Mimořádná magnetorezistence - Extraordinary magnetoresistance

Schéma popisující uspořádání typického hybridního systému EMR polovodičového kovu s kruhovou geometrií.
Schéma typického hybridního systému EMR s polovodičově-kovovým hybridním EMR.

Mimořádná magnetorezistence (EMR) je geometrický magnetorezistence účinek objevený v roce 2000, kdy změna elektrického odporu při aplikaci velkého magnetického pole může být větší než 1 000 000% při pokojové teplotě (řádově větší než jiné účinky magnetorezistence, jako je GMR a CMR ).[1] Efekt nastává v hybridních systémech polovodič-kov, když se aplikuje příčné magnetické pole. Bez magnetického pole je systém ve stavu s nízkým odporem a většina proudu proudí přes kovovou oblast. Při aplikaci velkého magnetického pole se systém přepne do stavu mnohem vyššího elektrického odporu, kvůli Hallův úhel blížící se 90 °, přičemž tok proudu uvnitř kovové oblasti se dramaticky snížil. Účinek je do značné míry ovlivněn geometrií systému, přičemž u alternativní rozvětvené geometrie se ukázalo, že je možné vylepšení o více než čtyři řády.[2] Vzhledem k tomu, že efekt EMR nastává při pokojové teplotě a nespoléhá se na magnetické materiály, má mnoho možných výhod pro aplikace, včetně čtecích hlav budoucích pevných disků.[3]

Reference

  1. ^ Solin, S. A .; Thio, Tineke; Hines, D.R .; Heremans, J. J. (září 2000), „Vylepšená geometrická magnetická odolnost při pokojové teplotě v nehomogenních polovodičích s úzkými mezerami“ (PDF), Věda, 289 (5484): 1530–2, doi:10.1126 / science.289.5484.1530
  2. ^ T. H. Hewett a F. V. Kusmartsev, Geometricky vylepšená mimořádná magnetorezistence u hybridů polovodičů a kovů, Fyzický přehled B, 82, 212404, (2010).
  3. ^ S. A. Solin, Nanosenzory magnetického pole, Scientific American, 29145, (červenec 2004).