Evropská rada pro fatvu a výzkum - European Council for Fatwa and Research

The Evropská rada pro fatvu a výzkum (ECFR) je Dublin - soukromá nadace založená v Londýn ve dnech 29. - 30. března 1997 z podnětu Federace islámských organizací v Evropě. Rada je do značné míry dobrovolně zvoleným orgánem složeným z islámských duchovních a vědců, kterému předsedá Yusuf al-Qaradawi.

Cíle a metodologie

Stanoveným cílem ECFR je vydat fatwy které slouží potřebám muslimů v Evropě. ECRF čerpá ze všech hlavních škol sunnitského práva i z dalších tradičních právních principů, jako např cíle šaría, starost o veřejné blaho, místní zvyk a prevence škod ve snaze odvodit tuky vhodné pro život v Evropě. Tato metodika je určena k řešení situací, které by bylo obtížné zvládnout při přísnějším výkladu islámského práva, včetně použití doktríny darura (nutnost) povolit tradičně zakázané činnosti. Rozhodnutí ECFR jsou nezávazná a jsou přijímána společenským přijetím.[1]

Členství

Od roku 2007 žily zhruba dvě třetiny z 35 členů ECFR v Severní Americe a Evropě a zbytek pocházelo ze zemí s muslimskou většinou. Yusuf al-Qaradawi, přední právník egyptského původu žijící v Kataru, sloužil jako předseda ECFR od jeho založení. Složení členství mělo podpořit legitimitu Rady jak na Západě, tak v muslimském světě.[1]

Pozice a příjem

Rozhodnutí ECRF z roku 2001 umožnilo ženě konvertující k islámu zůstat vdaná za svého nemuslimského manžela, částečně na základě existence evropských zákonů a zvyků, které ženám zaručují svobodu vyznání. Některá rozhodnutí tohoto druhu byla uvítána, ale jiní je také kritizovali jako příliš eklektická v právní metodice a s potenciálem negativně ovlivnit výklad šaría v zemích s muslimskou většinou.[2][1]

V srpnu 2005 Wall Street Journal uvedl, že ačkoli stanoveným cílem rady bylo pomoci muslimům integrovat se do evropské společnosti, dominují v ní mimoevropští občané, kteří mají málo pochopení toho, co je na Západě přijatelné. Člen Rady uvedl antisemitský padělek známý jako Protokoly sionských starších v pozičním dokumentu, který tvrdí, že muslimské rodiny jsou v Evropě ohroženy. Rovněž uvedla, že „rada je součástí sítě organizací, které šíří ideologii blízkou Muslimskému bratrstvu po celé Evropě“.[3]

Spolupráce s dalšími islámskými organizacemi v Evropě

  1. Charitativní organizace Al-Maktoum, Dublin, Irsko
  2. Millî Görüş (Německy a další sekce)
  3. Federace islámských organizací v Evropě
  4. Evropská islámská rada v Belgii

Členové ECFR

  1. Yusuf al-Qaradawi, Prezident ECFR (Egypt, Katar )
  2. Faisal Maulawi, místopředseda (Libanon ).
  3. Hussein Mohammed Halawa, generální tajemník (Irsko )
  4. Dr. Ahmad Jaballah (Francie )
  5. Dr. Ahmed Ali Al-Imam (Súdán )
  6. Mufti Ismail Kashoulfi (Spojené království )
  7. Ahmed Kadhem Al-Rawi (Spojené království)
  8. Ounis Qurqah (Francie)
  9. Rashid al-Ghannushi (Tunisko)
  10. Abdallah Bin Bayyah (Saudská arábie )
  11. Abdul Raheem Al-Taweel (Španělsko )
  12. Abdullah Ibn Ali Salem (Mauretánie )
  13. Abdullah Ibn Yusuf Al-Judai, (Spojené království)
  14. Abdul Majeed Al-Najjar
  15. Abdullah ibn Sulayman Al-Manee ‘(Saúdská Arábie)
  16. Dr. Abdul Sattar Abu Ghudda (Saúdská Arábie)
  17. Dr. Ajeel Al-Nashmi (Kuvajt )
  18. Al-Arabi Al-Bichri (Francie)
  19. Dr. Issam Al-Bashir (Súdán)
  20. Ali Qaradaghi (Katar)
  21. Dr. Suhaib Hasan Ahmed (Spojené království)
  22. Tahir Mahdi (Francie)
  23. Mahboub-ul-Rahman (Norsko )
  24. Muhammed Siddique (Německo )
  25. Muhammad Ali Saleh Al-Mansour (Spojené arabské emiráty )
  26. Dr. Muhammed Al-Hawari (Německo)
  27. Mahumoud Mujahed (Belgie )
  28. Dr. Mustafa Cerić (Bosna )
  29. Nihad Abdul Quddous Ciftci (Německo)
  30. Dr. Naser Ibn Abdullah Al-Mayman (Saúdská Arábie)
  31. Yusf Ibram (Švýcarsko )
  32. Salah Soltan (Egypt, Spojené státy)
  33. Salem Abdelmeguid (Holandsko )
  34. Jasser Auda (Kanada )

Polovina členů je z evropského kontinentu a polovina z Arabského poloostrova, severní Afriky nebo severní Ameriky. Jedná se o porušení vnitřních pravidel ECFR, protože členové, kteří nemají bydliště v Evropě, „nesmí představovat více než 25% z celkového počtu členů Rady najednou“.[4]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Hendrickson, Jocelyn (2009). „Zákon. Menšinová jurisprudence“. V John L. Esposito (ed.). Oxfordská encyklopedie islámského světa. Oxford: Oxford University Press. Archivováno od originálu dne 07.07.2018. Citováno 2019-02-26.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  2. ^ Dallal, Ahmad S .; Hendrickson, Jocelyn (2009). „Fatwa. Moderní využití“. V John L. Esposito (ed.). Oxfordská encyklopedie islámského světa. Oxford: Oxford University Press. Archivováno od originálu na 2019-02-23. Citováno 2019-02-26.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  3. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivováno (PDF) od originálu dne 2017-10-18. Citováno 2007-05-26.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  4. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 23. 11. 2009. Citováno 2009-02-08.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

externí odkazy