Alžběty z Frankopanu - Elizabeth of Frankopan

Alžběty z Frankopanu
Hraběnka z Celje
Marija Vera - 1924 - Jelisava Frankopanka.jpg
Herečka Marija Vera v roli Elizabeth v Oton Župančič hra Veronika z Desenic (1924)
narozený1386
Modruš
Zemřel1422
Krapina
Vznešená rodinaFrankopan
Manžel (y)Fridricha II. Z Celje
Problém
OtecŠtěpána II. Z Krku
MatkaKateřina Carrarská

Alžběty z Frankopanu (slovinština: Elizabeta Frankopanska, chorvatský: Jelisava Frankopanka, maďarský: Frangepán Erzsébet, 1386–1422 nebo 1423), byla první manželkou Fridricha II. Z Celje, syn a dědic hraběte Hermann II, Zákaz Slavonie. Na základě jejího manželství se stala švagrovou maďarský Královna Barbory ​​z Celje. Její manželství trápily neshody s manželem a v roce 1422 nebo 1423 byla nalezena zabita v posteli.[1] Hlavním podezřelým z vraždy byl její manžel, který se později oženil Veronika z Desenic, žena skromného původu.[2] Aféra zhoršila vztahy mezi komorami Celje a Frankopan a vedlo k dlouhotrvajícímu sporu mezi vdovcem Elizabeth Frederickem a jejím bratrancem Ivan z Frankopan.[3] V 19. a 20. století se Elizabethin osud stal zdrojem mnoha literárních a uměleckých adaptací v slovinský, chorvatský, a maďarský kultura.

Časný život a zasnoubení

Elizabeth se narodila jako dcera Stephen, pán Krk, Modruš a Senj v Chorvatsko, pak království v personální unie s Maďarsko.[4] Její matka byla Kateřina Carrarská, dcera Francesco, Pán Padova.[5] Jako Stephenovo jediné přežívající dítě byla „povýšen na syna „králem Karel II v roce 1386, a tím přiznal právo zdědit panství svého otce.[6]

Když jí byly dva roky, byla zasnoubena Frederick, prvorozený syn hraběte Hermann II. Z Celje, mocný kapitán (guvernér) z Kraňsko a bratranec královny Marie Maďarská Charlesův nástupce.[7] Její otec odložil stranou věno 40 000 (nebo 32 000, podle jiných zdrojů) zlaté dukáty, na tu dobu obrovská suma.[8][9][10] Věno navíc zahrnovalo polovinu ostrova Krk, města Bakar a nedaleké pevnosti Trsat, Bribir, a Vinodol.[11] Neobvykle velké věno lze vysvětlit jako součást dohody mezi Štěpánem, jeho bratrem Ivanem (Johnem) a Hermannem z Celje o rozdělení Stephenových zemí po jeho smrti.

Když Stephen zemřel v roce 1390, Elizabeth se dostala pod vedením svého strýce Ivana V. z Frankopan, zatímco její matka byla nucena odejít do exilu Windic March, pevnost dynastie Celje.[12] Vyjednávání o Elizabethině manželství se tak prodlužovalo, protože bylo jasné, že se její strýc snaží snížit slíbenou částku a ponechat si více dědictví svého zesnulého bratra pro sebe. Nakonec byla počáteční částka snížena na polovinu, ale Elizabeth měla převzít pozůstalost Steničnjak ve Slavonii se strategicky významným hradem Skrad, namísto.[13]

Elizabeth byla vdaná za potomka Celje kolem roku 1405, pravděpodobně v jednom z celje v roce Kraňsko.[14] Hrabě Hermann dal mladému páru hrady z Samobor, Kostanjevica, Novo Mesto, Mehovo a Krško, kde si stanovili bydliště.[15]

Problémové manželství a smrt

Elizabeth a Frederick měli dva syny, Ulrich II. Z Celje a Frederick III; druhý by zemřel jako dítě, zatímco ten druhý by zůstal jediným dědem jeho dědečka.[16] Zdá se, že manželství bylo nešťastné, protože manželé žili odděleně nejméně od roku 1414.[17][18] Situace se zhoršila natolik, že do pokusu o usmíření manželů zasáhl tchán Elizabeth Hermann. V roce 1422 (nebo 1423, podle jiných zdrojů) se Elizabeth a Frederick setkali na rodinném zámku v roce Krapina, ve slavonské župě Zagorje.[19] Místo smíření však byla Elizabeth nalezena zavražděná ve svých komnatách.[20]

Následky

Brzy po Elizabethině smrti se pověst, že ji zabil její manžel, rozšířila ve Slavonii i mimo ni, což dokazuje anonymní chronistka u soudu v Celje.[21] Frederick prý uprchl Buda, kde jeho sestra Královna Barbara žil. Časopis Eberhard Windeck který tvrdil, že byl svědkem spadu mezi manželi, napsal, že Elizabeth byla v noci pobodána v posteli a že večer před vraždou vyjádřila své obavy svému doprovodu: „Moji páni a přátelé, jaký užitek to bude mít usmíření [s Frederickem] přinést? Vím dobře, že zítra ráno mě najdeš mrtvého vedle mého manžela “.[22] Historik Nada Klaić vyjádřil skepsi ohledně pravdivosti těchto zpráv.[23]

Alžbetina smrt způsobila rozkol v již tak nejistém spojenectví mezi rody Celje a Frankopan, kteří soupeřili o vliv v Chorvatsku a Slavonii.[24] Elizabethin příbuzný Ivan VI Frankopan vyzval Fredericka na souboj.[25] Po zásahu Frederickova švagra Zikmund Lucemburský, spor měl urovnat dánský král Eric Pomořanska kteří měli důvěru obou stran.[26] Zdá se, že Eric rozhodl ve prospěch Fredericka, protože se brzy poté vrátil na své panství. Tam se oženil Veronika z Desenic, žena mnohem nižšího sociálního postavení. Udělal to bez souhlasu svého otce ani krále. To způsobilo Hermann Hněv, který vedl k Frederickovu uvěznění, a vražda Veroniky rukama celjeho patriarchy.[27]

Kulturní dědictví

Elizabethin osud je předmětem básně Alžběty z Frankopanu (Frangepán Erzsébet, 1836) Maďarem Romantický autor Sandor Kisfaludy. Je také vedlejší postavou ve hře Veronika z Desenic (Veronika Deseniška), publikoval v roce 1924 slovinský autor Oton Župančič. V Župančičově dramatu jsou Elizabeth a Veronika představeny jako oběti Frederickovy zrady a smrt bývalého jako sebevražda.

Poznámky

  1. ^ Fugger Germadnik, Rolanda (2006), K zvezdam in nazaj: Ob 550-letnici smrti poslednjega grofa celjskega, Celje: Pokrajinski muzej Celje. Str
  2. ^ https://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi776191/
  3. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 133-35
  4. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 133
  5. ^ Šercer, Marija (2011), „Žene Frankopanke“, In Modruški zbornik, roč. 4-5 č. 4-5, 2011. Str. 23-24
  6. ^ http://hbl.lzmk.hr/clanak.aspx?id=6306
  7. ^ Štih, Peter (1999), "Ulrik II. Celjski in Ladislav Posmrtni ali Celjski grofje v ringu visoke politike" In. Štih, Peter & Grdina, Igor, eds., Spomini Helene Kottanner, Ljubljana: Založba Nove revije. Str
  8. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 133
  9. ^ Šercer, Marija (2011), „Žene Frankopanke“, In Modruški zbornik, roč. 4-5 č. 4-5, 2011. Str. 24
  10. ^ http://hbl.lzmk.hr/clanak.aspx?id=6306
  11. ^ Štih, Peter (1999), "Ulrik II. Celjski in Ladislav Posmrtni ali Celjski grofje v ringu visoke politike" In. Štih, Peter & Grdina, Igor, eds., Spomini Helene Kottanner, Ljubljana: Založba Nove revije. Str
  12. ^ Šercer, Marija (2011), „Žene Frankopanke“, In Modruški zbornik, roč. 4-5 č. 4-5, 2011. Str. 24
  13. ^ Klaić, Nada (1991). Zadnji knezi Celjski v deželah Sv. Krone. Ljubljana-Celje: Založba Prese, s. 40-41
  14. ^ https://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi776191/
  15. ^ https://sl.wikisource.org/wiki/Zgodovina_slovenskega_naroda#11._Celjski_grofi.
  16. ^ Grdina, Igor (1994). Celjski knezi v Evropi. Celje: Fit-Media, str. 250
  17. ^ Klaić, Nada (1991). Zadnji knezi Celjski v deželah Sv. Krone. Ljubljana-Celje: Založba Prese, s. 42
  18. ^ Šercer, Marija (2011), „Žene Frankopanke“, In Modruški zbornik, roč. 4-5 č. 4-5, 2011. Str. 26
  19. ^ Klaić, Nada (1991). Zadnji knezi Celjski v deželah Sv. Krone. Ljubljana-Celje: Založba Prese, str. 16
  20. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 134
  21. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 134-5
  22. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. 135
  23. ^ Klaić, Nada (1991). Zadnji knezi Celjski v deželah Sv. Krone. Ljubljana-Celje: Založba Prese, s. 55-56
  24. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. 135
  25. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. 135
  26. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. 139
  27. ^ Dvořáková, Daniela (2019), Barbara Celjska. Črna kraljica, Celje: Mohorjeva družba. Str. 136-37