Dominique Moïsi - Dominique Moïsi
Dominique Moïsi | |
|---|---|
 | |
| Osobní údaje | |
| narozený | 21. října 1946 Štrasburk, Francie |
| Alma mater | Sorbonna Harvardská Univerzita Hebrejská univerzita v Jeruzalémě |
Dominique Moïsi (narozen 21. října 1946[1]) je Francouz politolog a spisovatel.
Byl spoluzakladatelem a hlavním poradcem společnosti Paříž -na základě Institut Français des Relations Internationales (IFRI), Pierre Keller hostující profesor na Harvardská Univerzita, a předseda pro Geopolitika na College of Europe, nejstarší vzdělávací instituce v evropských záležitostech, v Natolin.[2] Je také členem CEDEP Evropské centrum pro výkonný rozvoj. Moïsi pravidelně přispívá op-ed články a eseje k Financial Times, Zahraniční styky, Project Syndicate stejně jako Die Welt a Der Standard.
Moïsi je ženatý s historikem a spisovatelem Diana Pinto. Pár má dva syny.
Život
Jeho otec Jules Moïsi byl Osvětim Pozůstalý.[3] Dominique Moïsi studoval Politická věda na Sorbonna a v Harvardská Univerzita. Byl výzkumným asistentem Raymond Aron a učil na École nationale d'administration (ENA) École des Hautes Études en Sciences sociales a Institut d’Études Politiques de Paris. Byl šéfredaktor z Politique étrangère.
Po pádu Berlínská zeď v roce 1989 vzbudil pozornost jako jeden z prvních francouzských komentátorů, kteří uvítali myslitelný konec roku Německá divize jako příležitost pro Evropu.[4] O mnoho let později Moïsi vysvětlil svou pozici tím, že ukázal na svého otce, jehož osud jako přeživší z Osvětimi způsobil, že se „zamiloval do Evropy“. Jako Simone Veil Jules Moïsi věřil, že sjednocení Evropy byl nejlepší způsob, jak překonat „tragédii minulosti“.[5]
V průběhu 90. let Timothy Garton Ash, Michael Mertes a Dominique Moïsi napsali několik „trilaterálních“ (britsko-německo-francouzských) žádostí ve prospěch kombinovaného rozšíření na východ a institucionální modernizace EU.[6]
Moïsi je členem Mezinárodního poradního sboru Moskevská škola politických studií[7] a Evropská rada pro zahraniční vztahy.[8]
V roce 2008 publikoval La géopolitique de l’émotion: Comment les cultures de peur, d’humiliation et d’espoir façonnent le monde (Anglický překlad 2009).[9]
Vybraná bibliografie
- Kontinent Le Nouveau: Plaidoyer pour une Europe renaissante (s Jacquesem Rupnikem). Calmann-Lévy, Paříž 1991, ISBN 978-2-7021-1961-7
- Les Cartes de la France à l’heure de la mondialisation (na základě rozhovoru s Hubert Védrine ). Fayard, Paříž 2000, ISBN 978-2-213-60422-0
- Geopolitika emocí: Jak kultury strachu, ponížení a naděje přetvářejí svět. Kotevní knihy, New York 2010. ISBN 978-0-307-38737-0
- Un Juif nepravděpodobný. Flammarion, Paříž 2011. ISBN 978-2-08-123674-5
Poznámky
- ^ Vidět Un Juif nepravděpodobný, Paříž 2011, s. 62.
- ^ Vidět http://www.coleurop.be/w/Dominique.Moisi
- ^ Viz Moisiho autobiografii op-ed článek Tanec na sopce, International Herald Tribune, 27. ledna 2005.
- ^ Viz Dominique Moïsi: Znovuzrozená Evropa se není čeho bát, International Herald Tribune, 23. listopadu 1989.
- ^ Viz poznámka 2.
- ^ Vidět Timothy Garton Ash v dopise redaktorovi London Review of Books, 6. ledna 2000 (Zvlnění polonézy ). První z těchto „třístranných“ článků se objevil v The New York Review of Books, 24. října 1991 (Pusťte východní Evropany dovnitř! ).
- ^ Vidět http://eng.msps.su/advcouncil.html Archivováno 2011-04-30 na Wayback Machine.
- ^ Vidět Rada a rada ECFR Archivováno 2014-09-22 na Wayback Machine
- ^ Podrobnosti a recenze viz http://www.thomex.com/Recommended_Reading/Recommended_Details.aspx?qrrId=60 Archivováno 02.10.2011 na Wayback Machine. Srov. taky Rozhovor pro časopis Luxmagazine na Youtube, 2010.
