Darya Domracheva - Darya Domracheva
Dárya Vladímirovna Dómracheva (Běloruský: Дар’я Уладзіміраўна Домрачава, Ruština: Дарья Владимировна Домрачева; narozen 3. srpna 1986) je běloruský důchodce biatlonista a trenér, který soutěžil v Světový pohár v biatlonu od roku 2006 do roku 2018.[1] Získala zlatou medaili v štafetě na 4 × 6 km a stříbrnou medaili v soutěži s hromadným startem na Zimní olympijské hry 2018, tři zlaté medaile v stíhacích, individuálních a hromadných soutěžích na Zimní olympijské hry 2014 a bronzovou medaili v soutěži jednotlivců na Zimní olympijské hry 2010.[2] Byla to Světový pohár v biatlonu celkový vítěz pro 2014–15 sezóna.
Kariéra
Domracheva zahájila sportovní kariéru na běžkách v roce 1992, ale v roce 1999 přešla na biatlon. Původně reprezentovala Rusko na juniorské úrovni, ale v roce 2004 dostala nabídku přestoupit do Běloruska.[3] Do běloruského národního biatlonového týmu nastoupila v roce 2006 (v juniorském týmu debutovala v roce 2005). Domracheva vyhrál sprint a pronásledování na Mistrovství světa mládeže a juniorů 2005 IBU v Kontiolahti (Finsko). V závodě jednotlivců skončila 40. (dioptrie spadla a ve třetí střelecké etapě minula 5 terčů.)
Domracheva obsadila 3. místo v pronásledování a 4. místo v jednotlivých soutěžích na mistrovství světa juniorů 2006 v Presque Isle, Maine. V roce 2007 získala dvě stříbrné medaile ve sprintu a pronásledování na mistrovství světa juniorů v Martell, Itálie.[4]
Její průlom nastal během sezóny 2008/2009, kdy získala dvě třetí místa a jedno druhé místo.
Na Zimní olympijské hry 2010 ve Vancouveru získala bronzovou medaili v Ženy na 15 kilometrů závod na Whistler Olympic Park místo. Později ve stejné sezóně, 13. března, vyhrála svůj první závod Světového poháru ve sprintu Kontiolahti, Finsko. Následujícího dne také vyhrála pronásledování.
Domracheva byla v roce 2010 vyhlášena běloruskou atletkou roku a získala také titul Ctěný mistr sportu ten rok.[3]
Pokračovala ve zlepšování po olympijských hrách ve Vancouveru, vyhrála 10 závodů světového poháru mezi obdobími 2011–2013, stejně jako se stala světovou šampiónkou v pronásledování v roce 2012 a hromadným startem v roce 2013.
V roce 2014 byla Domracheva udělena Hrdina Běloruska medaile, poté, co vyhrál tři zlaté medaile na Zimní olympijské hry 2014.
V srpnu 2015 se Domracheva rozhodla přeskočit Světový pohár 2015–16 sezóna kvůli mononukleóza který byl diagnostikován v červenci.[5][6][7]
Domracheva potvrdila své těhotenství v dubnu 2016,[8] a uvedla, že se plánuje vrátit a soutěžit v roce 2017. Domracheva se v lednu 2017 vrátila na mistrovství světa Sezóna 2016–17. Její návrat skončil úspěšným a získala stříbrnou medaili na mistrovství světa 2017 v pronásledování jednotlivců v rámci přípravy na Zimní olympijské hry 2018. Na zimních olympijských hrách v roce 2018 nebyla schopna obhájit olympijské tituly ze Soči; přesto však dokázala individuálně sebrat stříbrnou medaili v hromadném startu a pomohla běloruskému týmu vyhrát historicky první zlatou olympijskou medaili v štafetě.[9] Ukončila sezónu 2018, která se umístila na 3. místě ve světovém poháru v biatlonu, a v červnu oznámila svůj odchod do důchodu s odvoláním na obtíže při kombinování elitního sportu a rodičovství. Svou kariéru ukončila jako nejvíce zdobená běloruská zimní olympionička a nejvíce zdobená olympionička zimních nebo letních her, aby mohla soutěžit za Bělorusko jako nezávislý národ; gymnastky Olga Korbut a Vitaly Scherbo oba mají více medailí, ale Korbut soutěžil za Sovětský svaz a Scherbo získal pouze 4 ze svých medailí za Bělorusko; jeho zbývající medaile byly vyhrány jako součást Sjednocený tým. Trénoval ji bývalý mistr světa a olympijský medailista Klaus Siebert.[10]
V září 2019 byla společně se svým manželem Ole Einarem Björndalenem jmenována trenéry biatlonu pro čínský tým a připravovala tým na 2022 zimních olympijských her v Pekingu.[11]
Světový pohár
Domracheva vyhrál Světový pohár Pursuit 2011–2012 a vyhrál Světový pohár s hromadným startem 2011–2012. Na Světovém poháru celkem 2011–2012 zakončila sezónu na druhém místě s 1188 body za 1216 body Magdaleny Neunerové.
V sezóně 2010–2011 zvítězila Domracheva na Světovém poháru s hromadným startem.[12]
Její největší úspěch byl v letech 2014–2015, kdy byla Domracheva s celkovým titulem Světového poháru 1092 bodů, o 48 bodů více než druhý a dvakrát vítěz Kaisa Mäkäräinen. V té sezóně také získala titul mistra světa ve sprintu.
Sezóna | Celkově | Sprint | Pronásledování | Individuální | Hromadný start | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Závody | Body | Pozice | Závody | Body | Pozice | Závody | Body | Pozice | Závody | Body | Pozice | Závody | Body | Pozice | |
2006/07 | 16/27 | 297 | 22 | 9/10 | 164 | 15 | 6/8 | 125 | 15 | 0/4 | – | – | 1/5 | 8 | 42. |
2007/08 | 18/26 | 226 | 26 | 10/10 | 124 | 18. den | 6/8 | 76 | 22 | 0/3 | – | – | 2/5 | 26 | 34 |
2008/09 | 23/26 | 776 | 7. | 10/10 | 329 | 5 | 6/7 | 214 | 8. | 3/4 | 87 | 14 | 4/5 | 146 | 7. |
2009/10 | 22/25 | 770 | 6. | 9/10 | 283 | 6. | 5/6 | 199 | 4. místo | 3/4 | 121 | 4. místo | 5/5 | 140 | 8. |
2010/11 | 26/26 | 862 | 6. | 10/10 | 323 | 7. | 7/7 | 252 | 5 | 4/4 | 51 | 29 | 5/5 | 236 | 1. místo |
2011/12 | 26/26 | 1188 | 2. místo | 10/10 | 471 | 2. místo | 8/8 | 392 | 1. místo | 3/3 | 116 | 3. místo | 5/5 | 250 | 1. místo |
2012/13 | 26/26 | 924 | 2. místo | 10/10 | 351 | 2. místo | 8/8 | 251 | 6. | 3/3 | 122 | 3. místo | 5/5 | 200 | 2. místo |
2013/14 | 20/22 | 793 | 3. místo | 8/9 | 254 | 3. místo | 7/8 | 296 | 3. místo | 2/2 | 92 | 2. místo | 3/3 | 151 | 1. místo |
2014/15 | 25/25 | 1092 | 1. místo | 10/10 | 416 | 1. místo | 7/7 | 347 | 2. místo | 3/3 | 139 | 2. místo | 5/5 | 206 | 3. místo |
2015/16 | Nezačal kvůli mononukleóze[7] | ||||||||||||||
2016/17 | 16/26 | 394 | 24 | 6/9 | 135 | 21. den | 6/9 | 161 | 19 | 2/3 | 42 | 26 | 2/5 | 56 | 29 |
2017/18 | 18/22 | 804 | 3. místo | 7/8 | 313 | 2. místo | 5/7 | 237 | 5 | 2/2 | 65 | 5 | 4/5 | 189 | 4. místo |
Celkový záznam
Výsledek | Individuální | Sprint | Pronásledování | Hromadný start | Relé | Smíšený Relé[A] | Celkový | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Jednotlivé události | Týmové události | Všechny události | |||||||
1. místo | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
2. místo | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
3. místo | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
Pódia | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
4–10 | – | 3 | 3 | – | 5 | – | 6 | 5 | 11 |
11–20 | – | 4 | 1 | – | 1 | 1 | 5 | 2 | 7 |
21–40 | – | 4 | 3 | 1 | – | – | 8 | – | 8 |
41–60 | – | 1 | – | – | – | – | 1 | – | 1 |
Ostatní | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
DNF | – | – | 1 | 1 | – | – | 2 | – | 2 |
DSQ | – | – | – | – | – | – | – | – | 0 |
Začíná | – | 12 | 8 | 2 | 6 | 1 | 22 | 7 | 29 |
- * Výsledky ve všech závodech Světového poháru IBU, olympijských hrách a mistrovstvích světa. Statistiky k 16. prosinci 2007.
Záznam
olympijské hry
6 medailí (4 zlaté, 1 stříbrná, 1 bronzová)
událost | Individuální | Sprint | Pronásledování | Hromadný start | Relé | Smíšené relé[A] |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 Vancouver | Bronz | 8. | 15 | 6. | 7. | N / A |
2014 Soči | Zlato | 9 | Zlato | Zlato | 5 | – |
2018 Pchjongčchang | 27 | 9 | 37. | stříbrný | Zlato | 5 |
Mistrovství světa
7 medailí (2 zlaté, 4 stříbrné, 1 bronzová)
událost | Individuální | Sprint | Pronásledování | Hromadný start | Relé | Smíšené relé |
---|---|---|---|---|---|---|
2007 Antholz-Anterselva | – | 13 | 22 | DNF | 5 | 13 |
2008 Östersund | – | 46. | 25 | – | 5 | stříbrný |
2009 Pchjongčchang | 11. | 53. | 5 | 6. | 4. místo | 9 |
2010 Chanty-Mansijsk | Ne koná se v olympijské sezóně | 9 | ||||
2011 Chanty-Mansijsk | 19 | 26 | 35 | stříbrný | Bronz | 10. |
2012 Ruhpolding | 25 | stříbrný | Zlato | 5 | 4. místo | 6. |
2013 Nové Město | 33 | 43. | 25 | Zlato | 7. | 11. |
2015 Kontiolahti | 16. den | 25 | 7. | 4. místo | 7. | 4. místo |
2016 Oslo | – | – | – | – | – | – |
2017 Hochfilzen | 13 | 27 | stříbrný | 19 | 9 | – |
Individuální vítězství
34 vítězství (9 Sp, 11 Pu, 4 In, 10 MS)
Ne. | Sezóna | datum | Umístění | Disciplína | Úroveň |
---|---|---|---|---|---|
1 | 2009/10 | 13. března 2010 | Kontiolahti, Finsko | Sprint 7,5 km | Světový pohár |
2 | 14. března 2010 | Kontiolahti, Finsko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
3 | 2010/11 | 20. března 2011 | Oslo Holmenkollen, Norsko | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár |
4 | 2011/12 | 1. prosince 2011 | Östersund, Švédsko | 15 km individuální | Světový pohár |
5 | 10. prosince 2011 | Hochfilzen, Rakousko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
6 | 22. ledna 2012 | Antholz, Itálie | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
7 | 4. března 2012 | Ruhpolding, Německo | 10 km Pronásledování | Mistrovství světa | |
8 | 17. března 2012 | Chanty-Mansijsk, Rusko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
9 | 18. března 2012 | Chanty-Mansijsk, Rusko | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
10 | 2012/13 | 7. prosince 2012 | Hochfilzen, Rakousko | Sprint 7,5 km | Světový pohár |
11 | 17. února 2013 | Nové Město, Česká republika | 12,5 km s hromadným startem | Mistrovství světa | |
12 | 7. března 2013 | Soči, Rusko | 15 km individuální | Světový pohár | |
13 | 2013/14 | 3. ledna 2014 | Oberhof, Německo | Sprint 7,5 km | Světový pohár |
14 | 4. ledna 2014 | Oberhof, Německo | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
15 | 11. února 2014 | Soči, Rusko | 10 km Pronásledování | Zimní olympijské hry | |
16 | 14. února 2014 | Soči, Rusko | 15 km individuální | Zimní olympijské hry | |
17 | 17. února 2014 | Soči, Rusko | 12,5 km s hromadným startem | Zimní olympijské hry | |
18 | 9. března 2014 | Pokljuka, Slovinsko | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
19 | 20. března 2014 | Oslo Holmenkollen, Norsko | Sprint 7,5 km | Světový pohár | |
20 | 2014/15 | 4. prosince 2014 | Östersund, Švédsko | 15 km individuální | Světový pohár |
21 | 20. prosince 2014 | Pokljuka, Slovinsko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
22 | 11. ledna 2015 | Oberhof, Německo | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
23 | 18. ledna 2015 | Ruhpolding, Německo | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
24 | 23. ledna 2015 | Antholz, Itálie | Sprint 7,5 km | Světový pohár | |
25 | 24. ledna 2015 | Antholz, Itálie | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
26 | 8. února 2015 | Nové Město, Česká republika | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
27 | 14. února 2015 | Oslo Holmenkollen, Norsko | Sprint 7,5 km | Světový pohár | |
28 | 21. března 2015 | Chanty-Mansijsk, Rusko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
29 | 2017/18 | 8. prosince 2017 | Hochfilzen, Rakousko | Sprint 7,5 km | Světový pohár |
30 | 21. ledna 2018 | Antholz, Itálie | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár | |
31 | 9. března 2018 | Kontiolahti, Finsko | Sprint 7,5 km | Světový pohár | |
32 | 18. března 2018 | Oslo Holmenkollen, Norsko | 10 km Pronásledování | Světový pohár | |
33 | 23. března 2018 | Tyumen, Rusko | Sprint 7,5 km | Světový pohár | |
34 | 25. března 2018 | Tyumen, Rusko | 12,5 km s hromadným startem | Světový pohár |
- * Výsledky jsou ze závodů UIPMB a IBU, které zahrnují Světový pohár v biatlonu, Mistrovství světa v biatlonu a Zimní olympijské hry.
Osobní život
Domracheva se narodila v roce Minsk. Když jí byly čtyři roky, její rodiče, kteří jsou architekti, se přestěhovali do městečka Nyagan v Sibiř. Domracheva začala lyžovat, když jí bylo šest. Na běžkách závodila s chlapci, protože mezi dívkami neměla soupeře. V Nyaganu byla v roce 1999 otevřena biatlonová škola, kterou Domracheva navštěvovala.
Domracheva navštěvovala univerzitu v Tyumen, a studoval sportovní management od roku 2002 do roku 2003.
Rodina Domrachevy se přestěhovala zpět do Minsku v roce 2003. V Minsku neexistovala fakulta sportovního managementu, takže Domracheva přešla na studium managementu cestovního ruchu na Běloruská státní ekonomická univerzita.[3] V roce 2009 psala diplomovou práci na téma: Reklama v cestovním ruchu.[13] Do roku 2014 byla Domracheva zaměstnancem běloruské pobočky bezpečnostní agentury KGB,[14] jako jeden z mála si ponechal své jméno z doby Sovětského svazu.
Domracheva představila výsledek hlasování Běloruska v EU Eurovision Song Contest 2013 finále 18. května.
Dne 5. dubna 2016 norský biatlonista Ole Einar Bjørndalen potvrdil, že jsou s Domrachevou ve vztahu a že Domracheva porodí své první dítě v říjnu 2016.[15] Vzali se 16. července 2016.[16] Domracheva porodila 1. října 2016 dceru Xenia.[17] V červnu 2018 odešla ze soutěží, aby se zaměřila na výchovu své dcery.[1]
Během 2020 běloruské protesty, Domracheva vyzvala pořádkovou policii, aby přestala používat násilí proti demonstrantům a řešit konflikty mírovými prostředky.[18]
Film
Domracheva od roku 2008 až do roku 2008 pomocí videokamery dokumentovala sebe, své spoluhráče a sportovce z jiných zemí Zimní olympijské hry 2010 ve Vancouveru. 500 hodin materiálu bylo upraveno do 50minutového filmu. Film poskytuje jedinečný pohled na život světových sportovců po celý rok, od několika týdnů relaxace a odpočinku na jaře, přes tvrdý trénink během léta a podzimu, až po soutěžní sezónu mezi prosincem a březnem. Film zobrazuje sportovce z mnoha zemí, kteří spolu žijí, cestují společně a soutěží společně.[19]
Reference
- ^ A b Четырехкратная олимпийская чемпионка Дарья Домрачева объявила о завершении карьеры. TASS.ru (25. června 2018)
- ^ Darya Domracheva. sports-reference.com
- ^ A b C „Sportovci: Darya Domracheva“. sochi2014. Citováno 11. února 2014.
- ^ Darya Domracheva. Oficiální web Běloruské republiky. Bělorusko. Vyvolány 19 July 2014.
- ^ "Olympijská vítězka Darya Domracheva vynechá biatlonovou sezónu". Zee News. 5. srpna 2015. Citováno 8. srpna 2015.
- ^ Mononukleóza hity Darya Domracheva Archivováno 4. března 2016 v Wayback Machine
- ^ A b Darya Domracheva přeskočí biatlonovou sezónu 2015–16 Archivováno 4. března 2016 v Wayback Machine
- ^ Domracheva, Darya. „Těhotná Domracheva plánuje návrat ke sportu v lednu 2017“. Citováno 5. dubna 2016 - přes belta.by.
- ^ „BĚLORUS ZÍSKEJTE ŽENSKÝ BIATLON 4X6KM RELAY GOLD“. Citováno 22. února 2018.
- ^ „Klaus Siebert: Biatlon je můj život“. Mezinárodní biatlonová unie. 7. ledna 2012. Archivovány od originál dne 27. února 2014. Citováno 20. března 2014.
- ^ OlympicTalk (1. září 2019). „Čína pokračuje v koučování zimních olympijských her s králem biatlonu“. OlympicTalk. Citováno 23. září 2019.
- ^ Oficiální stránka s výsledky IBU Archivováno 1. Března 2011 v Wayback Machine. biathlonresults.com
- ^ Rozhovor Domracheva: „Sport - místo toho, abychom se motali“ Archivováno 15. března 2012 v Wayback Machine. biathlonworld.com (22. ledna 2009). Vyvolány 19 July 2014.
- ^ https://www.theguardian.com/sport/2018/feb/22/former-kgb-agent-darya-domracheva-wins-biathlon-gold-medal-at-winter-olympics
- ^ Zaccardi, Nicku. (5. dubna 2016) Ole Einar Bjoerndalen se dívá na 7. olympiádu, rodinu s další superhvězdou v Soči - OlympicTalk. Olympics.nbcsports.com. Vyvolány 25 June je 2018.
- ^ "Ole Einar Bjørndalen - časová osa | Facebook". Citováno 16. července 2016 - přes Facebook.
- ^ Zaccardi, Nick (5. ledna 2017). „Nejlepší světová biatlonistka se vrací tři měsíce po porodu“. NBCSports.com. Citováno 5. ledna 2017.
- ^ https://charter97.org/en/news/2020/8/12/389275/
- ^ Darya Domracheva. Zastupování Běloruska Archivováno 26 dubna 2012 na Wayback Machine. 2b.by. Vyvolány 19 July 2014.
externí odkazy
- Oficiální internetový obchod
- Oficiální webové stránky
- Darya Domracheva ve společnosti BiathlonWorld.com a BiathlonResults.com z IBU