De Kock v. Davidson a další - De Kock v Davidson and Others - Wikipedia
De Kock v. Davidson a další[1] je důležitým případem v Jihoafrické občanské řízení. Byla to žádost o pravidlo Nisi, vyslechnutý v provincii Transvaal Division Colmanem J 3. a 4. listopadu 1970; rozsudek byl vynesen 11. listopadu. Advokáti stěžovatele byli Michael Kerbel, Johannesburg a Getz, Behr, Ogus & Mendel Cohen, Pretoria. Advokáty respondenta byli Divin, Davis & Miller, Johannesburg a Carson, Haswell & Co., Pretoria. Stěžovatel byl u soudu zastoupen J. Unterhalterem, SC (s ním MM Joffe); SA Rosenzweig se objevila u respondentů.
Součástí žádosti byla otázka nákladů. Stěžovatel podal žádost o objednávku, které by respondenti každopádně vyhověli. Záležitost nebyla naléhavá a na respondenta nebyla vznesena žádná předchozí poptávka. Žalobkyni tedy byla uložena náhrada nákladů řízení.
Fakta
Navrhovatel požádal o příkaz vyzývající první a druhou žalovanou k převodu určitých podílů na třetí odpůrce, společnosti, ve které tyto akcie vlastní, a aby jej jmenoval ředitelem. Odpůrci v odpovědném prohlášení připustili, že stěžovatel má nárok na modlené příkazy.
Rozsudek
Soud však rozhodl, že jelikož se nejednalo o naléhavost a jelikož nejprve měl existovat požadavek, a jelikož by respondenti takový požadavek zjevně vyhověli, měl by žalobce uhradit náklady spojené s návrhem. „Osoba," napsal Colman J, „která zahájila zbytečné soudní spory, když věděla nebo měla vědět, že to bylo nebo by mohlo být zbytečné, by měla běžně nést náklady tohoto soudního sporu,"[2] a na závěr dodává: „Zdá se mi tedy, že náklady spojené s žalobou by měla nést osoba, která je zbytečně způsobila, aby byly vynaloženy, a to žalobkyně.“[3]
Reference
Judikatura
- Arnoldi v. Klazenga, Albers a Dreyer 1905 TS 533.
- Bester proti Van Niekerk 1960 (2) SA 363 (E).
- De Kock v. Davidson a další 1971 (1) SA 428 (T).
- Kessel v Davis 1905 TS 731.
- Havenga v Lotter 1912 TPD 395.