Dimitar Vlahov - Dimitar Vlahov

Dimitar Vlahov
Vlahov Kazanlak.jpg
Revoluční a politik z Makedonie
narozený1878
Kukush, Salonica Vilayet, Osmanská říše (Nyní Řecko )
Zemřel1953
Bělehrad, SFR Jugoslávie (Nyní Srbsko )
Dimitar Vlahov

MP
Člen osmanského parlamentu
V kanceláři
Podzim 1908 - leden 1910 (když rezignuje na federativní stranu)
Osobní údaje
Politická stranaLidová federativní strana (bulharská sekce)

Dimitar Yanakiev Vlahov (bulharský: Димитар Янакиев Влахов; Makedonština: Димитар Јанакиев Влахов) (1878 palců Kukush, Osmanská říše - 1953 palců Bělehrad, Jugoslávie ) byl Makedonská bulharština politik z regionu Makedonie a člen levého křídla makedonsko-adresanského revolučního hnutí (také známého jako Vnitřní makedonská revoluční organizace (IMRO)). Stejně jako u mnoha jiných členů IMRO té doby, historici z Severní Makedonie považujte ho za etnického Makedonština a v Bulharsko je považován za bulharský. Vlahov se prohlásil až do počátku 30. let jako bulharský a poté jako etnický makedon.[1][2] Nicméně takoví levicoví makedonští aktivisté, bývalí členové BCP a IMRO (United) nikdy se nedokázal zbavit svých silných Bulharofil sentimenty, a tak se prakticky i v komunistické Jugoslávii nadále cítili jako Bulhaři.[3][4][5]

Život

Narodil se v Kılkış (bulharský / makedonský Kukush, v dnešní době Řecko ) a zúčastnil se Bulharská střední škola mužů v Soluni. Poté emigroval do Bulharské knížectví a absolvoval střední škola v Belogradtchik. Vlachov také studoval chemie v Německo a Švýcarsko, kde se účastnil socialistických kruhů. Vystudoval však tyto předměty z Sofijská univerzita. Zde se zapsal do Bulharská sociálně demokratická dělnická strana. V roce 1903 nastoupil Vlahov na vojenskou službu v důstojnické škole v roce Sofie. Poté pracoval jako učitel v Bulharská střední škola mužů v Soluni kde působil IMRO. Během tohoto období byl zatčen Osmanský úřady. V roce 1905 byl Vlahov propuštěn a vrátil se do Bulharsko kde působil jako učitel v Kazanlak. V roce 1908, po Mladí Turci revoluci začal pracovat v bulharský střední škola v Soluň znovu.

V příštích několika letech byl Vlahov politicky aktivní jako člen Osmanský parlament jako zástupce z Lidová federativní strana (bulharská sekce). Po rozpuštění PFP v roce 1911 se stal členem Osmanská socialistická strana a v roce 1912 byl znovu zvolen poslancem v osmanském parlamentu. Po Balkánské války, Vlachov byl zástupcem Bulharské království ve vysokých diplomatických a správních funkcích v roce 2006 Oděsa, Kyjev, Priština a Vídeň. Po první světové válce a obnovení IMRO v roce 1920 byl Vlahov zvolen za náhradníka ústředního výboru zastupujícího levé křídlo. V té době působil jako tajemník obchodní komory v Varna. Todor Alexandrov naléhal na něj, aby navázal kontakt mezi IMRO a Sovětské Rusko. Jako posel sloužil Krastyo Rakovski, jeho nejlepší muž a prominentní postava Kominterna. Za IMRO odešel Vlahov v červenci 1923 do Moskva. V roce 1924 tedy IMRO vstoupilo do jednání Vídeň s Kominternou o spolupráci mezi komunisty a Makedonština hnutí a vytvoření jednotného makedonského hnutí. Vlahov pomohl předplatit tzv Manifest května o formování a Balkánská komunistická federace a spolupráce s Sovětský svaz. Po následné roztržce mezi organizací a komunisty vedlo nové vedení Ivan Mihailov vyloučil z organizace a byl odsouzen k smrti. V roce 1925 byl jedním ze zakladatelů IMRO (United) ve Vídni. Stal se také členem Bulharská komunistická strana. Během pozdních dvacátých lét pracoval v Francie, Německo a Rakousko jako publicista Kominterny. Během tohoto období byl pronásledován IMRO a proti němu bylo organizováno několik neúspěšných pokusů o atentát.

V roce 1932 členové IMRO (United), poprvé vydali otázku uznání samostatného Makedonština národ na přednášce v Moskva.[6] Tato otázka byla také studována v nejvyšších institucích Kominterny a na podzim roku 1933 přijel do Moskvy Dimitar Vlahov a zúčastnil se řady setkání.[7] Takže 11. ledna 1934 přijal Politický sekretariát Kominterny zvláštní Usnesení o makedonské otázce. V letech 1936 až 1944 žil Vlahov v Sovětském svazu a v roce 1944 přešel do nového Jugoslávie s Socialistická republika Makedonie, kde pracoval na vysokých státních a politických pozicích.

V roce 1948 na schůzi ústředního výboru Makedonská komunistická strana tvrdil, že rozhodnutí IMRO (United) z roku 1932 o vytvoření samostatného makedonského etnický původ byla politická chyba.[8] Později byl postupně vytlačován ze svých mocenských pozic z pro-jugoslávského kruhu kolem Lazar Kolishevski. Vlahov zemřel v Bělehrad v roce 1953.

Poznámky pod čarou

  1. ^ Historický slovník republiky Makedonie, Dimitar Bechev, Strašák Press, 2009, ISBN  0810862956, p. 235.
  2. ^ Během 20. století se slovanské makedonské národní cítění posunulo. Na začátku 20. století pocítili slovanští vlastenci v Makedonii silnou vazbu na Makedonii jako multietnickou domovinu ... Většina z těchto makedonských Slovanů se také považovala za Bulhary. V polovině 20. století. století však makedonští vlastenci začali považovat makedonskou a bulharskou loajalitu za vzájemně se vylučující. Regionální makedonský nacionalismus se stal etnickým makedonským nacionalismem ... Tato transformace ukazuje, že obsah kolektivní loajality se může posunout. Region, regionální identita a regionalismus v jihovýchodní Evropě Série Ethnologia Balkanica, Klaus Roth, Ulf Brunnbauer, LIT Verlag Münster, 2010, ISBN  3825813878, str. 127.
  3. ^ Palmer, S. a R. King, jugoslávský komunismus a makedonská otázka, Archon Books (červen 1971), str. 137.
  4. ^ Podle makedonského historika akademika Ivana Katardžijeva se všichni levicoví makedonští revolucionáři od období do počátku 30. let prohlásili za „Bulhary“ a tvrdí, že politický separatismus některých makedonských revolucí směrem k oficiální bulharské politice byl dosud pouze politickým fenoménem bez etnického charakteru . To přinese i Dimitarovi Vlahovovi na zasedání politbyra makedonské komunistické strany v roce 1948, když mluvíme o existenci makedonského národa, že v roce 1932 (kdy levé křídlo IMRO vydalo poprvé myšlenku samostatného Makedonský národ) došlo k chybě. Katardžev tvrdí, že všichni tito veteráni z IMRO (United) a bulharské komunistické strany zůstali pouze na politické úrovni, nikoli nacionálním separatismu. Prakticky se tak i nadále cítili jako Bulhaři, tj. Ani v komunistické Jugoslávii si nevyvinuli jasnou národní separatistickou pozici. Академик Катарџиев, Иван. Верувам во националниот имунитет на македонецот, интервју за списание "Форум", 22 jули 2000, број 329.
  5. ^ "Tribune Издание:. 2007/118, освежено:... 05.11.2007 Уште робуваме на старите поделби Разговор со приредувачот на Зборникот документи за Тодор Александров, д-р Зоран Тодоровски 27.06.2005". Archivovány od originálu dne 11. října 2007. Citováno 2007-10-11.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  6. ^ Произходът на македонската нация - Стенограма от заседание на Македонския Научен Институт в София
  7. ^ Мемоари на Димитър Влахов. Скопје, 1970, стр. 356.
  8. ^ Академик Катарџиев, Иван. Верувам во националниот имунитет на македонецот, интервју за списание "Форум", 22 jули 2000, број 329.

externí odkazy