Dynamická hustota - Dynamic density

v sociologie, dynamická hustota odkazuje na kombinaci dvou věcí: hustota obyvatel a částka sociální interakce v rámci toho populace. Émile Durkheim použil tento termín k vysvětlení, proč společnosti přecházejí z jednoduchých do složitějších forem, konkrétně z hlediska dělba práce v této společnosti. Navrhl, že k vytvoření specializovanějších povolání je zapotřebí jak zvýšení populace, tak zvýšení frekvence sociální interakce, což pak povede k novému typu společnosti. Lidé v tomto novém typu společnosti jsou méně nezávislí a více na sobě závislí, a proto rozvíjejí to, co nazval organickou solidaritou, kde už lidé nejsou vázáni stejnými morálka a smysl pro účel. Kritici naznačují, že to není testovatelná hypotéza Logicky z toho nevyplývá, že by dynamická hustota způsobila tento nový typ solidarity, za předpokladu, že by skutečně existoval.

Kontext

Dynamická hustota je klíčovou součástí Emile Durkheim's teorie modernizace. Ve své knize Dělba práce ve společnosti ([1893] 1949), Durkheim naznačuje, že v průběhu času společnosti procházejí přechodem od bytí primitivnějšího, tj. Mechanického, k modernějšímu nebo organickému; rozdíl spočívá ve zdroji jejich solidarity nebo v tom, co je drží pohromadě. (Ritzer, 2007) Podle Durkheim, příčinou tohoto přechodu je zvýšení dynamické hustoty, což je myšlenka, kterou čerpal od dřívějších sociologů. "Již Adam Smith poukázal na dostatečnou poptávku jako nezbytnou podmínku specializace, na kterou sám Durkheim odkazuje Comte pro myšlenku, že hustota interakce je rozhodujícím faktorem [pro přechod]. “(Rueschemeyer, 1982: 580)

Durkheim si také půjčuje od Darwinova teorie a konkrétně od Darwina Původ druhů (Rueschemeyer, 1982) V živočišné říši jediný druh z zvíře stejně jako ovce nemohou přežít ve velmi velkém množství na daném úseku země, protože každé zvíře klade na tuto zemi přesně stejné požadavky. (Gibbs, 2003) Musí existovat v symbióza s jinými druhy, jako jsou včely, které oplodňují rostliny, které konzumují, aby se jim dařilo ve větším počtu. (Gibbs, 2003) Totéž platí pro lidskou populaci. Měl primitivní společnosti zvýšení hustoty obyvatelstva po mnoho generací bez případné specializace úkolů, konkurence zdrojů o rostoucí počet lidí by byla tak tvrdá, že by lidé začali umírat. (Merton, 1994) Samotná rostoucí populace však není dostatečná k tomu, aby vyvolala změnu v EU dělba práce, protože jednotlivci a malé skupiny lidí mohou žít v relativní izolaci od sebe navzájem a stále mohou sami provádět většinu úkolů nezbytných k přežití, bez ohledu na to, jak velká je celková populace. (Ritzer, 2007) Rostoucí populace musí také zvýšit frekvenci interakce lidí uvnitř i mezi nimi sociální skupiny; toto zvýšení dynamické hustoty pravděpodobně vyvolá dělbu práce a transformaci sociální solidarity.

Existují dva typy sociální solidarity. První je mechanická solidarita, kde jsou lidé drženi pohromadě, protože všichni slouží stejnému účelu nebo dělají stejné věci (jako v a lovec-sběrač společnost) a jejich kolektivní vědomí je tedy velmi silný. Všichni jsou soběstační, ale sdílejí stejné zkušenosti, porozumění a základní přesvědčení a mohou se tímto způsobem vztahovat. Druhý typ solidarity, organická solidarita, je výsledkem podstatné dělby práce, ke které došlo v důsledku velkého růstu dynamické hustoty. Lidé v organické solidaritě mají specializovanější dovednosti, takže jednotlivci již nejsou soběstační. Příkladem toho je, že filozof nemá ani čas, ani schopnost vypěstovat si vlastní jídlo, a proto je závislý na farmáři a různých dalších jedincích, aby mohl jíst. V této situaci solidarita ve společnosti vychází ze skutečnosti, že lidé potřebují příspěvek stále většího počtu dalších lidí, aby mohli fungovat, a dokonce přežít. (Ritzer, 2007)

Přechod od jednoho typu solidarity k druhému je v historii při pohledu snadno patrný společenské změny od represivních právních systémů k restitutivním právním systémům. Represivní právní systém je ten, ve kterém je každý porušovatel zákona přísně potrestán za své zločiny. Tento typ zákona existuje v mechanické solidaritě, protože zákony jsou založeny na velmi silném kolektivním svědomí nebo souboru sociální normy, v níž lidé ve mechanické společnosti všichni pevně věří. Jakékoli porušení těchto přesvědčení je považováno za extrémní přestupek proti společnosti jako celku. Naproti tomu je pro organickou solidaritu charakteristický restitutivní právní systém. Restituční zákony vyžadují, aby pachatel zaplatil za škodu, kterou způsobil tomu, kdo byl zasažen jeho trestnými činy, nebo je pouze požádán, aby dodržoval zákon. S růstem dynamické hustoty a výsledné dělby práce ve společnosti je kolektivní vědomí vážně oslabeno a lidé již nemají jednotný smysl pro morálka. (Muller, 1994) Každého deviantního jednání, které se odehrává ve společnosti v organické solidaritě, už nikdo neovlivňuje ani s ním není spojen, takže požadavek na závažnost již neexistuje.

Kritiky

Existují lidé, kteří nesouhlasí s Durkheimovou teorií, že dynamická hustota je příčinou sociálního přechodu.

Robert K.Merton tvrdí, že Durkheim nemá žádné empirické důkazy podpora vazby mezi dynamickou hustotou a přechodem z mechanické na organickou solidaritu. Říká, že Durkheim se snaží ignorovat roli, kterou hrají sociální interakce, když hrají v interakci společnosti. (Merton, 1994)

Jack Gibbs také říká, že Durkheimova teorie dynamické hustoty vedoucí k dělbě práce není vědecky testovatelná ani evidentní kauzalita, argumentujíc tím, že neexistuje proveditelný způsob, jak měřit frekvenci interakcí mezi lidmi, a tedy neexistuje způsob, jak sledovat pokrok nebo růst uvedené frekvence; bez těchto měření není možné žádné prokázat korelace k dělbě práce. (Gibbs, 2003)

Dietrich Rueschemeyer tvrdí z ekonomika perspektiva, že konkurence ve výrobě, která je základem pro a volný trh systém, nemá stejné důsledky jako darwinovská konkurence. (Rueschemeyer, 1982) Z něj logicky vyplývá, že zvýšená poptávka po produktu, jako je kukuřice v agrární společnost, by spíše zlepšilo, než snížilo šance producentů na přežití. (Rueschemeyer, 1982) Z toho tedy logicky nevyplývá, že by dynamická hustota způsobovala přechod z mechanické na organickou solidaritu.

Viz také

Reference

  • Ritzer, George (2007) „Současná sociologická teorie a její klasické kořeny; základy“ McGraw Hill
  • Merton, Robert K. (1994) „Durkheimova dělba práce ve společnosti“ Plenum Press, NY a Londýn Sociologické fórum, sv. 9, č. 1
  • Muller, Hans-Peter (1994) „Sociální diferenciace a organická solidarita: rozdělení práce znovu navštíveno“ Plenum Press, NY a Londýn Sociologické fórum, sv. 9, č. 1
  • Gibbs, Jack P. (2003) „Formální přepracování Durkheimovy„ Teorie divize práce ““, Sociologická teorie, sv. 21, č. 2
  • Rueschemeyer, Dietrich (1982) „O Durkheimově vysvětlení dělby práce“ The American Journal of Sociology, Vol. 88, č. 3

externí odkazy