Enn Roos - Enn Roos - Wikipedia
Enn Roos | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 15. července 1990 Tallinn, Estonsko | (ve věku 81)
Odpočívadlo | Metsakalmistu |
Enn Roos (20. září 1908 - 15. července 1990) byl estonština sochař. Byl členem Společnost umělců Pallas a zakládající člen Estonská asociace umělců. Roos studoval v ateliérech Mravenci Laikmaa od roku 1926 do roku 1928 a Jaan Koort od roku 1927 do roku 1928. V roce 1935 byl přijat do Umělecká škola Pallas kde byl do značné míry ovlivněn Anton Starkopf. Roos byl dlouhý čas profesor v Státní umělecký institut Estonské SSR. V letech 1962 až 1977 byl vedoucím katedry sochařství.[1]
Roos je známý svými portréty, ženskými akty a zvířecími sochami. Pozoruhodné veřejné práce zahrnují Medvěd (1939) v Hirvepark v Tallinn (1939),[2] Rys (1983) v Zoo Tallinn.[3]
Roosovým nejznámějším dílem je Památník osvoboditelům v Tallinnu (1947) běžně známý jako Bronzový voják Spoluautor architekt Arnold Běda. V roce 2007 vedlo přemístění sochy z centra Tallinnu na nedaleký vojenský hřbitov k výtržnostem a rabování ruských nacionalistů tzv. Bronzová noc a Kybernetické útoky na Estonsko v roce 2007 rozsáhlé kybernetické útoky proti estonské digitální infrastruktuře. Ačkoli je umělecky nepostřehnutelný, je mezi sovětskými válečnými sochami pozoruhodný, protože místo běžného hrdinského postoje zobrazuje smutného vojáka stojícího s hlavou při pohledu dolů.[4]
Reference
- ^ „Sirp ja Vasar“. dea.digar.ee. Citováno 7. prosince 2020.
- ^ „Hirvepark“. tallinn.ee. Citováno 7. prosince 2020.
- ^ „Skulptuur« Ilves », E. Roos, 1983 (pronks)". národní registr kulturních památek. Citováno 7. prosince 2020.
- ^ Společný hrob a památník vojákům Rudé armády v Tõnismägi v Tallinnu (soubor PDF) Archivováno 14. června 2007 v Wayback Machine (Soubor Word) Archivováno 27 září 2007 na Wayback Machine Historické prohlášení, sestavené Peeterem Kaasikem, pro ministerstvo zahraničních věcí Estonska, 2006. (Estonská jazyková verze: Tallinnas Tõnismäel asuv punaarmeelaste ühishaud ja mälestusmärk Archivováno 27 září 2007 na Wayback Machine )
p. 15: Arnold Alas a Enn Roos Archivováno 14. června 2007 v Wayback Machine