Donna Marianna (1809 lodí) - Donna Marianna (1809 ship)

Donna Marianna (nebo Donna Mariana) bylo plavidlo, které opustilo Liverpool v roce 1809. Dne 22. května 1810 HMSKrokodýl zabaveno Donna Marianna za porušení zákona o zrušení obchodu s otroky. The Viceadmirála soud ve Freetownu odsoudila Sierra Leone Donna Mariana a její majitelé se proti rozhodnutí odvolali. Výsledkem odvolání bylo zjištění proti majitelům v případě, který se stal důležitým milníkem v potlačení obchodu s otroky.

Přijetí zákona o zrušení obchodu s otroky neznamená, že anglická plavidla přestala obchodovat s otroky. Řada obchodníků z Liverpoolu se původně zabývala lstí a prodávala své lodě nominálním vlastníkům v jiných zemích, které dosud obchod nezrušily. Případ Donna Marianna vytvořil precedens, který britské válečné lodě mohly zadržet, a Britové Viceadmirála soudy mohl odsoudit plavidla pod cizími vlajkami a jejich náklad, kde bylo možné prokázat britské vlastnictví.

Skutkový stav sporu

Donna Marianna byla americká loď Orion,[1] kterou koupil Samuel Macdowall & Co. z Liverpoolu v roce 1809. Za pána jmenovali muže jménem Vauralst a poslali ji do Madeira s nákladem culm. Z Madeiry vyplula na Pernambuco s nákladem vína. Tam byla údajně prodána portugalskému obchodníkovi jménem Da Silva.[2]

Z Pernambuco Donna Marianna vyplul do Bahia pod portugalskou vlajkou nesoucí náklad vína neurčeného původu. Z Bahie vyplula Cape Coast poté, co nejprve vzal na palubu „různé zboží roztříděné pro obchod s otroky“. Pro tuto cestu byla pod velením kapitána DaSouza,[3] ačkoli Vauralst pokračoval na palubě jako lodní důstojník.

Dne 22. května 1809 Krokodýl zabaveno Donna Marianna za porušení Zákon o zrušení obchodu s otroky a poslal ji do Sierry Leone. Vice vicemirský soud v Sierra Leone 6. července 1810 odsoudil plavidlo a náklad, i když neexistují důkazy o tom, že by na palubě byli otroci.[3]

Klíčovým důkazem byly dokumenty nalezené v kufru cestující, které ukázaly, že její vybavení pro obchod s otroky proběhlo v Liverpoolu.[4]

Rozsudek v odvolacím řízení

Majitelé se odvolali a argumentovali tím Donna Marianna byla portugalská loď, a proto se na ni a její náklad nevztahovalo britské právo.[2]

Soudce William Scott předsedal odvolání. Dne 3. června 1812 rozhodl potvrdit zabavení Donna Marianna z toho důvodu, že byla „britským plavidlem, a že toto portugalské převlečení bylo přijato pouze za účelem ochrany majetku britských obchodníků v provozu, do kterého nebylo legální zapojovat se“.[2]

Dne 6. června 1812 Scott potvrdil zabavení nákladu. Prohlásil: „Považuji veškerý zájem tohoto dobrodružství o bydlení u britských obchodníků za to, že De Silva propůjčuje jeho jméno a agenturu k dalšímu podvodu s britskými zákony. Nevidím proto žádný důvod, proč by náklad neměl sledovat osud loď, se kterou je účastníkem jednoho společného podvodu. “[2]

Odměna věznitelů

V listopadu 1814 kapitán a posádka Krokodýl obdržel část výnosů ze zabavení. Prvotřídní podíl distribuce, podíl Krokodýl'Kapitán, stálo to za to £ 443 17s 0d; podíl námořníka měl hodnotu 1 15 s 9 d.[5]

Citace a reference

Citace

  1. ^ Cameron & Crooke (1992), s. 62.
  2. ^ A b C d African Institution (1812), sv. 6-9, str. 167-170.
  3. ^ A b African Institution (1812), sv. 6-9, str.72.
  4. ^ Grindal (2016), Kindle loc. Č. 2948.
  5. ^ „Č. 16960“. London Gazette. 26. listopadu 1814. str. 2347.

Reference

  • Africa Institution (1812) Šestá zpráva ředitelů africké instituce.
  • Cameron, Gail a Stan Crooke (1992) Liverpool - hlavní město obchodu s otroky. (Picton Press). ISBN  1873245041
  • Grindal, Peter (2016) Oponing the Slavers: The Royal Navy’s Campaign against the Atlantic Slave Trade. (IB Tauris). ASIN: B01MYTNUEH