Evropská síť provozovatelů přenosové soustavy pro elektřinu - European Network of Transmission System Operators for Electricity
 | |
| Zkratka | ENTSO-E |
|---|---|
| Předchůdce | ETSO, UCTE, NORDEL, ATSOI, UKTSOA, BALTSO |
| Formace | 19. prosince 2008 |
| Typ | Sdružení |
| Právní status | AISBL |
| Účel | ENTSO-E podporuje užší spolupráci mezi evropskými provozovateli přenosových soustav s cílem podpořit provádění energetické politiky EU a dosáhnout cílů evropské energetické a klimatické politiky, které mění samotnou povahu energetické soustavy |
| Hlavní sídlo | Avenue de Cortenbergh 100 Brusel, Belgie |
Obsluhovaný region | Evropa |
Členství | Provozovatelé přenosových soustav |
Hlavní orgán | Shromáždění |
| webová stránka | www |
ENTSO-E, Evropská síť provozovatelů přenosových soustav, představuje 43 elektřiny provozovatelé přenosových soustav (TSO) z 36 zemí v celé Evropě, čímž přesahuje hranice EU. ENTSO-E byla zřízena a získala právní mandáty od Třetí balíček EU pro Vnitřní trh s energií v roce 2009, jehož cílem je další liberalizace trhů s plynem a elektřinou v EU.[1]
Dějiny
Dne 27. června 2008, 36 evropských elektřiny provozovatelé přenosových soustav (TSO) přihlášeni Praha prohlášení o záměru vytvořit ENTSO-E.[2] ENTSO-E byla založena dne 19. prosince 2008 v Brusel 42 provozovatelů přenosových soustav jako nástupce šesti regionálních sdružení provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav.[3][4] ENTSO-E byla uvedena do provozu 1. července 2009. Bývalá sdružení ETSO, ATSOI, UKTSOA, NORDEL, UCTE a BALTSO se stala součástí ENTSO-E a stále nabízejí údaje svých předchůdců pro veřejný zájem.[5]
Vznik sítě ENTSO-E byl zahájen přijetím Evropské unie třetí legislativní balíček na trzích s plynem a elektřinou.[2] V roce 2003 Evropská komise provedla odvětvový průzkum týkající se hospodářské soutěže trh s elektřinou v šesti evropských zemích.[6] Při zkoumání konkurence v těchto zemích byla v závěrečné zprávě uvedeny závažné problémy, které je třeba vyřešit.[7] Bylo zjištěno, že integrace mezi trhy členských států je stále nedostatečná. Dále byla hodnocena absence transparentně dostupných informací o trhu.[6] V důsledku toho přijala Evropská komise v září 2007 třetí legislativní balíček na trzích EU s plynem a elektřinou.[8]
Cíle
Podle svých webových stránek „ENTSO-E podporuje užší spolupráci v celé Evropě Provozovatelé přenosových soustav na podporu provádění Energetická politika EU a dosáhnout cílů evropské energetické a klimatické politiky, které mění samotnou povahu energetického systému. Hlavní cíle ENTSO-E se soustředí na integraci obnovitelné zdroje energie (OZE) jako je větrná a solární energie do energetické soustavy a dokončení vnitřního trhu s energií (IEM), který je ústředním bodem plnění cílů energetické politiky Evropské unie v oblasti cenové dostupnosti, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek. [...] ENTSO-E si klade za cíl být ústředním bodem pro všechny technické, tržní a politické otázky týkající se provozovatelů přenosových soustav a evropské sítě, které budou propojeny s uživateli energetických soustav, institucemi EU, regulačními orgány a národními vládami. “[1]
Členové
Provozovatelé přenosových soustav jsou odpovědní za hromadný přenos elektrické energie na hlavní vysokého napětí elektrické sítě. Provozovatelé přenosových soustav poskytují mřížka přístup k trh s elektřinou hráči (tj. generující společnosti, obchodníci, dodavatelé, distributoři a přímo propojení zákazníci) podle nediskriminačních a transparentních pravidel. V mnoha zemích mají TSO na starosti také rozvoj infrastruktury distribuční soustavy. Provozovatelé přenosových soustav v EU Evropská unie vnitřní trh s elektřinou jsou subjekty působící nezávisle na ostatních účastnících trhu s elektřinou (oddělení)[9]
ENTSO-E obsahuje 44 provozovatelů přenosových soustav z 37 zemí.[10]
Zeměpisná oblast
Zeměpisná oblast pokrytá členskými provozovateli přenosových soustav ENTSO-E je rozdělena do pěti synchronní oblasti a dva izolované systémy (Kypr a Island). Synchronní oblasti jsou skupiny zemí, které jsou připojeny prostřednictvím svých příslušných energetických systémů. Systém frekvence (50 Hz, s obvykle velmi malými odchylkami) je synchronní v každé oblasti a narušení v jednom bodě v oblasti bude registrováno v celé zóně. Jednotlivé synchronní oblasti jsou vzájemně propojeny stejnosměrný proud propojovací vedení.
Mezi výhody synchronních oblastí patří sdružování výrobních kapacit, společné zajišťování rezerv, které vedou k úsporám nákladů, a vzájemná pomoc v případě poruch, což vede k levnějším nákladům na rezervní energii (například v případě poruchy nebo výpadku).[11]
Právní základ
The Třetí energetický balíček a nařízení (ES) č. 714/2009[12] o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční výměny v regulaci elektřiny stanoví úkoly a odpovědnosti ENTSO-E. Nařízení (EU) 838/2010[13] o pokynech týkajících se kompenzačního mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav stanoví metodiku, podle níž provozovatelé přenosových soustav dostávají náhradu za náklady vzniklé při přijímání přeshraničních toků elektřiny. Nařízení (EU) 347/2013[14] o pokynech pro transevropskou energetickou infrastrukturu definuje evropské projekty společného zájmu (PCI)[15] identifikuje desetiletý plán rozvoje sítě ENTSO-E (TYNDP)[16] jako základ pro výběr PCI. ENTSO-E je rovněž pověřena vývojem odpovídající metodiky nákladů a přínosů[17] pro hodnocení projektů přenosové infrastruktury.
Nařízení o transparentnosti (EU) č. 543/2013[18] o předkládání a zveřejňování údajů na trzích s elektřinou ukládá poskytovatelům a vlastníkům údajů z evropských členských států povinnost předkládat základní informace týkající se výroby, zatížení, přenosu, vyvážení, odstávek a řízení přetížení elektřiny ke zveřejnění prostřednictvím platformy transparentnosti ENTSO-E.[11]
Klíčové aktivity
Plány celoevropské přenosové sítě a analýza nákladů a přínosů
Desetiletý plán rozvoje sítě 2016 (TYNDP)[19] je navržen sítí ENTSO-E v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami pod kontrolou ACER a je nakonec přijat Evropská komise. Je to jediný stávající celoevropský plán rozvoje sítě. Je základem pro výběr projektů společného zájmu EU (PCI).[20] Seznam projektů společného zájmu není pevně stanoven sítí ENTSO-E a podléhá jinému procesu vedenému Evropskou komisí a členskými státy EU.
TYNDP se aktualizuje každé dva roky. Pro zařazení do TYNDP musí každý projekt, ať už přenosový nebo úložný, projít analýzou nákladů a přínosů. Metodika analýzy přínosů[17] je vyvíjen ENTSO-E po konzultaci se zúčastněnými stranami a přijat Evropskou komisí. Hodnotí projekty podle socioekonomických a environmentálních kritérií.[11]
Předpovědi přiměřenosti
ENTSO-E zveřejňuje výhledy letní a zimní generace,[21] stejně jako dlouhodobá předpověď přiměřenosti systému, prognóza scénáře a předpověď přiměřenosti (SO&AF).[22] Sezónní výhledy hodnotí, zda je dostatek výroby k pokrytí nabídky, a zdůrazňují možnosti sousedních zemí přispět k rovnováze výroby / poptávky v kritických situacích v konkrétní zemi. SO&AF analyzuje dlouhodobě přiměřenost systému a souvisí s investičními rozhodnutími.[11]
Síťové kódy
Síťové kodexy sítě ENTSO-E jsou závazná celoevropská pravidla navržená sítí ENTSO-E po konzultaci se zúčastněnými stranami s vedením ACER. Síťové kódy jsou seskupeny do tří oblastí:
- připojovací kódy spojující generátory elektřiny, odběr a vedení stejnosměrného proudu s přenosovými soustavami
- provozní předpisy upravující fungování celoevropských elektrických systémů;
- a tržní kodexy usnadňující a harmonizující přeshraniční obchodování s elektřinou.[11][23]
Proces přípravy a přijetí kodexů sítě je definován v Třetí balíček. ACER vyvíjí rámcovou směrnici stanovující možnosti politiky pro každý kód. Na tomto základě kodexy navrhuje ENTSO-E po konzultaci se zúčastněnými stranami. Po vyjádření a doporučení ACER k přijetí je každý kodex předložen Evropská komise ke schválení prostřednictvím Postup projednávání ve výborech, tj. aby o něm hlasovali zástupci členských států, a stal se tak právem EU, přímo závazným a prováděným ve všech členských státech.[11]
Transparency Platform (TP)
Ústřední platforma pro transparentnost informací ENTSO-E[24] poskytuje bezplatný přístup k základním údajům a informacím o celoevropské velkoobchodní výrobě, přenosu a spotřebě energie.
Výzkum, vývoj a inovace (VaVaI)
Plán výzkumu a vývoje ENTSO-E[25] poskytuje vizi ENTSO-E o projektech sítí, které má provádět Provozovatelé přenosových soustav ke splnění cílů EU. Tento plán je podporován ročním plánem provádění výzkumu a vývoje,[26] který při plnění požadavků plánu kombinuje přístup shora dolů i zdola nahoru. ENTSO-E každoročně vydává Monitorovací zprávu o výzkumu a vývoji[27] který hodnotí pokrok prací na výzkumu a vývoji souvisejících s TSO.[11]
Správa věcí veřejných
ENTSO-E je mezinárodní nezisková asociace (AISBL ) zřízeno podle belgického práva. Síť ENTSO-E je financována jejími členy. Provozovatelé přenosových soustav přispívají do rozpočtu podle počtu zemí a obsluhovaného obyvatelstva.[11]
Nejvyšším orgánem ENTSO-E je shromáždění, které se skládá ze zástupců na úrovni generálního ředitele všech aktuálně 43 členů. Rada ENTSO-E je volena každé dva roky z celkového počtu členů a prostřednictvím Shromáždění. Zahrnuje 12 zástupců. Prezident, viceprezident a předsedové výborů jsou zváni na schůze správní rady. Správní rada koordinuje práci výborů a LRG a provádí rozhodnutí shromáždění.[11][28]
ENTSO-E zřídila čtyři specializované výbory[29] složená z manažerů z členských TSO. Každý výbor vede řadu regionálních skupin a pracovních skupin.
Na stejné úrovni jako čtyři výbory, příčná právní a regulační skupina[30] radí všem orgánům ENTSO-E v právních a regulačních otázkách. Odborné skupiny pro data, implementaci síťových kódů a záležitosti EU navíc sdružení poskytují specifické odborné znalosti a pracovní produkty.[11]
Sekretariát ENTSO-E sídlí v Bruselu. V jeho čele stojí generální tajemník a zastupuje ENTSO-E před evropskými institucemi, regulačními orgány a zúčastněnými stranami.
Organizační schéma
| Pozice | název |
|---|---|
| Prezident | Ben Voorhorst |
| Víceprezident | Hervé Laffaye |
| Předseda správní rady | Bente Hagem |
| Místopředseda představenstva | Fintan Slye |
| Generální tajemník | Laurent Schmitt |
| Manažer - strategie a komunikace | Susanne Nies |
| Manažer - Data a infrastruktura | Nicolas Richet |
| Manažer - lidské zdroje a finance | Arnaud Scaramanga |
| Manažer - právní | Florence Melchior |
| Manažer - Market | Zoltan Gyulay |
| Manažer - vývoj systému | Robert Schroeder |
| Manažer - operace systému | Sonya Twohig |
Klíčové údaje (2014)
- 41 provozovatelů přenosových soustav
- 34 evropských zemí
- Obsluhovalo 532 milionů zákazníků
- 312 693 kilometrů (194 298 mil) přenosových vedení
- Přepraveno 3 174,2 TWh elektřiny
- 423 586 GWh výměny elektřiny mezi členskými provozovateli přenosových soustav
- 1 023 721 MW čisté výrobní kapacity připojené k síti[11]
Viz také
- EURELECTRIC
- Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů
- Evropské energetické společenství
- Evropská síť provozovatelů přepravní soustavy pro zemní plyn (ENTSOG)
- IPS / UPS - organizace TSO pro sítě většiny z bývalé sovětské republiky a Mongolsko
- SuperSmart Grid, Evropská super síť
- Nord Pool
Reference
- ^ A b „Kdo je ENTSO-E?“. Entsoe.eu. Citováno 30. července 2015.
- ^ A b „Provozovatelé přenosových soustav pro elektřinu zakládají nové sdružení“ (Tisková zpráva). ENTSO-E. 1. července 2008. Archivovány od originál dne 20. července 2011. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ „Provozovatelé přenosových soustav pro elektřinu založili nové sdružení“ (Tisková zpráva). ENTSO-E. 19. prosince 2008. Archivovány od originál dne 20. července 2011. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ „Evropští provozovatelé přenosových soustav založili novou organizaci ENTSO-E“ (Tisková zpráva). Statnett. 19. prosince 2008. Archivovány od originál dne 23. září 2009. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ „ENTSO-E, plně funkční od 1. července, vítá přijetí třetího energetického balíčku EU“ (Tisková zpráva). ENTSO-E. 1. července 2009. Archivovány od originál dne 20. července 2011. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ A b „Dotaz podle článku 17 nařízení (ES) č. 1/2003“. Evropská komise. 2005. Archivovány od originál dne 23. ledna 2010. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ „Sdělení Komise - Šetření podle článku 17 nařízení (ES) č. 1/2003 do evropských plynárenských a elektrárenských odvětví“. Evropská komise. 2007. Citováno 12. března 2010.
- ^ „Energetická Evropa - skutečný trh se zabezpečenými dodávkami (třetí legislativní balíček)“. Evropská komise. Archivovány od originál dne 8. dubna 2010. Citováno 17. ledna 2010.
- ^ „Tržní legislativa - Energetika - Evropská komise“. Ec.europa.eu. Citováno 30. července 2015.
- ^ „Členské společnosti ENTSO-E“. Entsoe.eu. Citováno 30. listopadu 2016.
- ^ A b C d E F G h i j k „ENTSO-E v kostce“. Entsoe.eu. Citováno 31. července 2015.
- ^ „NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 714/2009“. Eur-lex.europa.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 838/2010“. Eur-lex.europa.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 347/2013“. Eur-lex.europa.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Energetická témata - Evropská komise“. Ec.europa.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Plán provádění výzkumu a vývoje 2016–2018“. Entsoe.eu. Archivovány od originál dne 10. července 2015. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ A b „Metodika analýzy nákladů a přínosů CBA 1.0 pro hodnocení projektu TYNDP“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 543/2013“. Eur-lex.europa.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Desetiletý plán rozvoje sítě 2016“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Projekty společného zájmu - Evropská komise“. Ec.europa.eu. 8. listopadu 2016. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ [1][mrtvý odkaz ]
- ^ „Scénářový výhled a prognózy přiměřenosti“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Síťové kódy“. Networkcodes.entsoe.eu. Archivovány od originál dne 7. ledna 2016. Citováno 31. července 2015.
- ^ https://transparency.entsoe.eu/
- ^ „Plán výzkumu a vývoje 2017–2026“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Plán provádění výzkumu a vývoje 2016–2018“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Monitorovací zpráva o výzkumu a vývoji 2015“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Správa ENTSO-E“. Entsoe.eu. Citováno 31. července 2015.
- ^ „Pracovní výbory ENTSO-E“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.
- ^ „Právní a regulační skupina (LRG)“. Entsoe.eu. Citováno 1. prosince 2016.