Elisabeth Hattemer - Elisabeth Hattemer

Elisabeth "Else" Hattemer (nar. Elisabeth Hemmes: 9. ledna 1870 - 19. prosince 1948) byl politik (Center Party ) a v letech 1919 až 1933 člen krajský parlament („Landtag“) v Lidový stát Hesensko („Volksstaat Hessen“), tak jako Hesensko-Darmstadt se stal známým v letech 1918 až 1945.[1][2] Po celé toto období byla jedinou zástupkyní strany na shromáždění.[3][4]

Život

Provenience a raná léta

Elisabeth Hemmes se narodila v roce Bensheim, tehdy jako nyní prosperující středně velké město ležící na půli cesty mezi nimi Darmstadt a Mannheim. Wilhelm Hemmes [de ] (1840-1925), její otec, byl učitel, který později dosáhl vynikajícího postavení jako ředitel Královského institutu hluchých („Bensheimer Großherzoglichen Taubstummenanstalt“) a jako autor průkopnického šestiletého výukového programu pro hluchý. Navzdory pedagogické kariéře svého otce, kdy se jeho dcera stala také učitelkou, činila tak jen v zubech otcovy opozice. Učila Angličtina a francouzština na středních školách v Vallendar a Kolín nad Rýnem.[2][3]

Když jí bylo 28 let, Else Hemmes se provdala za Karla Hattemera (1869–1913), o rok staršího a stejně jako ona středoškolského učitele.[1] Jeho rodina pocházela původně z Gau-Algesheim (u Mainz ). V době relativně brzké smrti jejího manžela by manželství přineslo čtyři zaznamenané děti. V roce 1901 se pár přestěhoval do Darmstadt kde Karl Hattemer učil na Neue Gymnasium (střední škola - následně zahrnuta do "Ludwig-Georg Gymnasium". Poté, co ovdověla, v roce 1913 zvýšila Elisabeth Hattemer své zapojení do sociálních a politických záležitostí. Mezi její závazky patřila práce na „operaci chudoby a dobrých životních podmínek měst“ („Städtische Armen- und Fürsorgedeputation“), „Liga na ochranu katolických dívek v Darmstadtu“ („Katholischer Mädchenschutzverein Darmstadt“) a v „Katolická asociace žen“.[3]

Politika

Elisabeth Hattemer byla členkou Center Party (Hesensko). Vojenská porážka v roce 1918 následovala vlna otáčky přes země během 1918/19. Velkovévoda poté, co odmítl abdikovat, byl vyhozen ze svého trůnu a do roku 1919 Velkovévodství Hesse se stal Lidový stát Hesensko (Volksstaat Hessen). Starý dvoukomorový zákonodárný sbor byl nahrazen jednokomorovým „Landtag“, jeho franšíza je širší a volební systémy přímější než dříve. Po prvních volbách, které se konaly 26. ledna 1919, získala hlasovací strana Centrální strany 13 ze 70 křesel. Byly pár žen. Elisabeth Hattemer však byla zvolena do shromáždění, poté byla zvolena v postupných volbách až do voleb 1932 včetně.[2] Byla jednou z pouhých pěti členů s tímto záznamem kontinuity. Během Weimarova léta byla jednou z pouhých dvanácti ženských členů v komoře a jedinou ženou, která seděla jako členka večírku Centra. Její zvláštní pozornost byla zaměřena na vzdělávání a sociální zabezpečení dívek a také na podpůrná opatření zaměřená na pomoc sociálně znevýhodněným.[3]

Mimo politiku

Záznam z Darmstadt pobočka Charita (katolická charitativní organizace) zaznamenává, že od března 1925 byla členka Landtag Center Party, paní Elizabeth Hattemerová, vedoucí sekretariátu Charity zřízeného původně na půdě patřící převorství sv. Ludvíka, (a který se v roce 1926 přestěhoval na adresu podél Hügelstraße). Po mnoho let nadále hrála významnou koordinační roli v městské charitativní organizaci, ačkoli v roce 1937 převzal vedoucí funkci Valentin Degen. Později se stala členkou charitativního výboru diecéze.[5] Další těžiště její práce bylo Darmstadtské regionální divadlo, jejíž byla členkou dozorčí rady („Verwaltungsbeirat“), který se v této době těšil silné pověsti jak v inscenacích klasických inscenací, tak v některých moderních dílech, které čelily současné morálce a předsudkům.

Až do roku 1939, kdy se přestěhovala, žila Elisabeth Hattemer na adrese v Hermannově ulici („Hermannstraße 43“), který také ubytoval Darmstadtská charita sekretariát, kancelář péče o děti pobočky v Darmstadtu Sdružení katolických žen, a jeho dětské jesle. Krátce před nákaza z válka nacistické úřady, které vždy živily podezření na jakékoli zapojení komunity „zmocněnci“ pro Římskokatolický kostel, zavřel denní stacionář. O několik let později se neúspěšný pokus o atentát proti Hitler v červenci 1944 selhal ve svém primárním cíli, ale byl velmi účinný při zneklidnění vlády, která okamžitě oprášila dlouhý seznam lidí, kteří byli předtím politicky aktivní jako neonacisté 1933. Ukázalo se, že mnoho jmen na seznamu patřilo lidem, kteří uprchli do zahraničí nebo zemřeli. Nicméně v noci z 22. na 23. srpna hromadné zatýkání proběhlo po celém Německu. Jméno Elisabeth Hattemer bylo na seznamu a byl učiněn pokus o její zatčení. Možná si však byla vědoma toho, co se bude dít, a využila příležitosti, aby se přestěhovala žít se svým synem do blízkého okolí Viernheim, což stačilo na to, aby ji nebylo možné zatknout. Po skončení války, v roce 1945, pokračovala v podpoře svého syna při práci s mládeží a obnovila své zapojení do Sdružení katolických žen.[3]

Reference

  1. ^ A b Agnes Schmidt. „Hattemer, Elisabeth“. Stastlexikon Darmsradt. Historischer Verein für Hessen. Citováno 12. března 2017.
  2. ^ A b C „Hattemer, Elisabeth“. Hessische Biografie. Hessisches Landesamt für geschichtliche Landeskunde, Marburg. 10. ledna 2017. Citováno 12. března 2017.
  3. ^ A b C d E „Hattemer, Elisabeth (Else)“. „Von Adelung bis Zwangsarbeit - Stichworte zu Militär und Nationalsozialismus v Darmstadtu“. Deutsche Friedensgesellschaft-Vereinigte KriegsdienstgegnerInnen e.V., Gruppe Darmstadt. Citováno 12. března 2017.
  4. ^ Ingrid Langer: Zwölf vergessene Frauen. Die weiblichen Abgeordneten im Parlament des Volksstaates Hessen, ihre politische Arbeit - ihr Alltag - ihr Leben, Frankfurt 1989, ISBN  3-7638-0451-X.
  5. ^ Karin Steffens. „Caritas Verband Damrstadt, e.V.“ Historischer Verein für Hessen. Citováno 13. března 2017.