Eintracht Frankfurt (ženy) - Eintracht Frankfurt (women)
 | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v němčině. (Únor 2009) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
 | |
| Založený | 1973, tak jako SG Praunheim[1] |
|---|---|
| Přízemní | Stadion am Brentanobad |
| Kapacita | 5,200 |
| Prezident | Peter Fischer |
| Sportovní ředitel | Siegfried Dietrich |
| Hlavní trenér | Niko Arnautis |
| liga | Frauen-Bundesliga |
| 2019–20 | 6. z 12 |
| webová stránka | Klubový web |
| Aktivní oddělení Eintracht Frankfurt | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Eintracht Frankfurt je Němec ženský fotbalový svaz klub se sídlem v Frankfurt. Jeho první tým v současné době hraje v německé elitě, Frauen-Bundesliga. Od roku 1998 do roku 2020 byl klub známý jako 1. FFC Frankfurt.
Eintracht vyhrál sedm Německé ženské fotbalové mistrovství, rekordních devět Frauen DFB-Pokals a čtyři Liga mistrů žen UEFA tituly (pouze na konci Lyon ). Eintracht hraje na Stadion am Brentanobad a jejich největšími rivaly jsou 1. FFC Turbine Potsdam.
Dějiny
Klub má svůj původ jako SG Praunheim. V Praunheimu bylo v roce 1973 založeno ženské fotbalové oddělení.[1] Klub neměl žádné představení národní mistrovství nebo pohár turnaje, ale zvládla kvalifikaci pro Bundesliga při svém vzniku v roce 1990. Na počátku 90. let dosáhl Praunheim výsledků v polovině tabulky s tendencí k mírným zlepšením mezi sezónami.
Základ pro pozdější úspěch klubu byl položen v sezóně 1993–94, kdy bývalá kapitánka Monika Staab jako trenérka a vedoucí ženské fotbalové divize a Siegfried Dietrich jako manažer a investor vytvořili profesionální koncepci, která má klub vést k trvalému úspěchu takový koncept v německém ženském fotbalu.[1] Klub se tak poprvé v roce kvalifikoval do play-off německého fotbalového šampionátu 1995–96, ztrácí konečných 0–1 na TSV Siegen.[2] V následujících sezónách se jim podařilo zůstat mezi nejlepšími kluby německého fotbalu, ale nezískali žádné tituly. Také během té doby byli vždy pozadu od místního rivala FSV Frankfurt.
Dne 1. ledna 1999 ženské oddělení opustilo Praunheim, aby se vytvořilo 1. FFC Frankfurt.[1] Klub měl úspěch okamžitě vyhrál pohár a šampionát ve své první sezóně. V letech 1999–2000 vyhráli svůj druhý pohár, ale šampionát prohráli FCR Duisburg. Od roku 2000 do roku 2003 klub vyhrál tři po sobě jdoucí čtyřhra a zároveň se zvedne na vrchol evropského fotbalu vítězstvím v Pohár žen UEFA Zahajovací sezóna v roce 2002. Během těchto let začal klub z Postupimi zpochybňovat jeho nadřazenost. Tak v letech 2003–04 Turbína Postupim vyhrál svůj vlastní dvojnásobek, takže klub vyhrál bez titulu poté, co během pěti let vyhrál deset titulů.
V následujících sezónách si oba kluby udržely dominanci v německém fotbalu, ale evropský úspěch byl nepolapitelný Umeå IK ze Švédska vyhrál dva po sobě jdoucí tituly v Poháru UEFA a klub také odvrátil 8: 0 2004 finále. Poté, co Turbine v roce 2005 vyhrál svůj vlastní pohárový pohár, oba kluby se setkaly ve finále Pohár UEFA. Díky vítězství 4: 0 v Postupimi v první etapě mohl klub získat svůj druhý evropský titul. Finále se zúčastnilo rekordních 13 100 lidí a dokonce i německý kancléř Angela Merkelová byl mezi diváky.[1]
Poté, co klub připustil předchozí tři pohárová finále do Postupimi, získal klub v letech 2006–07 další dvojnásobek, ale ve čtvrtfinále Poháru UEFA prohrál s Norem Kolbotn. Vyhráli svůj druhý ztrojnásobit v letech 2007–08 se stal prvním a dosud jediným klubem, který třikrát vyhrál Pohár UEFA. Druhé části finále proti Umeå se zúčastnilo 27 640, což je nová rekordní účast na fotbalovém zápase ženských klubů v Evropě.[1]
Výkonnost klubu v sezóně 2008–09 značně poklesla. Čtvrté místo v lize bylo nejhorším výkonem klubu od zavedení jednotné Bundesligy. Rovněž se nedostali do finále poháru poprvé od roku 1998, ve druhém kole podlehli Bayern Mnichov, což znamená jejich nejhorší pohárový výkon od 1991–92. V Poháru UEFA byli vyřazeni FCR 2001 Duisburg ve čtvrtfinále.
V roce 2019 klub oznámil navrhovanou fúzi s mužským fotbalovým klubem Eintracht Frankfurt.[3] Fúze byla potvrzena v červnu 2020 a od 1. července 2020 by klub nyní soutěžil jako ženské fotbalové oddělení Eintracht Frankfurt. Kromě prvního týmu by oddělení zahrnovalo až pět ženských týmů soutěžících na různých úrovních ženského fotbalu.[4]
Stadión
Eintracht hraje své domácí hry v Stadion am Brentanobad, stadion v Rödelheim okres Frankfurt sdílejí s mužským týmem Rot-Weiss Frankfurt. Stadion am Brentobad je ve vlastnictví města Frankfurt a má kapacitu 5 200, přičemž 1100 z nich je zastřešeno. V posledních sezónách měla Eintracht nejvyšší průměr návštěvnosti Bundesligy s průměrem více než 1 000 diváků.[Citace je zapotřebí ]
Při několika příležitostech uspořádala Eintracht své domácí hry u Commerzbank-Arena, domácí stadion mužské fotbalové oddělení. The Finále Poháru UEFA mezi klubem a Postupim v roce 2006 se zúčastnilo 27 400 diváků, což je rekord v evropských fotbalových zápasech klubů.[1]
Soupeření
 | Tato sekce byl nominován na kontrolu neutralita. (Červenec 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Mezi klubem a bývalým se vyvinula rivalita Východoněmecký ženské šampionky 1. FFC Turbine Potsdam počátkem roku 2000, kdy tento klub zahájil vlastní výstup na Bundesligu. Ta rivalita přelila do DFB Pokal a Evropský pohár když se Postupim kvalifikoval převzetím národního titulu z Frankfurtu a následoval je jako evropský šampion.
Kromě sportovní rivality mezi východem a západem mají oba kluby odlišnou filozofii budování týmů. Frankfurt preferuje nákup místních a zahraničních hráčů, zatímco Postupim se zaměřuje na rozvoj mladých hráčů v rámci vlastního klubového systému. Zběhnutí Petra Wimberská a Karolin Thomas z Postupimi do Frankfurtu rozpoutalo rivalitu, protože oba kluby dodržovaly nepsanou dohodu, že si nebudou navzájem pytlit hráče, aniž by se nejprve poradili s Německý fotbalový svaz.
Kvůli nedostatku chuligánství ve hře žen si tato rivalita vytvořila zdravou konkurenci v Bundeslize a významně přispěla k úspěchu ženský národní tým. Existovaly obavy z potenciálu Stará firma - problém stylu, protože tyto dva kluby byly nejbohatšími ve hře žen a existovala obava, že by to mohlo bránit konkurenceschopnosti ligy, pokud se stanou příliš dominantní. Se vzestupem ženských oddělení v VfL Wolfsburg a FC Bayern Mnichov, na scénu však dorazili noví konkurenti.
Hráči
Tým prvního týmu
- Ke dni 6. září 2020.[5]
Poznámka: Vlajky označují národní tým podle definice v Pravidla způsobilosti FIFA. Hráči mohou být držiteli více než jedné národnosti jiné než FIFA.
Bývalí hráči
Rezervy a mládežnické týmy
Celé ženské fotbalové oddělení provozuje pět týmů na prvních pěti úrovních Systém německé ženské fotbalové ligy resp.[4] Kromě prvního týmu, rezervní tým, Eintracht II, soutěžit v 2. Frauen-Bundesliga. Existují tři další mládežnické týmy pro rozvoj.[6]
Před fúzí mezi 1. FFC Frankfurt a Eintracht Frankfurt 1. července 2020 měla Eintracht existující ženskou fotbalovou sekci tří týmů (dva starší a jeden mládež), přičemž její první tým soutěžil ve třetí řadě Regionalliga Süd. Bylo založeno v roce 2014, začalo hrát v šesté řadě Bezirksliga, a vyhrál Regionalliga Süd v roce 2018 a Hessenliga v letech 2012 a 2017.[7] Z těchto dvou vyšších týmů se po sloučení staly týmy mládeže,[6] a všechny tři týmy pokračují ve hře třetí až páté úrovně.[8]
Vyznamenání
- DFB-Hallenpokal
- Vítězové: 1997, 1998, 1999, 2002, 2003, 2008, 2012
- Vítězové Regionalliga Süd: 2018
- Hessenliga mistři: 2012, 2017
- Vítězové Hesse Cupu: 2013, 2019
Záznam v soutěžích UEFA
Všechny výsledky (venku, doma a souhrnně) uvádějí jako první shodující se cíle klubu.
| Soutěž | Kolo | Klub | Pryč | Domov | Agregát |
|---|---|---|---|---|---|
| 2001–2002 | Druhé kvalifikační kolo |  Levante Valencia | – | 1–0 | – |
 Codru Kišiněv | – | 5–0 | – | ||
 Vysoká škola Jerevan | – | 18–0 | – | ||
| Čtvrtfinále |  Odense | 3–0 A | 2–1 | 5–1 | |
| Semifinále |  Toulouse | 2–1 A | 0–0 | 2–1 | |
| Finále |  Umeå | 2–0 ( Frankfurt ) | |||
| 2002–2003 | Druhé kvalifikační kolo |  Mašinac Niš (Hostitel) | 2–0 | – | – |
 Osijek | 8–0 | – | – | ||
 Shamrock Rovers | 7–1 | – | – | ||
| Čtvrtfinále |  HJK Helsinky | 2–0 A | 8–0 | 10–0 | |
| Semifinále | Umeå | 1–1 A | 1–1 a.e.t. (6p –7p) | 2–2 | |
| 2003–2004 | Druhé kvalifikační kolo |  Sintra | 4–0 | – | – |
 Neulengbach | 7–1 | – | – | ||
| Athletic Bilbao (Hostitel) | 8–1 | – | – | ||
| Čtvrtfinále |  Fulham | 4–1 | 3–1 A | 7–2 | |
| Semifinále | Rosengård Malmö | 0–0 A | 4–1 | 4–1 | |
| Finále | Umeå | 0–3 A | 0–5 | 0–8 | |
| 2005–2006 | Druhé kvalifikační kolo |  Luzern (Hostitel) | 4–0 | – | – |
 Sparta Praha | 1–1 | – | – | ||
 Gömrükçü Baku | 11–1 | – | – | ||
| Čtvrtfinále | Arzenál | 1–1 A | 3–1 | 4–2 | |
| Semifinále | Montpellier | 3–2 | 0–1 A | 3–3 (agr ) | |
| Finále | Turbína Postupim | 4–0 A | 3–2 | 7–2 | |
| 2006–2007 | Druhé kvalifikační kolo |  Universitet Vitebsk | 5–0 | – | – |
 Breiðablik Kópavogur | 5–0 | – | – | ||
| HJK Helsinky (Hostitel) | 2–0 | – | – | ||
| Čtvrtfinále |  Kolbotn | 1–2 A | 3–2 | 4–4 (agr ) | |
| 2007–2008 | Druhé kvalifikační kolo | Valur Reykjavík | 3–1 | – | – |
| Everton | 2–1 | – | – | ||
 Rapide Wezemaal (Hostitel) | 1–1 | – | – | ||
| Čtvrtfinále |  Rossiyanka Khimki | 0–0 A | 2–1 | 2–1 | |
| Semifinále |  Verona | 3–0 | 4–2 A | 7–2 | |
| Finále | Umeå | 1–1 A | 3–2 | 4–3 | |
| 2008–2009 | Druhé kvalifikační kolo | Zvezda Perm | 0–1 | – | – |
| Røa Oslo (Hostitel) | 3–1 | – | – | ||
 Glasgow City | 3–1 | – | – | ||
| Čtvrtfinále | Duisburg | 0–2 | 1–3 A | 1–5 | |
| 2011–2012 | Kolo 32 | Stabæk Bærum | 0–1 A | 4–1 | 4–2 |
| 16. kolo | Paris Saint Germain | 1–2 | 3–0 A | 4–2 | |
| Čtvrtfinále | Rosengård Malmö | 0–1 A | 3–0 | 3–1 | |
| Semifinále | Arzenál | 2–1 A | 2–0 | 4–1 | |
| Finále | Olympique Lyon | 0–2 ( Mnichov ) | |||
| 2014–2015 | Kolo 32 |  Kazygurt Shymkent | 2–2 A | 4–0 | 6–2 |
| 16. kolo | Torres Sassari | 4–0 | 5–0 A | 9–0 | |
| Čtvrtfinále | Bristol City | 5–0 A | 7–0 | 12–0 | |
| Semifinále | Brøndby | 6–0 | 7–0 A | 13–0 | |
| Finále | Paris Saint Germain | 2–1 ( Berlín ) | |||
| 2015–2016 | Kolo 32 | Standardní Lutych | 2–0 A | 6–0 | 8–0 |
| 16. kolo | Lillestrøm | 2–0 A | 0–2 a.e.t. (5p –4p) | 2–2 | |
| Čtvrtfinále | Rosengård Malmö | 1–0 A | 0–1 a.e.t. (5p –4p) | 1–1 | |
| Semifinále | Wolfsburg | 0–4 A | 1–0 | 1–4 | |
A První noha.
Reference
- ^ A b C d E F G „Die Erfolgsstory des 1. FFC Frankfurt“ (v němčině). 1. FFC Frankfurt. 2008. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2007. Citováno 15. července 2009.
- ^ „Západní Německo (ženy) 1995/96“. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation. 15. ledna 2005. Archivováno z původního dne 11. června 2009. Citováno 16. července 2009.
- ^ „Eintracht und FFC Fusion: Eine Chance für beide“. fr.de (v němčině). 12. prosince 2019. Citováno 12. prosince 2019.
- ^ A b „Start einer neuen Ära“. Eintracht Frankfurt. 16. června 2020. Citováno 16. června 2020.
- ^ „Kader 2019/20“. 1. FFC Frankfurt. Citováno 17. června 2020.
- ^ A b „Trikottausch“. Eintracht Frankfurt. 1. července 2020. Citováno 2. července 2020.
- ^ https://www.fupa.net/club/eintracht-frankfurt/team/w1/history
- ^ https://www.welt.de/regionales/hessen/article208052017/Dietrich-Hotspot-fuer-den-weiblichen-Leistungsfussball.html
externí odkazy
- Oficiální webové stránky
- Eintracht Frankfurt Frauen (starší týmy) na Instagram
- Eintracht Juniorinnen (mládežnické týmy) na Instagram
- Bývalý oficiální web z 1. FFC Frankfurt
| |||||||
| |||||||
