Dief bude opět náčelníkem - Dief Will Be the Chief Again
„Dief bude opět šéfem“ byla píseň kanadské folkové skupiny z roku 1975 Stringband. Pocta „jazyku v ústech“ bývalému kanadskému premiérovi John Diefenbaker, píseň byla krátce populární v Kanadě, když měla premiéru. Diefenbaker, který byl často přezdíván „Šéf“, zpočátku vyjádřil potěšení nad touto poctou, ale později se k písni ochladil.
Genesis
V roce 1974 skladatel Stringband Bob Bossin sledoval Muhammad Ali –Joe Frazier boj o titul s Bob Rae, který se později stal premiérem Ontaria. Poté, co Ali získal svůj odstup po mnoha letech vítězstvím v zápase, Rae poznamenal, že s Aliho vítězstvím by se nyní mohly opakovat další události z konce padesátých a počátku šedesátých let: Floyd Patterson mohl nyní porazit Aliho, Marilyn Bell mohl plavat Jezero Ontario znovu a Diefenbaker mohl být opět předsedou vlády. Bossin byl inspirován k napsání písně.[1]
Podle Bossina v rozhovoru pro CBC je píseň, kterou popsal jako „velmi kanadskou“, psána z pohledu někoho se složitým charakterem a u kterého se mísí naděje a nostalgie.[2] Texty písně nostalgicky vypadají již v roce 1957, kdy se Diefenbaker stal předsedou vlády, ale ve sboru se uvádí, že když bude Diefenbaker opět šéfem, bude dolar „mít opět hodnotu dolaru“, což je zjevná zmínka o devalvaci kanadského dolaru, která stála Diefenbakerovy progresivní konzervativci si ve volbách v roce 1962 velmi vážili.
Vysílání a příjem
Kapela byla vysílána s uvedením písně na CBC program Jak se to stane. CBC byla zaplavena hovory a příští noc se objevila část o reakci, která zahrnovala telefonický rozhovor s Diefenbakerem, který se doma zotavoval z nemoci. Sedmdesátiletý bývalý předseda vlády uvedl: „Musím říci, že jako znalce dobré hudby jsem byl prostě potěšen ... Dalo mi to dost povzbuzení, abych si to poslechl.“[2] Píseň obdržela nějakou rozhlasovou hru, zejména kolem Diefenbakerova rodného města prince Alberta, Saskatchewan, ale nestala se hitem.[2] Bossin nemohl najít žádný štítek ochotný tuto píseň publikovat, o čemž se ve Spojených státech podle všeho zajímal jen malý zájem.[1]
Diefenbaker se nakonec k písni ochladil. Když se Bossinova matka dozvěděla o změně postoje Diefenbakera, nazvala svého syna: „Zlato, myslím, že je na nás.“[1] V závěrečném rozhovoru před svou smrtí v roce 1979 Diefenbaker uvedl, že k tomu nemá žádný komentář. Bossin naznačil, že vůbec netuší, proč si náčelník k této písni udělal výhrady.[2]
Píseň byla zařazena na The Indispensable Stringband 30. výročí box set.