Teorie naplaveného dřeva - Driftwood theory

První argumenty, které Finsko využilo k Válka pokračování byly vyrobeny pro válečné soudní procesy v roce 1945 Hornborgským výborem, jehož závěrečná zpráva kritizovala finské politické vedení za pasivní a fatalistické. Ve skutečných válečných soudních procesech v letech 1945–1946 obrana tvrdila, že obžalovaným chybí aktivní odpovědnost za vypuknutí a pokračování konfliktu.

V roce 1948 knihu anonymně vydal profesor a historik Arvi Korhonen Finsko za druhé světové války, ve kterém interpretoval Finsko tak, že vystupoval pouze jako obránce západní společnosti proti komunismu, a popřel veškerou spolupráci s Německem. Během války německý velvyslanec Wipert von Blücher napsal v roce 1950, že Finsko bylo vydáno na milost a nemilost velmocí, zcela bez možnosti nezávislého politického řešení. Ve svých pamětech použil Blücher k popisu situace Finska analogii kusu naplaveného dřeva: „V bitvě o velmoci má svobodná vůle malých států velmi úzké hranice. Finský potok popadne naplavené dříví. “

Rovněž se vytvořila protichůdná stanoviska, a to v roce 1957 americký Charles Leonard Lundin zveřejněn Finsko za druhé světové války, ve kterém zdůraznil Finovu aktivitu a vinu ve válce. Práce však obsahovala věcné chyby, které inspirovaly Arvi Korhonena k psaní Provoz Barbarossa a Finsko, opět zastupující Finsko jako nevinnou oběť politiky velmocí. Korhonen citoval Blüchera a založil teorii naplaveného dřeva, podle níž bylo Finsko donuceno k účasti ve světové válce.

Kritika a vyvrácení teorie

Tato teorie byla populární ve finské historiografii po válce, ale od té doby se ukázalo, že neodpovídá historickým událostem, protože užší vztah s Německem začal v důsledku informované volby. Toto padělání začalo v 1960 se zahraničním výzkumem vedeným Hansem Petterem Krosbym v USA a USA Anthony F. Upton ve Velké Británii. Finští historici byli až do konce 60. let vedeni „literárním“ odvod ", který převyšuje požadavek objektivity ve výzkumu.[Citace je zapotřebí ]

Dokonce i finští vědci do konce 70. let připustili, že teorie byla nesprávná. Finská elita a veřejnost se jej však zdráhali opustit. Například finský prezident Urho Kekkonen byl proti většině pravicového tisku, když souhlasil s Krosbyho tezí v roce 1974, při 30. výročí konce války. Na konci téhož roku sociálně demokratický Demokraatti pravicový fejetonista Simo Juntunen ve svém projevu před válečnými veterány kritizoval upuštění od teorie naplaveného dříví tím, že řekl o Kekkonenových názorech: "Nevím, zda jsou prezidentovy pokusy o přepsání finské historie depresivní nebo ubohé ... nebo zda vypořádáme náš účet za ropu prodejem naší historie. “ Kekkonen byl Juntunenovým projevem rozzloben a poslal redaktorovi Aimovi Kairamovi jeden z jeho nechvalně známých kritických dopisů, poté byl Juntunen vyhozen z novin. Teorie naplaveného dřeva byla nakonec vyvrácena Mauno Jokipii v roce 1988 svou studií Zrození pokračovací války, ve kterém Jokipii ukázal, že Finsko zahájilo válku dobrovolně. Mezi její motivace patřila touha zbavit se neustálého tlaku Sovětského svazu na zemi.

Teorie srubů

Teorie naplaveného dřeva byla vyvinuta do srub teorie v 60. letech, podporovaná mj Eino Jutikkala. Teorie tvrdí, že finské přístupy k nacistické Německo a závazek kOperace Barbarossa byla vědomá rozhodnutí, ale přesto svázaná s okolnostmi. Švédsko nemohlo zajistit Finsko před sovětský tlak a současné zdroje naznačují, že důvodná obava z nového sovětského útoku vedla Finsko k Němcům. Tato teorie byla ve skutečnosti měkčí a rafinovanější verzí teorie naplaveného dřeva.[Citace je zapotřebí ]


Bibliografie

  • Suomen kohtalonaikoja: muistelmia vuosilta 1935−44. WSOY. 1950. Citovat má prázdný neznámý parametr: |1= (Pomoc)
  • „Ajopuuteorian kaksi käytäntöä“ (19/95). Helsingin yliopisto. 1995. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • Suomi 85 Itsenäisyyden puolustajat - Osa I: Rintamalla. Weilin + Göös. 2002.
  • „Jatkosodan synty suomalaisen menneisyyden kipupisteenä“ (PDF). 21. června 2001: aliokirjoitus. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • „Kronikka haastattelee: Yli kynnyksen“ (PDF) (3). Helsingin yliopiston historik opiskelijoiden ainejärjestö Kronos ry. 2007. Citovat má prázdný neznámý parametr: |1= (Pomoc); Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • Jatkosodan pikkujättiläinen. WSOY. 2005.
  • Miten Suomi valloitetaan - Puna-armeijan operaatiosuunnitelmat 1939-1944. Weilin + Göös. 2008.
  • "Ajopuuteoria - kirjallista asevelvollisuutta". Sanoma Osakeyhtiö. 20. června 1991: A2. Citovat má prázdný neznámý parametr: |1= (Pomoc); Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • Silvennoinen, Oula (2008). „Presidenttifoorumi 19.11.2008“ (pdf). Suomen tasavallan presidentti -sivusto. Tasavallan presidentin kanslia. str. Alustuspuheenvuoro presidentti Tarja Halosen VIII Presidenttifoorumissa 19.11.2008. Citováno 22. prosince 2008.
  • Tilli, Jouni (podzim 2006). „Luovutuskeskustelu menneisyyspolitiikkana - Elina Sanan Luovutetut jatkosotaan liittyvän historiapolicyn kritiikkinä -“ (pdf). Jyväskylän yliopisto, Yhteiskuntatieteiden ja filosofian laitos. s. Pro gradu -tutkielma. Citováno 15. listopadu 2008.
  • „Jatkosota - erillissota?“. Sanoma Osakeyhtiö. 30. listopadu 2008: A2. Citovat má prázdný neznámý parametr: |1= (Pomoc); Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)

Reference

Další čtení

  • Finsko a druhá světová válka. 1948.
  • Barbarossa-suunnitelma ja Suomi: synonymum jatkosodanu. WSOY. 1961.
  • Suomen valinta 1941. Kirjayhtymä. 1967.
  • Välirauha. Kirjayhtymä. 1965.
  • Jatkosodan synty: tutkimuksia Saksan ja Suomen sotilaallisesta yhteistyöstä 1940–41. Otava. 1987. ISBN  951-1-08799-1.
  • Miten Suomi valloitetaan. Edita Publishing Oy. 2008. ISBN  9789513752781.
  • Visuri Pekka, Saksan kenraali Suomen päämajassa vuonna 1941. Docendo 2017. FIN ISBN  9789522914859

Externí zdroje