Ernst Vogt - Ernst Vogt

Ernst Vogt (6. listopadu 1930 - 9. srpna 2017) byl a Němec klasický filolog. Byl profesorem na Univerzity v Mannheimu (1967–1975) a Mnichov (1975–1999). V letech 2002 až 2014 sloužil prezident z Mezinárodní tezaurská komise.[1][2]

Vogt se zabýval dějinami literárních forem a žánrů, řeckou literaturou Helénistické a římská říše období, s historií, jak byla doručována a přijímána klasická literatura, as historie klasické filologie.[1]

Životopis

Ernst Walter Siegfried Vogt se narodil a vyrostl v Duisburg, dynamické obchodní a výrobní centrum, které v té době (stejně jako nyní) bylo domovem jednoho z největších vnitrozemských přístavů na světě. Jeho otec byl právník. Úspěšně dokončil školní docházku ve městě Landfermann-Gymnasium (střední škola) a poté, v roce 1950, přešel ke studiu klasický filologie, archeologie a filozofie, nahoruřeka na Bonn.[1] Jeho studentská kariéra v Bonnu trvala do roku 1956, přičemž během této doby zahrnoval i rozsah jeho studia papyrologie a jazykové vědy. V letech 1951/52 strávil rok v Tübingen. Také obdržel a DAAD stipendium, které mu umožnilo strávit rok v Athény.[2] Bylo to přesto z University of Bonn že v roce 1956 získal doktorát. Jeho disertační práce byla základem pro jeho „Procli hymni“ publikovanou příští rok.[3] Na doktorát dohlížel polyhistorik Hans Herter, jehož výzkumným asistentem se nyní stal.[1] Prošel svou úrovní I. národní pedagogické zkoušky přibližně ve stejnou dobu. O čtyři roky později dostal svůj habilitace, vyšší akademická kvalifikace, která otevřela cestu k celoživotní akademické kariéře. Dva roky poté, v roce 1962, byl jmenován mimořádným profesorem, ještě v Bonnu.[2] V letech 1959 až 1967 byl odpovědný také ze dne na den, as „Schriftleiter“, za obsah Rheinisches Museum für Philologie (deník), pod vedením Hans Herter.

Mezitím se 2. srpna 1963 Ernst Vogt oženil s Monikou Vagedesovou v Altenberg Abbey Church.[4] Z manželství vyplynuly nejméně tři děti a v době, kdy zemřel, byli Ernst a Monika Vogt také prarodiči.[5]

V roce 1967 Vogt přijal pozvání přestěhovat se do Mannheim kde se stal řádným profesorem a kde se později, v letech 1970/71, stal děkanem fakulty jazykových a literárních věd.[2] V roce 1970 převzal vedení jako „Schriftleiter“ v akademickém (klasickém) časopise Gnomon který se pod jeho záštitou stal pravděpodobně nejvlivnějším periodikem v tomto sektoru. V Gnomonu zůstal do roku 1999.[1] V letech 1973 až 1975 působil jako předseda výzkumné rady a člen správní rady v University of Mannheim. V letech 1974 až 1976 zastával vyšší správní pozici na filozofické fakultě.

V roce 1975 přijal jmenování na Ludwig Maximilian University v Mnichově. V roce 1977 byl zvolen řádným členem Bavorská akademie věd a humanitních věd kde se v roce 1978 stal členem komise pro výrobu Thesaurus Linguae Latinae, kterému v letech 1986 až 2014 předsedal. V roce 1979 se stal příslušným členem Německý archeologický ústav. V letech 1980 až 1988 přednášel pro Německá akademická nadace pro stipendia ("Studienstiftung"), a v letech 1981 až 1983 jako děkan fakulty pro jazykové a literární vědy. V roce 1983 se stal členem Mezinárodní tezaurské komise, jejím viceprezidentem se stal v roce 1988 a jejím prezidentem v letech 2002 až 2014. V letech 1986 až 1990 působil také jako člen univerzita senát. V roce 1986 se stal členem komise Bavorské akademie při výrobě druhé série „Acta conciliorum oecumenicorum“, které předsedal v komisi od roku 1988.[1] V roce 1991 přijal hostující profesuru na Università Tor Vergata v Římě. V roce 1994 Unie německých akademií věd a humanitních věd jmenoval jej delegátem na Union Académique Internationale Tuto roli udržel do roku 2008. V roce 1994 nastoupil také do komise Bavorská akademie provize za výrobu „Deutschen Inschriften des Mittelalters und der frühen Neuzeit“ ("Německé středověké a raně novověké nápisy").[6]

V roce 1997 Vogt obdržel Praemium Classicum Clavarense (cena) z Italská společnost klasické kultury. Od téhož roku byl členem vědeckého výboru v odborném časopise Eikasmós. V roce 1999 odešel do důchodu. Nicméně od roku 2000 byl členem rady v Görresova společnost V roce 2002 přijal hostující profesuru na University of Naples

Poznámky

Reference

  1. ^ A b C d E F Martin Hose. „Ernst Vogt (06.11.1930 - 09.08.2017)“ (PDF). Nachruf. Bayerische Akademie der Wissenschaften, Mnichov. Citováno 10. prosince 2018.
  2. ^ A b C d „Verstorben .... Prof. Dr. Ernst Vogt: Fakultät für Sprach- und Literaturwissenschaften“. MünchnerUni Magazin. 2017. str. 38. Citováno 10. prosince 2018.
  3. ^ A. H. Armstrong (Březen 1959). „Hymns of Proclus (recenze)“. Klasický přehled. Citováno 11. prosince 2018.
  4. ^ Kurt Winckelsesser (překladač) (1971). ""Genealogisches Handbuch Buergerlicher Familien"". C. A. Starke Verlag, Limburg a. d. Lahn (digitalizováno internetovým archivem v roce 2016 s financováním z univerzity Brighama Younga). p. 260. Citováno 11. prosince 2018.
  5. ^ „Traueranzeige Ernst Vogt“. Süddeutsche Zeitung. 2. srpna 2017. Citováno 11. prosince 2018.
  6. ^ Martin Hose (Duben 2010). „Verbindende filologie“ (PDF). Dem Philologen ernst Vogt zum 80. Geburtstag. Akademie Aktuell. p. 51. Citováno 11. prosince 2018.