Eigil z Fuldy - Eigil of Fulda

Eigil (také nazývaný Aeigil nebo Egil) (asi 750–822) byl čtvrtý opat Fulda. Byl synovcem a životopiscem zakladatele opatství a prvního opata Svatý Sturm.[1] O Eigilovi víme primárně z latiny Život (Vita Aegili) že mnich a učitel Fulda, Candidus Bruun složil o něm po jeho smrti.[2]

Eigilovi rodiče, kteří byli šlechtici Norica, poslal ho pro jeho vzdělání do opatství Fulda (stále pod Sturmovou vládou).[3] Sturm zemřel v roce 779 a byl následován Baugulfem.[4]

Další opat, Ratgar, s jeho přílišnou závažností, způsobil hluboké rozpory v klášteře. V roce 811 požádali mniši z Fuldy, pravděpodobně včetně Egila, o císaře Karel Veliký odstranit opat. A konečně, v roce 817, byl Ratgar mnichy odsouzen. Charlemagne syn a nástupce, Louis zbožný, vyhnal Ratgara a vyslal dva jeho delegáty, Aarona a Adalfrida, spolu se svými společníky, aby opatství zreformovali podle řádné mnišské disciplíny.[2][3] Eigil byl zvolen v roce 818,[5] a, říká Candidus, znovu přinesl harmonii do kláštera.[2][6] V básni[7] jeho student a nástupce Hrabanus Maurus oslavil svou milost a jemnost a podpořil Candidův pozitivní portrét.

Pod Eigilem bylo na Fuldě věnováno několik stavebních projektů. V roce 819 Arcibiskup Haistolf přišel do Fuldy věnovat baziliku svatého Bonifáce (který byl považován za spoluzakladatele opatství se svým žákem Sturmem) a Bonifácův svatý relikvie - jeho kosti - byly přeloženo (tj. předáno ve veřejném náboženském obřadu) do nové baziliky.[5]

Eigil zemřel v roce 822 a vystřídal jej ředitel školy Fulda, Hrabanus Maurus,[5] jeden z jeho bývalých žáků. Candidus ' Vita považuje Eigila za svatého, ale jiní spisovatelé, například Hrabanus, ne.

Funguje

Eigil napsal a Život svatého Sturma, který byl v roce 742 nebo 744 žákem svatého Bonifáce i zakladatelem a prvním opatem opatství Fulda (747–779).

Bibliografie

  • Candidus Bruun. Vita Aeigili, liber II (= vita metrica). V E. Duemmeler, ed. Monumenta Germaniae Historica Poetae Latini Aevi Carolini Sv. II. Berlin, 1884, str. 94–117.
  • Gereon Becht-Jördens. „Vita Aegil abbatis Fuldenis a Candido ad Modestum edita prosa et versibus. Ein Opus geminum des IX. Jahrhunderts. Einleitung und kritische Edition“ (phil. Diss. Heidelberg), Marburg (Selbstverlag) 1994.
  • Gereon Becht-Jördens. Die Vita Aegil abbatis Fuldensis des Brun Candidus. Ein opus geminum aus dem Zeitalter der anianischen Reform in biblisch figuralem Hintergrundstil. Frankfurt nad Mohanem 1992 (ISBN  3-7820-0649-6).
  • Gereon Becht-Jördens. „Die Vita Aegil des Brun Candidus jako Quelle zu Fragen aus der Geschichte Fuldas im Zeitalter der anianischen Reform.“ v Hessisches Jahrbuch für Landesgeschichte 42 (1992), s. 19–48.
  • Christine Ineichen-Eder. „Künstlerische und literarische Tätigkeit des Candidus-Brun von Fulda.“ In Fuldaer Geschichtsblätter 56, 1980, str. 201-217 (bez poznámek, ale s ilustracemi značné hodnoty také ve Winfrid Böhne (vyd.). Hrabanus Maurus und seine Schule. Festschrift der Rabanus-Maurus-Schule 1980. Fulda 1980, s. 182-192.
  • Pius Engelbert (1968), Die Vita Sturmi des Eigil von Fulda: Literarkritisch-historische Untersuchung und Edition
  • Chr. Browerus, Vita Sancti Stumi Primi Abbatis Fuldensis, v Sidera Germaniae (Mohuč, 161: 6), s. 5–24. Kritické vydání se nachází v Monumenta Germaniae Historica, Scriptores, sv. II, s. 366–77.

Viz také

Opatství Fulda

externí odkazy

Reference

  1. ^ Medieval Sourcebook: Eigil: Life of St. Sturm.
  2. ^ A b C Candidus Bruun, Vita Aeigili, v E. Duemmeler, ed. Monumenta Germaniae Historica Poetae Latini Aevi Carolini II (Berlin, 1884), str. 94-117.
  3. ^ A b Candidus Bruun, Vita Eigili, v E. Duemmeler, ed. Monumenta Germaniae Historica Scriptores XV.1 (Hannover, 1887), kap
  4. ^ Annales Fuldenses v Monumenta Germaniae Historica Scriptores 1, str. 353.
  5. ^ A b C Annales Fuldenses v Monumenta Germaniae Historica Scriptores 1, str. 357.
  6. ^ Candidus Bruun, Vita Aeigili, v E. Duemmeler, ed. Monumenta Germaniae Historica Poetae Latini Aevi Carolini II (Berlín, 1884), s.
  7. ^ Hraban Maur dovnitř Monumenta Germaniae Historica Poetaes Latini Aevi CarolingiII, báseň 14.