Doppelsöldner - Doppelsöldner

Doppelsöldner s arquebus

Doppelsöldner („dvojí žoldáci“, „muži s dvojími platy“,[1] z němčiny doppel- což znamená dvojnásobek, Prodáno což znamená plat) byly Landsknechte v Německu ze 16. století, kteří se dobrovolně přihlásili k boji v první linii a převzali další riziko výměnou za dvojí platbu. Uvedený poměr byl ten Landsknecht ve čtyřech by bylo Doppelsöldner. The Doppelsöldner z každé společnosti byly obvykle vydávány zbraně na dálku, například a kuše nebo arquebus, a uspořádány v křídlech čtverce, před pikemen.[2]

Rovněž, Landsknechte školeni v používání Zweihänder (dvouruční), obouruční meč, měli nárok na dvojnásobný plat a kvalifikovali se jako Doppelsöldner.[3] Šermířský cech Bratrstvo svatého Marka měl monopol na používání Zweihänder po Frederick III, svatý římský císař udělil jim ji v roce 1487.

The Zweihänder byl údajně používán Doppelsöldner prorazit formace pikemen, zvláště Švýcarští pikemen buď tím, že je někdo prudce rozbije, aby zlomil konce samotných kopí, nebo je srazí stranou a zaútočí na pikemeny přímo. Pravdivost této tradice je zpochybňována, ale přinejmenším jako legenda se jeví přinejmenším do 17. století.

Viz také

Reference

  1. ^ Elting, John (2009). Meče kolem trůnu. Da Capo Press. p. 712. ISBN  978-0-7867-4831-0.
  2. ^ Rogers, Cliff (2010). Oxford Encyclopedia of Medieval Warfare and Military Technology. 1. Oxford University Press. ISBN  978-0195334036.
  3. ^ Clements, J. „Vážná otázka obouručních hesel“. ARMA. Citováno 11. května 2012.

Další čtení

  • Douglas Miller, John Richards: Landsknechte. 1486–1560. Siegler, Sankt Augustin 2004, ISBN  3-87748-636-3.
  • Thomas Arnold: Renesance ve válce. Cassell, London 2002, ISBN  0-304-36353-7.
  • Sebastian Franck: Chronica des gantzen Teutschen land, aller Teütschen völcker herkom (m) en, Namen, Händeln, Guten vn (n) (unn) bösen Thaten [...]. Apiario, Bern 1539. (auch Germaniae chronicon. 1538)