Elfriede Brüning - Elfriede Brüning - Wikipedia

Elfriede Brüning v roce 2003

Elfriede Brüning (8. listopadu 1910 - 5. srpna 2014) byl německý komunistický novinář a prozaik. Použila také pseudonym Elke Klent.

Život a kariéra

Elfriede Brüning se narodila v roce Berlín, dcera truhláře a švadleny, kteří byli zapojeni do dělnického hnutí.[1][2] Po desátém roce nucena opustit školu, aby pomohla uživit rodinu, pracovala v kancelářích; od roku 1929 působila jako sekretářka v berlínské filmové společnosti. Po zfalšování doporučujícího dopisu[3] začala publikovat články v Feuilleton části novin, jako je Berliner Tageblatt, Berliner Börsen-Courier a Vossische Zeitung. Poté, co navštěvoval marxistickou dělnickou školu,[1] připojila se k komunistická strana (KPD) v roce 1930 a poté psal hlavně pro komunistický tisk.[4] V roce 1932 nastoupila do Sdružení proletářsko-revolučních autorů; tehdy nejmladší ve své pobočce, měla být poslední přeživší členkou.[5][6] Její první román, Ruční čepice zlatá Boden, byla sociální kritika a měla být zveřejněna v roce 1933, ale nebylo to kvůli Nacistické uchopení moci; objevil se v roce 1970 pod názvem Kleine Leute.[3] Brüning se obrátil k lehčímu čtení a v roce 1934 publikoval Und außerdem ist Sommer, který byl úspěšný.[5]

Brüning (vlevo) v roce 1953

Během prvních let nacistického režimu se Brüning účastnil komunistického odboje a psal pro exilové noviny Neue Deutsche Blätter pod pseudonymem Elke Klent a na výlety do Prahy, kde vyšla, jako a kurýr za Asociaci proletářsko-revolučních autorů. Ilegální ústřední výbor KPD se sešel v bytě v obchodě jejích rodičů.[3][4] Dne 12. října 1935 byla zatčena a uvězněna v ženské vězení na Barnimstraße, ale byl propuštěn po jejím soudu pro zrada v roce 1937, protože Gestapo nebyla schopna prokázat, že se účastnila nelegálních aktivit.[5][6] Dokázala získat povolení k psaní ve vězení, a tak v roce 1936 vydala další román, Junges Herz muß wandern.[5]

V roce 1937 se provdala Joachim Barckhausen, spisovatel a redaktor;[7] Jejich dcera Christiane Barckhausen, narozen v roce 1942, se stal také spisovatelem.[1] Brüning pracoval jako hodnotitel scénářů pro filmovou společnost a spolu s Barckhausenem spoluautorem scénáře Semmelweis - Retter der Mütter, který byl natočen uživatelem DEFA po válce. Poslední roky války strávila na svém švagrovském panství v Magdeburg Börde.[3]

Brüning se vrátila do Berlína v roce 1946, znovu aktivovala své členství v KPD a psala a redigovala zpravodajská periodika v novinách, které se později staly Německá demokratická republika. Její manželství skončilo v roce 1948.[1] Od roku 1950 byla samostatně výdělečně činná jako spisovatelka a žila v Berlíně. Po Znovusjednocení Německa stala se členkou Levá. Pokračovala v rozhovorech do svého stáří.[3]

Zemřela v Berlíně[5][6] a byl pohřben v Hřbitov Dorotheenstadt.[8] Její práce pro roky 1930–2007 jsou v Institutu Fritze Hüsera v Dortmundu.[9]

Vybraná vyznamenání

Funguje

Publikace Brüningu zahrnují romány, povídky, žurnalistiku a televizní scénáře. Její romány mají často autobiografický prvek; obvykle se týkají životů žen a dokonce i ty čtyři, které publikovala za nacistů, mají protagonistky, které jsou odhodlány jít proti stranické linii tím, že budou pokračovat v kariéře.[4] Byli populární ve východním Německu;[6] do jejích 103. narozenin v roce 2013 bylo vytištěno milion a půl výtisků.[10] Ale zejména v padesátých letech byla oficiálně napadena jako „maloburžoazie „pro její témata žen hledajících rovnost v manželství a její práce byla pro oficiální vkus nedostatečně optimistická.[3][4] Přestože byla často nominována, nezískala nejprestižnější východoněmecké ceny, Cenu za literaturu Liga demokratických žen v Německu a cena za umění Svobodná německá odborová federace až do 80. let, kdy jí bylo sedmdesát.[4] Po znovusjednocení pokračovala v psaní o sociální nespravedlnosti, včetně nespravedlností.[2][5]

  • Und außerdem ist Sommer, Lipsko 1934
  • Junges Herz muß wandern, Berlín 1936
  • Auf schmalem Land, Lipsko 1938
  • … Damit du weiterlebst, Berlín 1949[11]
  • Die Umkehr. Das ist Agnes, Lipsko 1949
  • Ein Kind für mich allein, Lipsko 1950
  • Vor uns das Leben, Berlín 1952
  • Regine Haberkorn, Berlín 1955
  • Gabriele, Berlín 1956
  • Rom hauptpostlagernd, Berlín 1958
  • Sonntag der dreizehnte, Berlín 1960
  • Wege und Schicksale, Berlín 1962
  • Das Antlitz unserer Zeit, Berlín 1965
  • Kinder ohne Eltern, Halle 1968
  • Kleine Leute, Berlín 1970
  • Září, Halle 1974
  • Hochverrat, Berlín 1975
  • Jasmina und die Lotosblume, Berlín 1976
  • Zu meiner Zeit, Halle 1977
  • Partnerinnen, Halle 1978
  • Frauenschicksale, Halle 1981
  • Wie andere Leute auch, Halle 1983
  • Altweiberspiele und andere Geschichten, Halle 1986
  • Lästige Zeugen?, Halle 1990
  • Kinder im Kreidekreis, Berlín 1992
  • Und außerdem war es mein Leben, Berlín 1994 (autobiografie)
  • Jeder lebt für sich allein, Berlín 1999
  • Spätlese, povídky, Berlin: Dietz, 2000, ISBN  3-320-02004-8; Berlín: Verlag am Park, 2014, ISBN  978-3-89793-195-4.
  • Ein Mädchen und zwei Romane, Rostock: BS, 2002, ISBN  3-89954-002-6
  • Zeit-Besichtigung, Wilhelmshorst 2003
  • Gefährtinnen, Berlín 2004
  • Gedankensplitter, Berlín 2006
  • 40 Kunstwerke aus der DDR, (Ed.), Berlin: Das Neue Berlin, 2009, ISBN  978-3-355-01765-7
  • Jeptiška, ich lebe noch. Deutsche Kommunistinnen v sowjetischen Lagern. Tonbandgespräche, Edition Ost, Berlin: Verlag am Park, 2013, ISBN  978-3-89793-291-3.

Reference

  1. ^ A b C d Carsten Wurm, „Brüning, Elfriede“, Byla válka v DDR?, online vydání, Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur (v němčině)
  2. ^ A b Deutsche Presse-Agentur, „DDR- und Nachwende-Autorin: Schriftstellerin Elfriede Brüning ist tot“, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 5. srpna 2014 (v němčině).
  3. ^ A b C d E F Oliver Das Gupta, „„ Wir dachten, man müsste das Volk zum Glück zwingen ““, Rozhovor, Süddeutsche Zeitung, 8. listopadu 2010 (v němčině).
  4. ^ A b C d E Sabine Kebir, "Všechny značky v Etappe: Veteranin der Frauenemanzipation: Ein Nachruf auf die Schriftstellerin und Reporterin Elfriede Brüning", Junge Welt, 8. srpna 2014 (v němčině).
  5. ^ A b C d E F Karlen Vesper, „Und außerdem ist Sommer ... Zum Tod der Schriftstellerin Elfriede Brüning. Mehr als ein Jahrhundertleben - ein gelebtes Geschichtsbuch“, Junges Deutschland, 7. srpna 2014 (v němčině).
  6. ^ A b C d „Elfriede Brüning ist tot: Die Schriftstellerin und Antifaschistin wurde 103 Jahre alt“, Neues Deutschland, 5. srpna 2014 (v němčině).
  7. ^ Sabine Kebir, „Bloß nicht aufhören“, Rozhovor, Der Freitag, 5. listopadu 2009 (v němčině).
  8. ^ Nachrichten II Archivováno 26. 8. 2014 v Archiv. Dnes, RBB, 25. srpna 2014, vyvoláno 26. srpna 2014 (v němčině)
  9. ^ „Literarische Nachlässe, Vor- und Teilnachlässe und Sammlungen“, Fritz-Hüser-Institut für Literatur und Kultur der Arbeitswelt, město Dortmund.
  10. ^ „Mein Held hält mich jung: Elfriede Brüning feiert Freitag mit ihrem Helfer Filip Wilhelm den 103. Geburtstag“, B Z., 7. listopadu 2013 (v němčině)
  11. ^ … Sakra Du weiterlebst Nemesis - Sozialistisches Archiv für Belletristik (v němčině)

Další čtení

  • „Brüning, Elfriede“. In: Inge Diersen, et al. Lexikon sozialistischer Schriftsteller deutscher Literatur. Leipzig: Bibliographisches Institut, 1964. OCLC  4280883. str. 128–29 (v němčině)
  • Eleonore Sent (vyd.) Elfriede Brüning. Ich mußte einfach schreiben, unbedingt. Briefwechsel mit Zeitgenossen 1930–2007. Essen: Klartext, 2008. ISBN  978-3-89861-846-5 (v němčině) (písmena)

externí odkazy