Emmanuel Kodjoe Dadzie - Emmanuel Kodjoe Dadzie

Emmanuel Kodjoe Dadzie
 Ghana
Velvyslanec
na  Rumunsko
V kanceláři
1962–1966
 Ghana
Velvyslanec
na  Francie
V kanceláři
1965–1967
PředcházetJonathan Emmanuel Bossman
UspělEpiphan Patrick Komla Seddoh
 Ghana
Velvyslanec
na  Rusko
V kanceláři
1969–1969
PředcházetJohn Banks Elliott
UspělJohn Ewuntomah Bawah
Osobní údaje
narozený
Emmanuel Kodjoe Dadzie

(1916-03-16)16. března 1916
ZemřelBřezen 1983 (ve věku 66–67)

Emmanuel Kodjoe Dadzie (16. března 1916 - březen 1983) byl ghanský diplomat.[1]

Raná léta a vzdělání

Jeho střední vzdělání bylo na Škola Achimota v Akkře a jeho terciární vzdělání na King's College London.[2]

Kariéra

Byl členem Lincoln's Inn[2] a advokát v Londýně. V letech 1936 až 1942 působil ve státní službě ve Gold Coast.[2]V letech 1942 až 1947 byl zaměstnán u královské letectvo z Británie.[2]V letech 1951 až 1959 působil v soukromé právní praxi v Akkře.[2]V roce 1959 vedl právní službu a konzulární službu Ministerstvo zahraničních věcí ČR Byl jmenován velvyslancem Ghany Rumunsko v Bukurešť od roku 1962 do roku 1966.[3]V letech 1963 až 1966 byl rezidentním zástupcem Ghany před Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni. Od roku 1965 do roku 1967 působil jako velvyslanec v Ghaně Francie v Paříž a stálý zástupce pro UNESCO V roce 1968 byl velvyslancem v Ministerstvo zahraničních věcí ČR V roce 1969 působil jako velvyslanec v Ghaně Rusko v Moskva V roce 1970 působil jako ředitel divize politického plánování v Ministerstvo zahraničních věcí ČR V roce 1971 byl hlavním tajemníkem, Ministerstvo zahraničních věcí ČR Od roku 1972 do roku 1977 působil jako ředitel ochrany v Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Ženevě. Od roku 1977 do roku 1982 byl zvolen členem Komise pro mezinárodní právo.[4][5][6]

Osobní život

Oženil se s Irmou St. Rose a měli tři dcery a dva syny.[2]

Reference

  1. ^ „Souhrnný záznam 1781. schůze“ (PDF). legal.un.org. Citováno 28. prosince 2018.
  2. ^ A b C d E F Europa Publications Limited (1974). Mezinárodní kdo je kdo. Publikace Europa. p. 380. ISBN  978-0-900362-72-9.
  3. ^ IAEA (1963). „GC (07) /INF/66/Rev.2 - Delegace“ (PDF). p. 17. Citováno 2018-09-19.
  4. ^ Europa Publications Limited (1974). Mezinárodní kdo je kdo. Publikace Europa. ISBN  9780900362729. Citováno 2018-09-18.
  5. ^ Organizace spojených národů (2004). Práce komise pro mezinárodní právo. Publikace OSN. p. 254. ISBN  978-92-1-133576-7.
  6. ^ „Důstojníci a členové komise - Třicáté zasedání (1978) - Komise pro mezinárodní právo“. legal.un.org. Citováno 2018-09-19.