Východní pomoc - Eastern Aid

Východní pomoc (Osthilfe) byla politika Němec Vláda Výmarská republika (1919–1933) poskytnout finanční podporu z vládních fondů bankrotujícím statkům v roce Východní Prusko.[1]

Tato politika byla realizována počátkem let 1929–1930, a to i přes obecně zoufalou ekonomickou situaci a nedostatek vládních prostředků, a to z důvodu naprosté potřeby vlády Německé republiky zachovat si podporu vlivného Junker vlastníci těchto statků, i když proti němu stavěli tak významní politici jako generál a Kancléř Německa Kurt von Schleicher.

Tato politika vyvolala v Německu v prosinci 1932 a lednu 1933 zásadní skandál Osthilfeskandal. Bylo zjištěno, že značný počet Junkerů utratil peníze za to, co bylo považováno za luxusní zboží, jako jsou auta a dovolená. Následné vyšetřování skandálu zahrnovalo také prezidenta republiky, generála Paul von Hindenburg. Ukázalo se, že vysoce zadlužené panství rodiny Hindenburg ve východním Prusku v Neudeck (vlastněná prezidentovým bratrem) byla v roce 1927 tajně koupena řadou průmyslníků a darována prezidentovi jako dárek, zdánlivě výměnou za politický vliv. Agrární lobbisté byli rozzuřeni, že se vláda nepokusila skandál zakrýt. Jelikož byli zapleteni někteří blízcí přátelé a vlastníci půdy říšského prezidenta, mohla být hněv zaměřená na kancléře přenášena přímo skrz bývalého. V návaznosti na skandál vyšlo najevo, že Hindenburgův majetek v Neudecku byl zaregistrován na jméno jeho syna, aby se zabránilo povinnostem smrti, prezident byl odpovědný za to, že jeho jméno mohlo být pošpiněno.[2]

Po darování dalších 5 000 akrů (20 km)2) k této nemovitosti a po Nacisté se dostala k moci, věc přestala přitahovat pozornost v cenzurovaném tisku Třetí říše.[3]

Reference

  1. ^ Vzestup a pád Třetí říše, William Schirer, str. 180–181.
  2. ^ „German Big Business & The Rise of Hitler“, Henry Ashby Turner, str. 324. Hitler: 1889–1936. Pýcha„Ian Kershaw, str. 417, kapitola 10
  3. ^ Otto Meissner, svědectví Norimberk.