Epitácio Pais - Epitácio Pais

Epitácio Pais (1924–2009) byl a Goan indický krátký příběh spisovatel a romanopisec kdo napsal portugalština.

Pozadí

Narozen a bhatkarEpitácio Pais byl povoláním učitel na základní škole. Zúčastnil se liceunebo střední škola, v portugalštině, než absolvuje učitelský výcvik. Přispíval povídkami v portugalštině do novin, jako např Diário de Goa a Ó Heraldo od 50. do 80. let. Podílel se také na programu v portugalštině Renascença, který běžel dál Celoindické rádio až do 80. let. Pro Josého Pereiru byl Pais „jedním z Goaových předních spisovatelů beletrie v portugalštině“.^[1] Pro Manuela de Seabra a Vimala Devi Pais byl spisovatel, který ve své poezii a tragédii cítil svět kolem sebe a jehož psaní připomínalo ruské spisovatele jako Turgeněva a Korolenka.^[2]

Os Javalis de Codval

Sbírka Paisových příběhů byla vydána v Lisabonu v roce 1973 redakcí Futura pod názvem Os Javalis de Codval.

Motivy

Několik klíčových témat se v krátkých příbězích opakuje. Jedním z témat je manželství, zvláště převládající topos v psaní Lusophone Goan pro diskusi o kastových identitách a společenských zvycích. V příbězích jako „Ferdinando“, „De Mal a Pior“ nebo „Um Diário e Duas Cartas“ jsou tyto vytrvalé machinace zobrazeny v kontextu společnosti, která prochází hlubokými sociálními posuny, díky nimž jsou tyto kompakty ještě více plné. Další podmnožina příběhů se zaměřuje na rozpad tradiční venkovské společnosti, kde jsou hlavní postavy hinduistických postav a nápadný tón podobný románu Pundalik Naik v jazyce Konkani Otřes, možná nejvýznamnější goanský román zabývající se tímto tématem. Mezi tyto příběhy patří „Uma Filha da Terra“ a „Munu“. Třetí podskupinu představují „Os javalis de Codval“, „O navio encalhado“, „Historie de minas“, „Outra história de minas“ a „No comboio“. Všechna tato vyprávění nějakým způsobem zahrnují cestu do nejistoty, výpravu za bohatstvím, bezpečím nebo pouhou obživou, která končí jakýmsi obrácením. Cesty i podmínky, za kterých jsou podnikány, rezonují se sociálními, ekonomickými a politickými změnami, ke kterým v Goa dochází v době, kdy se příběhy odehrávají.^[3]

Nepublikované příběhy

Po jeho smrti zanechal Pais tucet nevybraných příběhů. Není jasné, zda byly v nějaké formě vysílány nebo zveřejněny v písemném tisku. Tyto příběhy rozšiřují Paisovy obavy i po roce 1973.

V roce 2003 vyšel příběh „Um Portuguese em Baga“ (Portugalci v Baga) v portugalské antologii Goanské knihy „Onde O Moruoni Canta“, která se jemně zabývá otázkami identity postkoloniální Goa.^[4]

Preia-Mar

Pais po sobě zanechal nepublikovaný román v portugalštině. To bylo vydáno Goa, 1556 pod názvem Preia-Mar v roce 2016. Román sleduje trajektorii mladého Goana jménem Leo. Z privilegované, ale zbídačené rodiny, se Leo snaží udeřit do bohatství jakýmkoli možným způsobem v Goa v 70. letech. Pohybující se v různých vrstvách představujících společnost své doby - nové převládající třídy spojené s pašováním, těžbou a politikou, hippies unavení Západem při hledání drog a duchovna, rybáři na pobřeží a repatrianti z Udiby Idiho Amina, román dosáhne vyvrcholení, které vzdoruje místní tradici, i když zpochybňuje principy nového řádu.

Bibliografie

• Epitácio Pais. Os Javalis de Codval. Lisabon: Redakční Futura, 1973.
• Epitácio Pais. Preia-Mar. Saigão, Indie: Goa, 1556, 2016.
• Epitácio Pais. "Um Português em Baga", v Alberto de Noronha (vyd.) Onde O Moruoni Canta. Goa: Třetí tisíciletí, 2003.

Překlady do angličtiny

• Ve vlaku (bez kombinace)
• Maska (řasenka)

Další překlady do angličtiny se objevují v:

• Paul Melo e Castro. Prodlužující se stíny. Saligão, Indie: Goa, 1556, 2016

Reference