Eugenio Colorni - Eugenio Colorni

Eugenio Colorni (22 dubna 1909-30. Května 1944) byl italský filozof a antifašistický aktivista.[1]

Život

Narozen v Milán, Colorni učil filozofii na Univerzita v Terstu, a působil v antifašistickém hnutí Giustizia e Libertà hnutí. Oženil se Ursula Hirschmann, a byl důležitý vliv na jejího bratra Albert O. Hirschman,[2] kdo zasvětil svou knihu Konec, hlas a věrnost do Colorniho paměti.[3] Colorni byl jedním z promotérů Manifest Ventotene a první podněcovatel Evropské federalistické hnutí. V polovině 30. let byl úzce spjat s Lelio Basso a další. V roce 1938 byl zatčen za svou protifašistickou politickou činnost. Utekl, ale byl zabit Řím nacistickým přepadením v roce 1944, krátce před příjezdem spojenců.[1] S Ursulou Hirschmannovou měli tři dcery: Silvii, Renatu a Evu. Jeho nejmladší dcera Eva se provdala za indického ekonoma Amartya Sen a měli syna Kabira a dceru Indrani.

Funguje

  • L'estetica di Benedetto Croce: studio kritika, 1932
  • (vyd.) Leibniz, La Monadologia, 1935
  • Leibniz e il misticismo, 1938
  • 'Filosofia e scienza', Analýza, 1947
  • 'Apologo', Sigma, 1947
  • ''Dialologhi di Commodo ', Sigma, 1949
  • 'Critica filosofia e fisica teoria', Sigma, 1948
  • Scritt, Florencie: La Nuova Italia, 1975

Reference

  1. ^ A b Lyas, Colin (2012). „Colorni, Eugenio“. In Stuart Brown; Diane Collinson; Robert Wilkinson (eds.). Biografický slovník filozofů dvacátého století. Routledge. str. 259–6. ISBN  978-1-134-92795-1.
  2. ^ Geoffrey Hawthorn, 'Plan it mañana', London Review of Books Sv. 36, č. 17, 11. září 2014, s. 34-7
  3. ^ Hirschman, Albert O. (1970). Exit, Voice, and Loyalty: Responses to Decline in Firms, Organisation, and States. Harvard University Press. str.7. ISBN  978-0-674-27660-4.

Zdroje

  • Elvira Gencarelli, Profilo politico di Eugenio Colorni, v «Mondo Operaio», č. 7, luglio 1974, s. 49–54
  • Elvira Gencarelli, Eugenio Colorni, článek v Il Movimento Operaio Italiano. Dizionario Biografico, Editori Riuniti, Roma, 1976, roč. II, s. 74–81
  • Leo Solari, Eugenio Colorni. Ieri e semper, Marsilio, Venezia, 1980
  • Eugenio Garin, Colorni, Eugenio, v «Dizionario Biografico degli Italiani», XXVII, Istituto dell'Enciclopedia italiana, Roma, 1982
  • Norberto Bobbio, Maestri e compagni, Passigli Editori, Firenze, 1984
  • Nunzio Dell'Erba, L'itinerario politico di Eugenio Colorni, v id., Il socialismo riformista tra politica e cultura, Franco Angeli, Milano 1990, s. 135–150
  • Massimo Orlandi, Il socialismo federalista di Eugenio Colorni, nepublikovaná práce, Università degli studi di Firenze, Anno Accademico 1991-1992
  • Gaetano Arfé, Eugenio Colorni, l'antifascista, l'europeista, v AA. VV., Matteotti, Buozzi, Colorni. Perché vissero, perché vivono, Franco Angeli, Milano, 1996, s. 58–77
  • Sandro Gerbi, Tempi di malafede. Una storia italiana tra fascismo e dopoguerra. Guido Piovene ed Eugenio Colorni, Einaudi, Turín 1999 e Hoepli, Milán, 2012.
  • Geri Cerchiai, L'itinerario filosofico di Eugenio Colorni, v «Rivista di Storia della Filosofia», n. 3, 2002
  • Stefano Miccolis, Eugenio Colorni ventenne e Croce, v «Belfagor», 4, LXV, 31 luglio 2010, str. 415–434
  • Geri Cerchiai, Alcune riflessioni su Eugenio Colorni, v «Rivista di Storia della Filosofia», LXVII 2012, s. 351–360.
  • Michele Strazza, Melfi terra di confino. Il confino a Melfi durante il fašismus, Melfi, Tarsia, 2002.
  • Maurizio Degl'Innocenti (cura di), Eugenio Colorni dall'antifascismo all'europeismo socialista e federalista, Lacaita, 2010, ISBN  9788889506899.