Dulje - Dulje
Duhël | |
---|---|
Vesnice | |
Duhël Umístění v Kosovu | |
Souřadnice: 42 ° 24'33 ″ severní šířky 20 ° 52'22 ″ východní délky / 42,40917 ° N 20,87278 ° ESouřadnice: 42 ° 24'33 ″ severní šířky 20 ° 52'22 ″ východní délky / 42,40917 ° N 20,87278 ° E | |
Umístění | Kosovo[A] |
Okres | Prizren |
Obec | Suharekë |
První zmínka | 1348 |
Plocha | |
• Celkem | 54,6 čtverečních mil (141,3 km)2) |
Nadmořská výška | 2,106 ft (642 m) |
Populace (2011)[1] | |
• Celkem | 1,688 |
Časové pásmo | UTC + 1 (SEČ ) |
• Léto (DST ) | UTC + 2 (SELČ ) |
Předčíslí | +381 290 |
Desky do auta | 04 |
Dulje (Srbská cyrilice: Дуље, Albánec: Duhël / Duhla) je dohoda v Suva Reka obec ve sporném regionu Kosovo.[A] Vesnice je výlučně albánská; při sčítání lidu v roce 1991 mělo 1399 obyvatel.
Zeměpis
Vesnice leží v Prizrenski Podgor, asi 25 km východně od Prizren, na západní straně Crnoljeva a vyrovnání Šarské hory.[2] Leží v oblasti Podrimlje.[3] Z jeho výšek lze vidět téměř celý Metohija.[4] Dulje se rozkládá na terase u jezera, téměř 1 km široké a vysoké asi 750 m, která v této části představuje hranici regionu Metohija-Prizren.[2] Venkovská osada leží na katastrálním území 1413 hektarů.[5] Dulje obsahuje dvě hlavní fyziognomické části: Dulje, hlavní část se třemi Mahala (osady); Rafš, Srpska (Mahallae Shkijeve) a Sopska; druhá část je Dragačin, izolovaná vesnička na pravé straně řeky Dragačin.[5] Vesnicí prochází silnice Suva Reka-Dulje-Mališevo.[6]
Dulje bylo dříve sídlem stejnojmenné obce, přesto představuje správní a kulturní centrum sousedních vesnic.[7]
Dějiny
Obec je poprvé zmíněna v listině sv. Archandělů (Svetoarhanđelska povelja) z Císař Stephen Uroš IV Dušan, datováno do roku 1348, as Duhlje.[5][8] Středověká silnice protínala Dulje z Prizrenu do Štimlje, dále do nitra Srbska.[9] Jsou zde ruiny středověku Srbské pravoslavné církve z Parascheva (Sv. Petka), na hřbitově, a Svatá spása (Sv. Spasa), u pramene potoka Lukara, ve vesnici.[10]
V roce 1881, kdy Dervish-Pasha rozdrtil povstalecké Albánce Ferizovići (Uroševac), pověsil albánského Sejfa-Košara na hrušku mezi Ferizovići a Štimlje.[11] Někteří Albánci hledali po porážce odpočinek v Dulje Haně.[11] Když hostinský spálil stromy v peci, Albánci se probudili ve strachu; mysleli si, že za nimi Dervish-paša přišel střílet ze zbraní, a poté utekli.[11]
Během Srbská kampaň (první světová válka) V roce 1915, po bulharském průlomu srbských pozic, měly poslední srbské kontingenty v Kosovu divize v Crnoljevě; jezdecká divize ustoupila do Dulje Hany.[12]
Během Válka v Kosovu, Kosovská osvobozenecká armáda (KLA) operovala v regionu a oblast zažila bombové útoky ze strany NATO síly. Sily UCK údajně zabily a zranily několik srbských policistů a civilistů.[13][14][15]
Demografická historie
Obec byla historicky obývána Srbové a albánské rodiny pocházely Malesia v severní Albánie,[7] nejpravděpodobněji v 18. století. Podle údajů, které jsou starší než 18. Století z Devič klášter, všechny vesnice Drenica obývali Srbové.[16] V roce 1875 bylo ve vesnici 26 albánských / albánských a 4 srbské rodiny.[5] V roce 1879 bylo ve vesnici 16 albánských a 4 srbské rodiny.[5] V roce 1910 bylo 6 srbských rodin[5] (žádné údaje o Albáncích). V roce 1921 zde žilo 52 domů a 299 obyvatel.[5]
Počty obyvatel ve sčítáních lidu provedených v letech 1948 až 1991 jsou uvedeny v následující tabulce. Informace o populaci podle etnické skupiny nejsou v tomto období k dispozici po většinu let. V roce 1981 bylo 1229 lidí uvedeno jako Albánec a 1 osoba jako Muslim; žádní obyvatelé nebyli identifikováni jako Srbové, Černohorci, Turci nebo jiné skupiny.[17]
1948 | 1953 | 1961 | 1971 | 1981[17] | 1991 | |
---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel[18] | 564 | 649 | 722 | 881 | 1230 | 1399 |
Anotace
- ^ A b Kosovo je předmětem územního sporu mezi Republika Kosovo a Republika Srbsko. Republika Kosovo jednostranně vyhlásila nezávislost dne 17. února 2008. Srbsko nadále tvrdí jako součást svého vlastní suverénní území. Obě vlády začal normalizovat vztahy v roce 2013 jako součást Bruselská dohoda z roku 2013. Kosovo je v současné době uznáno jako nezávislý stát 98 z 193 Členské státy OSN. Celkem, 113 Členské státy OSN v určitém okamžiku uznaly Kosovo, z toho 15 později své uznání stáhli.
Poznámky
- ^ Výsledky sčítání Kosova v roce 2011
- ^ A b Glasnik, str. 392
- ^ Nusic 1966, s. 197-198
- ^ Nusic 2005, s. 37
- ^ A b C d E F G Stamenković, str. 115
- ^ Stamenkovic, str. 118
- ^ A b Glasnik, str. 394
- ^ Južnoslovenski filolog, str. 373
- ^ Skrivanic, str. vi
- ^ Rastko, Zkrácený seznam svatyní Kosova a Metohije od 13. do 20. století
- ^ A b C Stankovic, Prvi Odeljak, J
- ^ Bojovic, str. 94
- ^ Steven Erlanger, KRIZE V BALKÁNECH: V KOSOVU; V Kosovu, prázdných městech, spálených domech a obchodech, New York Times, 17. dubna 1999, strana 3.
- ^ Unmik Online, DC č. 86-09
- ^ Členové ministerstva vnitra - Oběti albánského terorismu v roce 1998, 10. března 1999
- ^ Nusic 1966, s. 223
- ^ A b Sčítání lidu 1981, Kosovo Archivováno 17. března 2012, v Wayback Machine (Předběžný)
- ^ Kosovské sčítání lidu v letech 1948-1991
Reference
- Onomatološki prilozi, svazek 13, Srpska akademija nauka i umetnosti. Odbor za onomastiku. Akademija, 1997. str. 540: „Дуље“
- Branislav Đ Nušić, Sabrana dela, Svazek 23, NIP "Jež,", 1966 (Originál: 1931)
- Branislav Đ Nušić, S Kosova na sinje more: beleške s puta kroz Arbanase 1894. godine, Čigoja štampa, 2005 (Originál: "Kosovo, Opis zemlje i naroda", 1902)
- Srboljub Đ Stamenković, Географска енциклопедија населjа Србије: С-Ш, Svazek 4, Географски факултет, 2002, str. 115–118: „Дуље“
- Dimitrije M. Kalezić, Enciklopedija pravoslavlja, I, Savremena administracija, 2002, str. X: „Дуље“
- Milovan Radovanović 2008, Kosovo i Metohija: antropogeografske, istorijskogeografske, demografske i geopolitičke osnove, Službeni Glasnik
- Glasnik, Svazek 4, 1952, Srpska akademija nauka i umetnosti, str. 392–394: „Дуље“
- Petar Bojovič, Odbrana Kosovoga polja 1915. g. i zaštita odstupanja srpske vojske preko Albanije i Crne gore, Izdavačka knjižarnica G. Kona, 1922
- Južnoslovenski filolog, Svazek 23, Srpska akademija nauka. Institut za srpski jezik, 1958
- Тодор П. Станковић, Путне белешке по Старој Србији 1871—1898
- Gavro A. Škrivanić, Путеви у средњовековној Србији, Туристичка штампа, 1974