Egon Wilden - Egon Wilden

Egon Wilden, Autoportrét v motýlku (Selbstporträt mit Fliege), c. 1930

Egon Wilden (8. prosince 1894, Düsseldorf - 7. září 1931, Ahlen, Vestfálsko ) byl německý malíř a scénograf.

Život

Wilden zahájil studium na Kunstakademie Düsseldorf, ale byli přerušeni až do roku 1919 První světová válka. Jeden z jeho nejdůležitějších učitelů tam byl Heinrich Nauen, zastánce Rýnský expresionismus. Jeho práce byla ovlivněna touto školou a dalšími trendy té doby. Akvarely a pastely tvořily hlavní část jeho díla. V sezóně 1919-20 na scéně získal rané uznání jako scénograf Schauspielhaus Düsseldorf, která se vyvinula v jedno z nejmodernějších divadel v německy mluvícím světě pod vedením Louise Dumont a Gustav Lindemann. Později se ho ujali divadla v Herne, Gera, Hagenu, Barmen-Elberfeldu a Kolíně nad Rýnem, kde vzniklo celkem asi dvě stě scénografií, které se vyznačovaly živými barvami a často svislými akcenty, architektonickými motivy směřujícími dopředu a perspektivami vytvářejícími několik iluzorních místností.

V roce 1930 opustil divadlo, aby pracoval jako nezávislý umělec, i když se oženil s herečkou Hedwig Sparrerovou.[1] V lednu 1931 se přestěhoval do ateliéru v domě umělců v Düsseldorfu-Stockum, ale v létě téhož roku se jeho zdravotní stav začal zhoršovat. Krátce nato zemřel, když zůstal s přáteli v Ahlenu.[2] Jeho práce zůstala do značné míry neznámá až do roku 2005, kdy jeho neteř věnovala velkou sbírku svých obrazů a kreseb Förderkreisovi Kunstmuseum Ahlen. Od té doby byly jeho práce předmětem několika výstav.[3][4]

Vybraná díla

  • Let do Egypta, 1919
  • Dvě postavy v lese, akvarel, 1920
  • Boží láska, akvarel (scénografie pro výrobu Die Liebe Gottes Hermine von Boetticher), c. 1920[5]
  • Holič ze Sevilly, scénografie pro Divadlo Hagen, 1924
  • Paul Kemp, portrét tužkou, c. 1925
  • Elektra, scénografie pro divadlo Hagen, 1927
  • Angelina, scénografie pro divadlo Köln, 1929
  • Autoportrét v motýlku, olej na panelu, c. 1930, Theaterwissenschaftliche Sammlung Universität zu Köln
  • Umučení sv. Šebestiána
  • Pieta
  • Lichtflut (doslovně Záplava světla)
  • Strahlen (doslovně Vyzařující)
  • Stromy ve světle
  • Osamělost, Aquarell
  • Smutek, Aquarell
  • Malíř ve svém ateliéru

Literatura

  • (v němčině) Elmar Buck (ed.): Egon Wilden. Maler und Bühnenbildner, 1894–1931. Ausstellungskatalog der Theaterwissenschaftlichen Sammlung der Universität zu Köln, des Theatermuseums Düsseldorf und des Ernst-Osthaus-Museums Hagen, Köln 1994
  • (v němčině) Joachim Geil: Egon Wilden. Der Maler und die Bühne. Teiresias-Verlag, Köln 1999, ISBN  978-3-98058-605-4
  • (v němčině) Burkhard Leismann (ed.), Kinga Luchs, Martina Padberg (Redaktion): Egon Wilden. Leben und Werk, 1894–1931. Förderkreis Kunstmuseum Ahlen e.V., Verlag Hachmannedition, Bremen 2009, ISBN  978-3-93942-969-2

Reference

  1. ^ (v němčině) Angelika Storm-Rusche: August Macke Haus präsentiert Werke des Maler Egon Wilden. 29. ledna 2010 - Portál general-anzeiger-bonn.de, zpřístupněno 15. ledna 2016
  2. ^ (v němčině) Andreas Rehnolt: Ausstellung zum Werk des Malers Egon Wilden: August Macke Haus v Bonnu präsentiert „Zwischen Atelier und Bühne“. Web dne 30. ledna 2010 na portálu musenblaetter.de, abgerufen am 15. ledna 2016
  3. ^ Wild Egon Wilden Archivováno 2018-01-28 na Wayback Machine „Webseite vom 19. prosince 2012 im Portal blogs.harvard.edu, abgerufen am 15. ledna 2016
  4. ^ (v němčině) Egon Wilden - Zwischen Atelier und Bühne. Artikel (2010) im Portal archiv.monopol-magazin.de, abgerufen am 15. ledna 2016
  5. ^ (v němčině) Egon Wilden: „Die Liebe Gottes“, um 1920 Archivováno 2016-09-25 na Wayback Machine

externí odkazy