Východ-východ - East-East - Wikipedia

Východ-východ je multiplexní architektonická událost pořádaná společně litevskými a japonskými architekty a studenty architektury.

Dějiny

Koncept litevsko-japonské architektonické akce byl koncipován a jeho realizace koordinována Dainius Kamaitis, litevský diplomat a bývalý velvyslanec v Japonsku. Vydláždil cestu pro bilaterální výměnu v oblasti architektury tím, že se obrátil na obě strany s návrhem na vytvoření vazeb, které dříve neexistovaly.[1][2] Myšlenka byla úspěšně implementována v Kaunas ve spolupráci s magistrátem města Kaunas a Kaunasskou sekcí sdružení architektů v Litvě v roce 2002. Jelikož se akce těšila značnému ohlasu na obou stranách, v návaznosti na nové iniciativy D.Kamaitis byla v roce 2006 realizována následná architektonická fóra. Vilnius, Tokio a Kaunas, v letech 2009, 2011 a 2013. Všechny akce získaly plnou podporu od Sdružení architektů v Litvě a Litvě Japonský institut architektů.

Původ jména

Název East-East je odvozen od konceptu, který Litva se nachází na východě Evropy, zatímco Japonsko leží na východě Asie. Znamená to vzájemné porozumění, úzkou spolupráci a harmonii.

Cíle a struktura

Počáteční cíl navázání vazeb mezi litevskými a japonskými architekty byl již splněn. Dlouhodobým cílem je posílit vazby a proměnit společné akce v tradici, aby se podpořila kontinuální interakce nejen mezi architekty, ale také mezi studenty architektury. Výměnu studentů uznávají obě strany jako zvláště důležitou pro rozvoj budoucích vztahů.

Východ-východ trvá téměř týden a je postaven na třech pilířích:

  • výstava architektonických děl
  • veřejný seminář
  • workshop studentů.

Východ-východ 1

První akce se konala mezi 30. Červencem a 1 Kaunas v galerii umění Mykolas Žilinskas. Japonskou delegaci vedl rok 1993 Pritzkerova cena (často označovaný jako Nobelova cena za architekturu) vítěz Fumihiko Maki[3] a zahrnoval sedm předních japonských architektů Taro Ashihara,[4] Chiaki Arai,[5] Tetsuo Furuichi,[6] George Kunihiro,[7] Koh Kitayama,[8] Hidetoshi Ohno[9] a Kengo Kuma.[10]

Hlavní projev Fumihiko Maki, kterému bylo uděleno čestné členství v Litevské asociaci architektů, vzbudil značný zájem veřejnosti. Jménem hostitelské strany Linas Tuleikis,[11] Předseda sekce Kaunas Litevské asociace architektů přednášel o současné litevské architektuře.

Výstava

Společná výstava děl litevských a japonských architektů začala hned na začátku akce. Byl poctěn samotnou přítomností Valdas Adamkus, Prezident Litvy. Kromě prací japonských architektů přítomných na akci, prací Nobuaki Furuya,[12] Kazuo Iwamura,[13] Atsushi Kitagawara, Hiroši Naito,[14] Tadasu Ohe[15] a Ken Yokogawa[16] byly také vystaveny. Na litevské straně výstavy jsou díla Viliuse Adomavičia,[17] Audrius Ambrasas,[18] Artūras Asauskas,[19] Gintaras Čaikauskas,[20] Darius Čiuta, Gediminas Jurevičius, (pozdě) Algimantas Kančas,[21] Audrys Karalius, Šarūnas Kiaunė, Kęstutis Kisielius,[19] Sigitas Kuncevičius,[22] Saulius Mikštas, Gintautas Natkevičius,[23] Rolandas Palekas,[24] Saulius Pamerneckis,[25] Kęstutis Pempė,[19] Byli představeni Ramūnas Raslavičius.

Seminář

Veřejný seminář se konal ve dnech 30. – 31. Července. Bylo to rozděleno do následujících pěti sezení:

  • Nový program
  • Nový typ budovy
  • Nová objednávka
  • Nový materiál
  • East se setkává s východem.

Vyvinula se široká a zajímavá diskuse na výše uvedená témata. Japonští architekti představili své nápady s vlastními praktickými aplikacemi, zatímco jejich litevští kolegové Tomas Grunskis,[26] Jūratė Tutlytė, Vytautas Petrušonis a Jonas Audėjaitis se více zajímali o teoretické zobecnění.

Workshop studentů

Workshop se konal mezi 27. červencem a 1. srpnem na Institutu umění v Kaunasu na Akademii umění ve Vilniusu a zaměřil se na akutní problém, kterému Kaunas čelí ve vztahu k sousedním řekám. Během sovětského období Litevská historie, rychle se rozvíjející průmysl ve městě Kaunas zanechal ve své městské struktuře významnou stopu. Po obnovení nezávislosti byla většina větších průmyslových závodů postavena na břehu řeky Nemunas řeka byla uzavřena. Výsledkem bylo, a také díky reorganizačnímu plánu dopravy realizovanému během sovětského období, navzdory své jedinečné poloze na soutoku dvou řek, město s nimi prakticky ztratilo jakýkoli kontakt.

Skupiny workshopů dostaly za úkol najít efektivní body a navrhnout jedinečný architektonický koncept, který by usnadnil návrat malebných, ale opuštěných oblastí na břehu řeky zpět do města.

Skupina 17 japonských a 19 litevských studentů byla rozdělena do 6 smíšených týmů. Jako vítězný návrh byl vybrán design s názvem „Tunely“ (Io Kato, Shunsuke Tomida, Hiroaki Kishimoto, Tomas Kučinskas, Aurėja Leskauskaitė, Eivaras Rastauskas). „Parazit“ byl oceněn druhou cenou a třetí cenu získala „Magic Box“.

Studenti zastupovali následující vyšší instituce:

Východ-východ 2

Druhá událost se konala v Vilnius a konalo se v magistrátu města Vilnius[27] a Centrum současného umění[28] mezi 30. červnem a 4. červencem 2009. Renomovaný architekt Riken Yamamoto[29] vedl japonskou delegaci, jejíž součástí byla Taro Ashihara,[4] George Kunihiro,[7] Ken Yokogawa,[16] Nobuaki Furuya,[12] Takaharu Tezuka,[30] Taira Nishizawa,[31] Manabu Chiba[32] a Hiroshi Sambuichi. Při zahájení akce přednesl Riken Yamamoto hlavní přednášku ve městě Vilnius.

Výstava

Pět japonských architektů Takaharu Tezuka, Taira Nishizawa, Manabu Chiba, Hiroshi Sambuichi a Shuhei Endo[33] (ten nebyl na akci přítomen sám) vystavoval svá díla pod názvem „Nová vlna japonské architektury 2009“ na magistrátu města Vilnius.

Seminář

1. července se v Centru současného umění konal veřejný seminář s přednáškami dvou řečníků z každé strany a následnou diskusí. Taro Ashihara[4] a Tomáš Grunskis[26] představili své názory na veřejný prostor jako ohnisko života ve městě a filozofii tradičního domu představil Ken Yokogawa[16] a Gintaras Čaikauskas.[20]

Diskuse o architektuře pokračovala 3. července na mezinárodní konferenci „Architektura: součást kultury (?)“ Konané dne Vilniuská radnice. George Kunihiro[7] a Nobuaki Furuya[12] byli mezi lektory.

Workshop studentů

Čtyři smíšené skupiny po 10 studentech z Japonska a Litvy vytvořili nápady zaměřené na obnovu problematické oblasti. Sporný bod - Park architektury, plocha asi 58 hektarů v jedné z nejkrásnějších lokalit v těsné blízkosti Staré město ve Vilniusu. Od 19. století zde vznikal škodlivý a znečišťující průmysl, což mělo za následek ztrátu rozhraní mezi oblastí a jejím přírodním prostředím, architektonickou integritu a přerušené funkční a sociální vazby s městem. Workshop měl proto za úkol navrhnout „horká místa“, která by pomohla vzkřísit Park architektury a dát nový život této sociálně degradované části města Vilnius.

4. července během prezentace prací na kulturní platformě KultFlux umístěné vedle Most Mindaugas, design s názvem „Valley“ (Hiroshi Yamada, Hiroyuki Nogami, Ježi Stankevič, Marius Ščerbinskas a Rasa Chmieliauskaitė, konzultanti architekti George Kunihiro[7] a Gintaras Čaikauskas[20]) byl vybrán jako vítěz. Myšlenka údolí byla navržena jako veřejné prostranství, jehož část by musela být zaplavena vodou. Tak se kdysi průmyslové závody obklopené vodou proměnily v budovy pro veřejné použití: bazén, divadlo, kino atd. Mezi budovami by byly vztyčeny vyvýšené vodorovné plochy, aby se propojily bývalé závody s pozemkem a sloužily jako veřejné prostory pro komunikace a volný čas.

Studenti zastupovali následující vyšší instituce:

Východ-východ 3

Třetí akce se konala v Tokiu dne Japonský institut architektů, Budova Ginza TS a podzemní galerie Gyoko-dori[34] mezi 31. květnem a 4. červnem 2011. V litevské delegaci bylo deset předních architektů Gražina Janulytė-Bernotienė,[35] Gintaras Balčytis,[11] Linas Tuleikis,[11] (pozdě) Algimantas Kančas,[21] Gintaras Čaikauskas,[20] Linas Naujokaitis,[36] Rolandas Palekas,[24] Marius Šaliamoras, Donaldas Trainauskas,[37] Gintautas Vieversys[38] a 10 studentů architektury.

Výstava

Japonští a litevští architekti vystavovali své návrhy v galerii metra Gyoko-dori[34] od 1. do 29. června. Byla součástí výstavy UIA2011 TOKYO 111 dní před zahájením akce 24. světového kongresu architektury v Tokiu (UIA2011).

Litevská část výstavy zahrnovala díla architektonických firem, projektových týmů a jednotlivých architektů. Zastoupené firmy:

Kančo studija,[21] Ambraso architektų biuras,[18] G. Natkevičius ir partneriai,[23] E.Miliūno studija, R.Paleko Arch-studija,[24] Architektūros estetikos studija,[39] Vilius ir partneriai,[17] Vilniaus architektūros studija,[19] Laimos ir Ginto projektai,[38] G.Janulytės-Bernotienės studija,[35] 4PLIUS,[37] Architektūros linija,[20] Gečia, Dviejų grupė, Urbanistika.

Včetně projektových týmů a jednotlivých architektů:

Tadas Balčiūnas, Vytautas Biekša,[40] Marius Kanevičius;[40] Jūras Balkevičius, (pozdě) Vytautas Čekanauskas, Lina Masliukienė, Marius Šaliamoras, Algirdas Umbrasas;[41] Kęstutis Pempė,[19] (pozdě) Gytis Ramunis; Darius Čiuta, Gintaras Auželis; Alvydas Šeibokas,[42] Gabrielis Malžinskas;[42] Andrius Skiezgelas,[43] Aleksandras Kavaliauskas, Martynas Nagelė;[19] Kęstutis Lupeikis.

Japonští účastníci vystavili své vlastní individuální návrhy:

Fumihiko Maki,[3] Riken Yamamoto,[29] Chiaki Arai,[5] Kazuo Iwamura,[13] Tetsuo Furuichi,[6] Ken Yokogawa,[16] Hidetoshi Ohno,[9] Taro Ashihara,[4] Koh Kitajama,[8] George Kunihiro,[7] Kengo Kuma,[10] Nobuaki Furuya,[12] Tadasu Ohe,[15] Manabu Chiba,[32] Shuhei Endo,[33] Makoto Yokomizo,[44] Takaharu Tezuka + Yui Tezuka,[30] Ateliér Bow-Wow,[45] Hiroshi Sambuichi, Takenori Naka,[46] Masakatsu Matsuyama,[47] Kumiko Inui,[48] Yoshiaki Tanaka,[49] Yukihide Mizuno,[50] Shinichiro Akasaka,[51] Osamu Fujita,[52] Makoto Maeda,[53] Ryuichi Ashizawa,[54] Shogo Aratani,[55] Yasutaka Yoshimura,[56] Kazuhide Doi,[57] Koichi Furumori,[58] Tsukasa Kinjo,[59] Yukiko Nadamoto,[60] Hiroši Nakamura,[61] TNA Makoto Takei + Chie Nabeshima,[62] Keisuke Maeda,[63] Yuuoh Mino,[64] Koji Kimi,[65] Koji Nakawatase.[66]

Seminář

4. června se konal veřejný seminář pod názvem „Vlny nad architekturou a městy v 21. století“ Japonský institut architektů. Poskytla platformu pro výměnu nápadů na lepší budoucnost architektury, která vyplynula z potřeby řešit problémy změny klimatu, snižování počtu obyvatel v průmyslových zemích, hospodářského konfliktu mezi starými vyspělými zeměmi a rostoucích ekonomik a bezpečnosti jaderné energie. Tyto změny jsou srovnatelné s průmyslovou revolucí v 19. století a po nich bude následovat změna paradigmatu v základech znalostí, ekonomiky a společnosti.

Seminář obsahoval přednášky tří řečníků z každé strany. Gintaras Čaikauskas,[20] Linas Naujokaitis[36] a Linas Tuleikis[11] představil litevské názory, zatímco Hidetoshi Ohno,[9] Nobuaki Furuya[12] a Manabu Chiba[32] diskutovali o tématu z japonské perspektivy.

Workshop studentů

Workshop se konal od 31. května do 3. června v budově Ginza TS. 10 litevských a 11 japonských studentů bylo rozděleno do čtyř smíšených skupin a za úkol vytvořit atraktivní čtvrť Ginza v centru Tokia pomocí nových městských zásahů.

Za tímto účelem každá skupina vypracovala výzkumné a designové návrhy na jedno ze čtyř témat: konzervace a současná interpretace historických budov, vertikální oběh mezi malými komerčními budovami, návrh fasády / vzhledu humongous přestavěné budovy a využití volného prostoru veřejné / soukromé nemovitosti. Dokončené návrhy byly představeny na semináři 4. června.

Studenti zastupovali následující vyšší instituce:

Seznam účastníků studentů:

Japonští studenti Shogo Nagata, Eri Ohara, Kenta Sasaki, Hinako Hagino, Rei Yamaguchi, Masamitsu Tanikawa, Takeaki Yokoi, Masaru Iijima, Takahiro Idenoshita, Mayumi Suzumoto, Rei Koizumi. Litevští studenti Mykolas Svirskis, Antanas Šarkauskas, Ieva Vytenis Raugala, Rasa Marozaitė, Aistė Tarutytė, Mantas Gipas, Andrius Vilčinskas.

Východ-východ 4

Poprvé bylo v rámci další akce začleněno čtvrté fórum East-East, které se konalo ve dnech 23. – 27. Září 2013 v Kaunas v Žalgiris Arena jako součást Kaunas Architecture Festival (KAFe), mezinárodní akce současné architektury trvající dva měsíce.

Zejména východ-východ 4 získal podporu od Asia-Europe Foundation (ASEF) a jeho partnerům v rámci druhého vydání[67] tvůrčích setkání - kulturní partnerství mezi Asií a Evropou.[68] Creative Encounters je program vyvinutý společností ASEF ve spolupráci s Arts Network Asia (ANA),[69] celoasijská síť umělců a uměleckých organizací a ve spolupráci s Trans Europe Halles (TEH), Evropská síť prostor výtvarného umění.

Japonská delegace zahrnovala architekty Manabu Chiba,[32] Nobuaki Furuya,[12] Kazuko Akamatsu,[70] Masahiro Harada,[71] Koichi Yasuda,[72] Toshikatsu Ienari,[73] Akiko Miya[74] a Takeshi Hosaka.[75]

Na závěr akce Ryue Nishizawa laureát Pritzkerova cena (2010), přednesl hlavní přednášku jménem Sejima a Nishizawa a kolegové (SANAA ).

Výstava

24. září představili japonští a litevští architekti svá díla na společné výstavě, která trvala do 16. října. Kromě prací japonských architektů, kteří se akce zúčastnili, SANAA, Sou Fujimoto[76] a Kazuhiro Kojima[70] zobrazovaly také jejich návrhy.

Litevští architekti zastoupení na výstavě byli: Šarūno Kiaunės projektavimo studija, R.Paleko Arch-studija,[24] jako. Sigito Kuncevičiaus projektavimo firma,[22] André Baldi,[77] Aketuri architektai,[78] L&G projektai,[38] G. Natkevičius ir partneriai,[23] E.Miliūno studija, Kančo studija,[21] G.Janulytės-Bernotienės studija,[35] Baltas fonas,[79] Gintaras Kuginys, Darius Čaplinskas,[80] Andrius Ciplijauskas,[81] Gediminas Bulavas, Eventus Pro,[82] Projektavimo ir restauravimo institutas,[83] Darius Čiuta, 4PLIUS.[37]

Seminář

Poprvé byl obvyklý veřejný seminář nahrazen dvěma sadami přednášek japonských architektů. Dne 24. září přednesli Toshikatsu Ienari, Akiko Miya a Koichi Yasuda své názory na architekturu, zatímco Nobuaki Furuya a Manabu Chiba přednesli 27. září.

Workshop studentů

Workshop se konal mezi 24. a 26. zářím. 11 litevských a 7 japonských studentů vytvořilo čtyři smíšené skupiny, aby zpochybnily úkol „Centrum města a jeho vztah s řekami“.

Myšlenka přepracování nábřežní oblasti města Kaunas se znovu objevila po 11 letech od východu na východ 1. Kaunas má výjimečné vlastnosti, protože byl postaven na soutoku dvou velkých řek. Tento autentický geografický kontext však zůstává v městském životě téměř nevyužitý. Proto bylo nalezení základního architektonického úkolu workshopu hledání způsobů, jak nábřeží dostat do centra každodenního života.

27. září se konala prezentace a výstava dokončených návrhů. Porota složená z japonských a litevských architektů vybrala vítězný návrh „Plovoucí věže“ (Ayako Motai, Medeina Kurtinaitytė, Simon Tsing Shan Mok, Antanas Šarkauskas a Vytautas Lelys).

Studenti zastupovali následující vyšší instituce:

Reference

  1. ^ Tutlytė, Jūratė. „Litevsko-japonská architektonická událost„ EAST-EAST “, Japonský institut architektů webové stránky, 2003
  2. ^ Kunihiro, Georgi. "Kenchiku bunka ni yoru kokkakan kouryuu no datousei",Shinkenchiku, Listopad 2009, s. 019 (v japonštině)
  3. ^ A b Maki a kolegové
  4. ^ A b C d Taro Ashihara Architects
  5. ^ A b Chiaki Arai Urban & Architecture Design
  6. ^ A b Furuichi a kolegové
  7. ^ A b C d E T-Life Environmental Lab
  8. ^ A b WORKSHOP architektury
  9. ^ A b C Workshop designu APL
  10. ^ A b Kengo Kuma a kolegové
  11. ^ A b C d Dviejų grupė
  12. ^ A b C d E F Studio NASCA
  13. ^ A b Iwamura Atelier Inc.
  14. ^ Naito Architect & Associates
  15. ^ A b Plantec Associates
  16. ^ A b C d Ken Yokogawa Architect & Associates
  17. ^ A b Vilius ir partneriai
  18. ^ A b Audrius Ambrasas Architects
  19. ^ A b C d E F Vilniaus architektūros studija
  20. ^ A b C d E F Architektūros linija
  21. ^ A b C d Kančo studija
  22. ^ A b jako
  23. ^ A b C G. Natkevičius ir partneriai
  24. ^ A b C d R.Paleko ARCH-studija
  25. ^ SP architektų grupė
  26. ^ A b aexn studio
  27. ^ Městský úřad ve Vilniusu
  28. ^ Centrum současného umění, Vilnius
  29. ^ A b Riken Yamamoto a FIELDSHOP
  30. ^ A b Tezuka Architects
  31. ^ Taira Nishizawa Architects
  32. ^ A b C d Chiba Manabu Architects (v japonštině)
  33. ^ A b Institut architektů Endo Shuhei
  34. ^ A b Galerie metra Gyoko-dori
  35. ^ A b C G.Janulytės-Bernotienės studija
  36. ^ A b Formát jako A1
  37. ^ A b C 4PLIUS
  38. ^ A b C L & G Projektai
  39. ^ Architektūros estetikos studija
  40. ^ A b Processoffice
  41. ^ Aga arch umění
  42. ^ A b Archihalė
  43. ^ Architektura Andriuse Skiezgelase
  44. ^ aat + makoto yokomizo architekti, vč
  45. ^ Ateliér Bow-Wow
  46. ^ Ohya Architects
  47. ^ Matsuyama Architect and Associates
  48. ^ Inui Architects
  49. ^ TSC Architects
  50. ^ Architekti Yukihide Mizuno
  51. ^ Ateliér Akasaka Shinichiro
  52. ^ Osamu Fujita architekt + spolupracovníci
  53. ^ Arch Maeda Inc.
  54. ^ Ryuichi Ashizawa Architects & Associates
  55. ^ Shogo Aratani Architect & Associates
  56. ^ Yasutaka Yoshimura Architects
  57. ^ Kazuhide Doi Architects
  58. ^ Studio architektonického designu Furumori Koichi
  59. ^ Kancelář pro architekturu a design
  60. ^ ätelier FUKU
  61. ^ Hiroshi Nakamura a NAP
  62. ^ TNA
  63. ^ UID Architects
  64. ^ plechoví architekti
  65. ^ ateliér kimi
  66. ^ CO2 PRÁCE
  67. ^ Creative Encounters - druhé vydání (2012-13)
  68. ^ Kreativní setkání: kulturní partnerství mezi Asií a Evropou
  69. ^ Arts Network Asia
  70. ^ A b C + A - Coelacanth and Associates
  71. ^ Mount Fuji Architects Studio
  72. ^ Laboratoř Yasuda Koichi
  73. ^ dot architekti
  74. ^ Ateliér architektury Miya Akiko
  75. ^ Takeshi Hosaka Architects
  76. ^ Sou Fujimoto Architects
  77. ^ Do Architects
  78. ^ AKETURI ARCHITEKTAI
  79. ^ Baltas Fonas
  80. ^ UAB Abacus Architects
  81. ^ Beepart
  82. ^ PLLC Eventus Pro
  83. ^ Projektavimo ir restauravimo institutas

externí odkazy