Edgard Pisani - Edgard Pisani

Edgard Pisani
Edgard Pisani 1964.jpg
Edgard Pisani v roce 1964
Předseda Arabský světový institut
V kanceláři
1988–1995
PředcházetPaul Carton
UspělCamille Cabana
Vysoký komisař Nové Kaledonie
V kanceláři
Leden 1985-22. Května 1985
PředcházetJacques Roynette
UspělFernand Wibaux
Ministr zemědělství
V kanceláři
21. srpna 1961 - 8. ledna 1966
PrezidentCharles de gaulle
PředcházetHenri Rochereau
UspělEdgar Faure
Osobní údaje
narozený
Edgard Pisani

(1918-10-09)9. října 1918
Tunis, Francouzské Tunisko
Zemřel20. června 2016(2016-06-20) (ve věku 97)

Edgard Pisani (Francouzština:[pizani]; 9. října 1918 - 20. června 2016)[1] byl francouzský státník, filozof a spisovatel.

Životopis

Pisani se narodil v Tunis,[1] Francouzské Tunisko, francouzských rodičů maltština původ.[2] Dětství prožil v Tunisko a později studoval v Paříži. Pisani je držitelem „licence de lettres“ od La Sorbonne a doktorát z politických věd.[3]

Zastával funkce v různých vládách ve Francii: senátor (1954–1961), (1974–1981), ministr zemědělství (1961–1966), poslanec (1967–1968), evropský komisař (1981–1985), ministr Nové Kaledonie (1985), prezident Arabského světového institutu (1988–1995). V roce 1992 založil s Bertrandem Hervieuem Groupe de Seillac[4] v roce 1995 následovala Groupe de Bruges, oba být think tanky specializující se na zemědělství a venkovské záležitosti. Od roku 1992 je členem Francouzská hospodářská a sociální rada.[1] V roce 1993 mu byla udělena čestná hodnost (doktor práv) University of Bath.[5] Fonds Edgard Pisani jsou k dispozici v Státní příslušníci archivů Pisani také působil ve Výboru pro čest Agroenergetického kulatého stolu (AER), nevládní organizace akreditované OSN, které předsedal americký senátor. Jennings Randolph (D) -WV).

Zemřel 20. června 2016 ve věku 97.[6]

Knihy

  • Principes: Project de Déclaration, ed. Librairie de Médicis, 1946.
  • La Région… pour quoi faire ou le Triomphe des Jacondins, ed. Calmann-Lévy, 1969.
  • Le Général indivis , ed. Albin Michel, 1974.
  • Utopie foncière, předmluva Michel Rocard, ed. Gallimard, 1977.
  • Socialiste de raison, ed. Flammarion, 1978.
  • Défi du monde, ed. Ramsay, 1979.
  • La Main Et L'outil, ed. Robert Laffont, 1984.
  • Nalijte l'Afrique, ed. Odile Jacob, 1988.
  • Persiste et signe, ed. Odile Jacob, 1992.
  • „Pour une agriculture marchande et ménagère, La Tour de l'Aube“, éd. Charles Léopold Mayer, 1994.
  • Entre le marché et les besoins des hommes. Agriculture et sécurité alimentaire mondiale (avec Pierre-Yves Guihéneuf), ed. Charles Léopold Mayer, 1996.
  • La Passion de L'Etat, ed. Arléa, 1998.
  • Une Certaine Idée du Monde: L'utopie comme méthode, ed. Seuil, 2001.
  • Un vieil homme et la terre, ed. Seuil, 2004.
  • Vive la révolte! Un vieil homme et la politique, ed. Seuil, 2006.
  • Une politique mondiale pour nourrir le monde, ed. Springer, 2007.
  • Le Sens de l'État„Éditions de l'Aube, 2008.
  • Mes mots: Pistes à réflexion, ed. de l'Aube, 2013.
  • Croire pour vivre: meditations politiques, ed. Saint-Léger Éditions, 2015.

Filmy

Reference

  1. ^ A b C „Edgar Pisani“ (francouzsky). Gaullisme.fr. Archivovány od originál dne 24. srpna 2010. Citováno 24. prosince 2010.
  2. ^ Pisani, Edgard (1991). Persiste et signe (francouzsky). Odile Jacob. str. 18. ISBN  9782738101501.
  3. ^ "Pisani Edgard" (francouzsky). Francouzský senát. Citováno 24. prosince 2010.
  4. ^ „Stručná historie skupiny v Bruggách“ (PDF). Groupedebruges.eu. Archivovány od originál (PDF) dne 20. července 2011. Citováno 24. prosince 2010.
  5. ^ "Čestní absolventi 1989 do současnosti". bath.ac.uk. University of Bath. Citováno 18. února 2012.
  6. ^ TISKOVÁ ZPRÁVA. Zmizení Edgarda Pisaniho: Groupe de Bruges ctí svého zakladatele