Emilie Tolnay - Emilie Tolnay
Emilie Tolnay (narozený Emilie Müller: 6. října 1901 - 5. července 1944) byl rakouský kadeřník, který v době Německá zábor v roce 1938 se stal odbojový aktivista. Zemřela na gilotina v Vídeňský okresní soud komplex.[1]
Životopis
Emilie Müller se narodila v Iglau (od té doby 1945 Jihlava), hornické město na historické hranici mezi Morava a Čechy. Ukončila povinnou školní docházku a v roce 1916 se pustila do první z řady nekvalifikovaných pracovních míst v průmyslu. V roce 1922 se vyučila a kvalifikovala jako kadeřnice a pracovala v této profesi do roku 1926. To byl rok, kdy se provdala za pomocníka v pekárně Antona Tolnaya (1893-?).[1]
Parlamentní demokracie v nedávno výrazně sníženém stavu Rakousko byl široce spojován s vojenskou porážkou a akutní ekonomická úsporná opatření. Nebylo to všeobecně populární. V březnu 1933 tzv Sebe-eliminace rakouského parlamentu účinně znamenal významný krok směrem k Rakouská adaptace z Italský fašismus. Z politicky angažovaných to byli socialisté a komunisté, kteří byli nejaktivnější v boji proti zrušení demokracie v Rakousku. V průběhu roku 1936 byli Anton a Emilie Tolnayové zatčeni vládními orgány pro podezření, že byli politicky aktivní jménem (do této doby nelegálních) komunistická strana. Po čtyřech měsících zadržení byli propuštěni.[1]
V březnu 1938 se Rakousko stalo součástí rozšířeného Německo Následující anexi který postupoval bez velkého účinného odporu rakouského politického establishmentu. 14. července 1942 byli Anton a Emilie Tolnayové znovu zatčeni. Většina dochovaných důkazů o jejich politickém aktivismu pochází z obžaloby předložené hlavním prokurátorem dne 22. prosince 1943, kdy Tolnayové čelili soudu ve vídeňské pobočce speciální lidový soud. „Podíleli se na reorganizaci nezákonného [protivládního] boje proti odporu v letech 1941 a 1942“. Poskytli podporu hledaným Komunistický úředník Adolf Neustadtl, „a umožnil Neustadtlovi znovu získat fyzickou sílu“ (tím, že mu dodával jídlo).[1] Prokurátor objasnil hodnocení, že Anton Tolnay byl silně ovlivněn jeho „mentálně daleko nadřazenou“ manželkou. Byl také učiněn případ, který Emilie Tolnayová úspěšně naverbovala Rosalia a Johann Graf pracovat s nelegální „komunistickou opozicí“.
Dne 14. Dubna 1944 Lidový soud odsoudil Emilii Tolnayovou k smrti. Zahrnovali soudruhovi aktivisté, kteří dostali stejnou větu Therese Dworak, Rosalia Graf a Johann Graf. Obvinění, za které byli odsouzeni, bylo obvyklé z „přípravy na spáchání velezrady a zvýhodňování nepřítele“ („Vorbereitung zum Hochverrat und Feindbegünstigung“).[1] Anton Tolnay dostal deset let vězení (ale byl propuštěn o rok později, když režim se zhroutil ). Dne 5. Července 1944 byla Emilie Tolnay popravena na gilotině, která byla přesunuta do Vídeňský okresní soud komplex v roce 1938, krátce po Německé převzetí.[1]