Evropská asociace archeologů - European Association of Archaeologists

The Evropská asociace archeologů (EAA) je neziskové sdružení založené na členství, otevřené archeologům a dalším spřízněným nebo zainteresovaným jednotlivcům či orgánům v Evropě i mimo ni. Byla založena v roce 1994 na zahajovací schůzi ve slovinské Lublani, kde byly formálně schváleny její stanovy,[1] a uznán Evropská rada v roce 1999.[2] EAA má ve své databázi přes 11 000 členů ze 60 zemí světa, kteří pracují v prehistorii, klasické, středověké a historické archeologii. EAA pořádá výroční konferenci a vydává stěžejní časopis evropské archeologie, European Journal of Archaeology. EAA také vydává interní zpravodaj, Evropský archeolog (ČAJ). Sídlo sdružení je v Praha, Česká republika.

Mise

EAA stanoví prostřednictvím svých stanov profesionální a etické standardy archeologické práce,[3] kodex praxe,[4] zásady chování pro smluvní archeologii,[5] a kodex praxe pro výcvik v terénu.[6] Společenství EAA pomáhají definovat důležité aspekty archeologické práce prostřednictvím neustálých diskusí a konzultací s členstvím EAA na výročních konferencích EAA. EAA dále podporuje mezinárodní spolupráci prostřednictvím interakcí s přidruženými organizacemi.[7] V roce 1999 byla EAA udělena konzultační status s Radou Evropy, která byla v roce 2003 povýšena na participativní.[8]

Cíle EAA jsou:

  • podporovat rozvoj archeologického výzkumu a výměnu archeologických informací;
  • podporovat správu a interpretaci evropského archeologického dědictví;
  • podporovat správné etické a vědecké standardy pro archeologické práce;
  • prosazovat zájmy profesionálních archeologů v Evropě;
  • podporovat spolupráci s dalšími organizacemi s podobnými cíli.[9]

Správa věcí veřejných

EAA je řízena výkonnou radou volenou řádnými členy sdružení. Výkonná rada se skládá ze tří nebo čtyř úředníků (prezident, nastávající prezident, pokladník a tajemník) a šesti řádných členů.[10] Současný prezident je Felipe Criado-Boado z Haliče.[11][12]

Ocenění

EAA uděluje ceny a vyznamenání související s jejími cíli. Patří mezi ně cena Evropského archeologického dědictví, studentská cena EAA a čestné členství v EAA.[13]

Cena evropského archeologického dědictví

EAA zavedla Cenu evropského archeologického dědictví v roce 1999. Nezávislý výbor každoročně uděluje cenu jednotlivci, instituci, (místní nebo regionální) vládě nebo (evropskému nebo mezinárodnímu) úředníkovi či orgánu za mimořádný přínos k ochraně a prezentaci evropské archeologické dědictví.[14]

  • 1999: M.M. Carrilho, ministr kultury z Portugalska
  • 2000: Margareta Biörnstad, bývalá státní antikvariát, Švédsko
  • 2001: Otto Braasch, člen Aerial Archaeological Group (AARG), Německo
  • 2002: Henry Cleere, ICOMOS Paříž
  • 2003: Viktor Trifonov, Ústav hmotné kultury, Ruská akademie věd v Sankt Petersburgu
  • 2004: Centrum pro výzkum nelegálních starožitností v McDonald Institute for Archaeological Research na Univerzita v Cambridge
  • 2005: Kristian Kristiansen, Švédsko
  • 2006: John Coles, Velká Británie
  • 2007: Siegmar von Schnurbein, Německo
  • 2008: Jean-Paul Demoule, Francie
  • 2009: Ulrich Ruoff, Švýcarsko
  • 2010: David John Breeze, Skotsko
  • 2011: Girolamo Ferdinando, Velká Británie a Avvocato Francesco Pinto, Itálie
  • 2012: Willem J.H. Willems, děkan Fakulty archeologie, University of Leiden, Holandsko
  • 2013: M. Daniel Thérond, bývalý vedoucí odboru kultury, dědictví a rozmanitosti Rady Evropy a Vincent Gaffney
  • 2014: Marie Louise Stig Sørensen a Erzsébet Jerem
  • 2015: María Ángeles Querol Fernández a Martin Oswald Hugh Carver
  • 2016: Unité d'Archéologie de la Ville de Saint-Denis a Caroline Sturdy Colls
  • 2017: Unità di Crisi e di Coordinamento Regionale Marche del Ministero dei beni e delle attività culturali e del turismo
  • 2018: Ivan Pavlů a Francisco Javier Sánchez-Palencia Ramos
  • 2019: Osman Kavala a Fundación Catedral Santa María, Vitoria-Gasteiz, Baskicko, Španělsko

Cena studenta

Cena studenta byla zavedena v roce 2002 a každoročně se uděluje za nejlepší referát prezentovaný na výročním zasedání EAA studentem nebo archeologem, který pracuje na disertační práci.[15]

  • 2002 - Laura M. Popova
  • 2003 - Anita Synnestvedt
  • 2004 - Jonathan D. Le Huray
  • 2005 - Marta Caroscio
  • 2006 - NENÍ OCENĚN
  • 2007 - Goce Naumov
  • 2008 - NENÍ OCENĚN
  • 2009 - Pamela Cross
  • 2010 - Camilla Norman
  • 2011 - Heide Wrobel Norgaard
  • 2012 - Maria Leena Lahtinen
  • 2013 - Oliver Dietrich
  • 2014 - Can Aksoy a Ziyacan Bayar
  • 2015 - Patrycja Kupiec a zvláštní uznání Christine Cave a Alex Davies
  • 2016 - Sian Mui a Shumon Hussain
  • 2017 - Emma Brownlee a Yftinus van Popta
  • 2018 - Hanna Kivikero

Výroční zasedání

Úvodní schůze EAA se konala ve slovinské Lublani v září 1994. Oficiální první výroční setkání se konalo v září 1995 ve španělském Santiagu de Compostela a od té doby se každoročně koná výroční setkání. V tabulce níže jsou uvedena místa a data schůzky.[16]

Lublaň, Slovinsko22. - 25. září 1994
1. místoSantiago de Compostela20. - 25. září 1995
2. místoRiga, Lotyšsko25. - 29. září 1996
3. místoRavenna, Itálie24. - 28. září 1997
4. místoGöteborg, Švédsko23. - 27. září 1998
5Bournemouth, Velká Británie14. - 19. září 1999
6.Lisabon, Portugalsko12. - 17. září 2000
7.Esslingen, Německo19. - 23. září 2001
8.Soluň, Řecko24. - 28. září 2002
9St. Petersburg, Rusko10. – 14. Září 2003
10.Lyon, Francie5. – 12. Září 2004
11.Cork, Irsko5. – 11. Září 2005
12Krakov, Polsko19. - 24. září 2005
13Zadar, Chorvatsko18. - 23. září 2007
14La Valletta, Malta16. - 21. září 2008
15Riva del Garda, Itálie15. - 20. září 2009
16. denHaag, Nizozemsko1. - 5. září 2010
17Oslo, Norsko14. - 18. září 2011
18. denHelsinky, Finsko30. srpna - 1. září 2012
19Plzeň, Česká republika4. – 8. Září 2013
20Istanbul, Turecko10. – 14. Září 2014
21. denGlasgow, Skotsko2. – 5. Září 2015
22Vilnius, Litva31. srpna - 4. září 2016
23Maastricht, Nizozemsko30. srpna - 3. září 2017
24Barcelona, ​​Španělsko5. – 8. Září 2018
25Bern, Švýcarsko4. – 8. Září 2019
26virtuální, online26. - 30. srpna 2020
* 27Kiel, Německo8. – 11. Září 2021
* 28Budapešť, Maďarsko31. srpna - 3. září 2022
* 29Belfast, Severní Irsko30. srpna – 2. září nebo 6. – 9. Září 2023

* Ty označené hvězdičkou se blíží

Publikace

EAA vydává čtvrtletník European Journal of Archaeology (EJA),[17] původně Journal of European Archaeology (1993–1997), monografická řada TÉMATA V současné archeologii,[18] a elektronický zpravodaj, Evropský archeolog (ČAJ).[19] EJA je v současné době spoluautorem Catherine J. Frieman a Zena Kamash.[1]

Reference

  1. ^ Cleere, H. 1995. EAA je funkční. Evropský archeolog 3: 1–3 .; Stanovy SZÚ
  2. ^ Konference INGO Rady Evropy http://coe-ngo.org/#/ingo/
  3. ^ „Stanovy EAA“. www.e-a-a.org. Citováno 2016-12-06.
  4. ^ „Kodex praxe EAA“. www.e-a-a.org. Citováno 2016-12-06.
  5. ^ „Zásady chování EAA pro smluvní archeologii“. www.e-a-a.org. Citováno 2016-12-06.
  6. ^ „Kodex EAA pro školení v terénu“. www.e-a-a.org. Citováno 2016-12-06.
  7. ^ Přidružené organizace EAA
  8. ^ Uznání SZÚ Radou Evropy; CoE seznam INGO
  9. ^ Stanovy EAA, článek II: Cíle Archivováno 2006-06-13 na Wayback Machine
  10. ^ Článek VI Stanov EAA: Organizace
  11. ^ Felipe Criado Boado, prezident de la EAA, DLGGA-Delegación del CSIC en Galicia](ve španělštině)
  12. ^ Výkonná rada EAA , Oficiální webové stránky
  13. ^ Ceny a ceny EAA
  14. ^ Cena Evropského archeologického dědictví EAA
  15. ^ Studentská cena EAA
  16. ^ Konference EAA
  17. ^ EJA na Cambridge University Press
  18. ^ Routledge (Taylor & Francis Group) „Témata v současné archeologii; Domovská stránka TÉMAT EAA
  19. ^ Domovská stránka TEA

externí odkazy