Edna W. Underwood - Edna W. Underwood

Edna Worthley Underwood (Leden 1873 - 14. června 1961) byl americký autor, básník a překladatel.[1]

Narozen v Maine v lednu 1873 získala Edna Worthley jako dítě malé vzdělání a občas chodila do školy, jen když se její rodina přestěhovala Kansas v roce 1884. Absolvovala program rozsáhlé samouky, studia latiny a několika hlavních evropských jazyků. Začala navštěvovat Garfield University ve Wichitě v Kansasu, ale později přestoupil do Michiganská univerzita v Ann Arbor, kde získala titul B.A. v roce 1892.[2]

Po návratu do Kansasu učila tři roky na veřejné škole, než byla propuštěna, protože se odmítla vzdát žlutě vázaných cizojazyčných knih, o nichž se její nadřízení domnívali, že jsou „ničemné“, pravděpodobně pornografické povahy.

Poté, co se oženil s Earlem Underwoodem v srpnu 1897, se Edna přestěhovala do Kansas City a poté do New Yorku. Okamžitě podnikla různé literární činnosti, včetně kompozice poezie, divadelních her a filmových scénářů. Její první vydanou knihou byl společný překlad díla od Nikolai Gogol v roce 1903.

První vydanou knihou, která nesla Underwoodovo jméno jako autora, byla sbírka povídek, Kniha drahých mrtvých žen (1911).[3] S jedinou výjimkou „Asijské orchideje“ Underwood zřejmě už žádné povídky nenapsal. V roce 1919 vydala Dopisy ze zahrady Prairie, sbírka jejích dopisů slavnému umělci, který navštívil středozápad a navázal s ní korespondenci.

Underwood vydal knihu poezie, Zahrada touhy (1913), ale pak se obrátil k psaní, z velké části, historických románů, silně čerpajících z jazyků, které se naučila, rozsáhlé cesty, kterou podnikla, a její důkladné zakotvení v historii. Vichřice (1918) je o Kateřina II Ruska. To bylo následováno Kajícník (1922), asi Alexander I.; Mučenka (1924), asi Nicholas I. a Alexander Puškin. Tvůrce průvodu byl román plánovaný, ale nikdy nedokončený ani publikovaný. Tyto romány získaly příznivé recenze, ale na konci 20. let se Underwood obrátil hlavně k poezii a překladu. Již vydala překlady z ruštiny a slovanských jazyků (Povídky z Balkánu, 1919), stejně jako překlady z perštiny (Písně Hafiz, 1917) a japonština (Moons of Nippon, 1919). Poté provedla několik překladů z čínštiny, včetně básníka z osmého století Tu Fu (nyní vykreslen jako Du Fu); tyto překlady byly vytvořeny ve spolupráci s Chi-Hwang Chu.

Na začátku 30. let se obrátila na překlady ze španělštiny, včetně básníků z Mexika, Haiti a Jižní Ameriky. Za své překlady získala široké uznání. Latinskoamerický institut kultury v Buenos Aires jí udělil zlaté insignie Básníci Haiti (1935).[4] Také její překlad Duch And (1935), peruánským básníkem Jose Santos Chocano, byla věnována zvláštním svolením Alfonso XIII Španělska.[5]

V roce 1940 se zdá, že se Underwoodová vzdala svých literárních snah. Do sanatoria vstoupila v roce 1953 s demencí. Zemřela 14. června 1961.

Underwoodovy dokumenty se shromažďují v knihovně Kansaská státní univerzita.

Další čtení

Reference

  1. ^ Ward Craine, Carol (1965). Paní Underwoodová: lingvistka, Littérateuse. Fort Hays: Kansas State College. str. Forewood.
  2. ^ „University Archives & Manuscripts - Collection Guides: Edna Worthley Underwood Papers“. Kansaská státní univerzitní knihovna.
  3. ^ „Supernatural Fiction Database, Edna W. Underwood“. www.tartaruspress.com. Citováno 2018-04-12.
  4. ^ „K-státní knihovny - Univerzitní archivy - K-státní ženy: Edna Worthley Underwood (1873-1961)“. www.lib.k-state.edu. Archivovány od originál dne 2017-03-27. Citováno 2018-04-12.
  5. ^ "Maine Writer, Edna Worthley Underwood, přináší knihu s králem jako patronem".

externí odkazy