b C d E Muslim 17: 4190.
  2. ^ A b C d E F Bukhari 4:55: 2505.
  3. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u Muhammad ibn Saad, Tabaqat sv. 8. Translated by Bewley, A. (1995). Ženy Madiny, str. 185. London: Ta-Ha Publishers.
  4. ^ Muhammad ibn Ishaq, Sirat Rasulallah. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda, str. 311. Oxford: Oxford University Press.
  5. ^ Muhammad ibn Ishaq, Sirat Rasulallah. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda, str. 329. Oxford: Oxford University Press.
  6. ^ Muhammad ibn Ishaq, Sirat Rasulallah. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda, str. 528. Oxford: Oxford University Press.
  7. ^ Muhammad ibn Ishaq, Sirat Rasulallah. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda, str. 299. Oxford: Oxford University Press.
  8. ^ Muhammad ibn Saad, Tabaqat sv. 8. Translated by Bewley, A. (1995). Ženy Madiny, str. 184. London: Ta-Ha Publishers.
  9. ^ A b C d E F G h i j k Muslim 17: 4188.
  10. ^ A b C d Muslim 17: 4189.
  11. ^ A b C d Bukhari 8: 81: 779.
  12. ^ A b C d E Muslim 17: 4 187.
  13. ^ Bukhari 8: 81: 780.
  14. ^ Muhammad ibn Saad, Tabaqat sv. 3. Přeložil Bewley, A. (2013). Společníci z Badr, str. 470. London: Ta-Ha Publishers.