Enric Casals - Enric Casals

Enric Casals i Defilló
narozený(1892-07-26)26. července 1892
Barcelona, Španělsko
Zemřel31. července 1986(1986-07-31) (ve věku 94)
Barcelona, ​​Španělsko
Zaměstnání (s)Houslista, skladatel, dirigent

Enric Casals i Defilló (Barcelona, 26. července 1892 - 31. července 1986), bratr Pablo Casals, byl Katalánština houslista, hudební skladatel a dirigent.

Životopis

Začal studovat hudbu se svým otcem Carlesem Casalsem i Ribesem.[1] Poté se stal jeho žákem Rafael Gálvez. Poté šel do Brusel aby si vylepšil své houslové a skladatelské schopnosti, s Mathieu Crickboom a Joseph Jongen; a v roce 1918 se přestěhoval do Praha, kde byl žákem František Suchý.[1][2] V roce 1921 založil smyčcový kvartet „Enric Casals“, s nímž cestoval po Evropě a koncertoval ve Francii, Belgii, Anglii, Švýcarsku a Španělsku.[1] Hrál jako sólista na housle Barcelonský symfonický orchestr (1910 - 1912), Kurot Symphonische Orchester v Petrohrad (1912 - 1914), Pau Casals Orchester (1920 - 1936) a jeden z Gran Teatre del Liceu (1924 - 1935).[1] Byl subdirigentem Pau Casals Orchester (1920 - 1936), dirigentem Orquestra Ibèrica de Concerts (1940 - 1942) a Orquestra Professional de Cambra de Barcelona, s nímž dirigoval téměř sto koncertů. Kromě toho příležitostně dirigoval další významné orchestry po celém světě, jako jsou národní orchestry v Portugalsku, Mexiku, Maďarsku, Řecku a Lamoureuxův orchestr Paříže. Byl zakladatelem a ředitelem Hudební institut Casals a zodpovědný za slavné Prades Festivaly (zejména v letech 1955 až 1983).[1]

Funguje

  • Koncert pro housle
  • Koncert pro violoncello a orchestr
  • Suite d moll: Pocta Pau Casals (1973), pro violoncello

Sardany

  • A en Juli Garreta (1924), s melodií Els Segadors
  • Angoixa (s / d), amb la melodia d'Els Segadors
  • Barcelona (1976)
  • Catalunya avant (1910), s populárními melodiemi (Rossinyol que vas a França )
  • Cants de tardor
  • Dramatica, složený pro orchestr
  • Era una vegada (1935)
  • Festa (1920)
  • La font del Penedès (1954)
  • Heroica (1919), věnovaný svému bratrovi Pablovi
  • Íntima (1920)
  • Lleida a la Verge de Granyena (1976), pro pěvecký sbor a cobla
  • Lluny ...! (1918), napsáno v Montevideo
  • La mainada de Sant Salvador (1928), s melodiemi Senyor Ramon a 'El General Bum-Bum
  • Montserrat en primavera (1968), sardana na vyžádání, s melodiemi Montserrat
  • Mònica
  • La nena galana (1908)
  • La platja de Sant Salvador, je to další název pro sardanu La mainada de Sant Salvador
  • Zapisovatel Conrad Saló, jiný název pro sardanu Íntima
  • Sardana de carrer (1927)
  • La sardana dels Tres Reis (1983), pro sbor a cobla
  • Setembre (1924)
  • Tarragona (1927)
  • Tres amors (1949)
  • Trista (1925)
  • El Vendrell (1948)

Přístrojové vybavení skladeb

  • Juny, Juli Garreta, zařídil symfonický orchestr

Přístrojové vybavení skladeb Pablo Casals

  • El cant dels ocells, populární katalánská píseň harmonizovaná Pablem Casalsem
  • Himne de les Nacions Unides
  • El Pessebre, oratorium
  • Sant Martí del Canigó, sardana

Reference

  1. ^ A b C d E Arxiu Nacional de Catalunya (vyd.). „Enric Casals i Defilló. Descripció del Fons“ (v katalánštině). Archivovány od originál dne 13. dubna 2014. Citováno 19. června 2013.
  2. ^ Casares Rodicio, Emilio (1999–2002). „Enric Casals i Defilló“. Diccionario de la Música Española e Hispanoamericana. (ve španělštině). Madrid. 3. ISBN  978-84-8048-303-2.

Další čtení

  • Pau Casals: dades biogràfiques inèdites, cartes intimes i records viscuts, Enric Casals, Pòrtic, Barcelona (1979)
  • Gran Enciclopèdia de la Música. Sv. 2, Jesús Giralt Radigales, Fundació Enciclopèdia Catalana, Barcelona (1999), ISBN  9788441202344
  • Diccionario de la Música Española e Hispanoamericana. Sv. 3Emilio Casares Rodicio, (1999 - 2002), ISBN  9788480483032

externí odkazy