Elektronická pečeť - Electronic seal

An elektronická pečeť je část dat připojená k elektronickému dokumentu nebo jiným datům, která zajišťuje původ a integritu dat.[1] Tento termín je použit v nařízení EU č. 910/2014 (eIDAS Nařízení) pro elektronické transakce v rámci EU vnitřního evropského trhu.[2][3][4]

Popis

Koncepčně podobný elektronické podpisy a obvykle technicky realizován jako digitální podpisy, elektronické plomby slouží jako důkaz, že elektronický dokument byl vydán konkrétní právnickou osobou. Za tímto účelem musí být elektronická pečeť spojena s daty s ní zapečetěnými takovým způsobem, aby byla zjistitelná jakákoli následná změna údajů, a také takovým způsobem, aby nebylo možné vytvořit falešnou pečeť bez přístupu k datům soukromý klíč) použitý k vytvoření digitální pečeti. Toho je obvykle dosaženo použitím kvalifikovaného digitální certifikát který se podílí na vytvoření digitální pečeti. Unikátní soukromý klíč použitý při vytváření digitální pečeti zajišťuje nepopiratelnost: entita, která vytvořila digitální pečeť, nemůže později popřít, že pro tento dokument pečeť vytvořila. Pokud je dokument upraven po vytvoření digitální pečeti, digitální pečeť není pro upravený dokument platná. To může zkontrolovat kdokoli s přístupem k veřejný klíč odpovídající soukromému klíči použitému při vytváření digitální pečeti, zajišťující integrita zapečetěného dokumentu.

Kromě ověření dokumentu vydaného právnickou osobou lze e-pečeti použít také k ověření jakéhokoli digitálního aktiva právnické osoby, jako je softwarový kód nebo servery. Důležitým rozdílem mezi digitálním podpisem a elektronickou pečetí je to, že elektronickou pečeť obvykle vytváří právnická osoba, zatímco digitální podpisy vytváří fyzická osoba. Pro vytvoření digitálního podpisu je nutná akce osoby podepisující dokument nebo data. Naproti tomu vytváření digitálních pečetí lze automatizovat a začlenit do procesů prováděných automaticky v digitálním prostředí.[5]

Kvalifikovaná elektronická pečeť

Kvalifikovaná elektronická pečeť je elektronická pečeť, která je v souladu s nařízením EU č. 910/2014 (nařízení eIDAS) pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu.[2][6][7] Umožňuje ověřit vydavatele dokumentu po dlouhou dobu. Kvalifikované elektronické pečetě lze považovat za digitální ekvivalent pečetí právnických osob na papíře. Podle nařízení eIDAS musí být kvalifikovaná elektronická pečeť vytvořena kvalifikovaným elektronickým zařízením a na základě kvalifikovaného certifikátu pro elektronickou pečeť.[2][8]

Reference

  1. ^ John Erik Setsaas (24. října 2016). „Úvod do digitálních pečetí“. Signicat. Archivovány od originál dne 14. ledna 2018. Citováno 15. ledna 2018.
  2. ^ A b C „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93 / ES“. EUR-Lex. 23. července 2014. Archivovány od originál dne 15. ledna 2018. Citováno 15. ledna 2018.
  3. ^ „Dotazy a odpovědi týkající se důvěryhodných služeb v rámci eIDAS“. Jednotný digitální trh. Evropská komise. 29. února 2016. Archivovány od originál dne 15. ledna 2018. Citováno 16. ledna 2018.
  4. ^ Dan Puterbaugh (1. března 2016). „Porozumění eIDAS - vše, co jste kdy chtěli vědět o novém nařízení EU o elektronickém podpisu“. Právní IT Insider. Archivovány od originál dne 17. ledna 2018. Citováno 17. ledna 2018.
  5. ^ Michał Tabor (4. července 2016). „Potvrďte to e-pečetí“. Observatoř eIDAS. Evropská komise. Archivovány od originál dne 14. ledna 2018. Citováno 15. ledna 2018.
  6. ^ „Jak regulace eIDAS způsobila revoluci v kreditním systému“ (v němčině). 11. února 2018. Citováno 22. června 2018.
  7. ^ „Regulace EIDAS“.
  8. ^ Turner, Dawn M. „Poskytovatelé důvěryhodných služeb podle eIDAS“. Kryptomatická. Citováno 22. června 2016.