Daniel R. Chamberlain - Daniel R. Chamberlain - Wikipedia

Daniel R. Chamberlain
4. prezident Houghton College
V kanceláři
1976–2006
PředcházetWilbur Dayton
UspělShirley Mullen
Osobní údaje
narozený1932
Alma materUpland College
California State University, Los Angeles
University of California, Los Angeles
University of Southern California
ProfeseProfesor

Daniel R. Chamberlain je americký akademický administrátor, který sloužil jako prezident Houghton College po dobu 30 let.[1]

Dne 14. února 2005 Chamberlain oznámil svůj odchod s účinností od května 2006. Jeho nástupcem byl Shirley Mullen.[2] V době svého odchodu do důchodu byl jedním z nejdéle sloužících vysokoškolských prezidentů ve Spojených státech.[3][4]

Vzdělávání

Chamberlain získal titul B.A. z Upland College v roce 1953, následovaný titulem M.A. California State University, Los Angeles. Poté získal dva doktoráty, jeden od University of California, Los Angeles a druhý z University of Southern California.

Zkušenosti

Učitel angličtiny a historie, akademický děkan

Učitel angličtiny a historie, spolurežisér, Projekt experimentální výuky týmu

  • Upland College, 1963–65,

Předseda divize profesionálních studií, učitel angličtiny, úřadující prezident

Asistent univerzitního děkana pro celouniverzitní aktivity

Děkan koleje

  • Houghton College, 1976–2006,

Prezident

externí odkazy

Akademické kanceláře
Předcházet
Wilber Dayton
Předseda Houghton College
1976 – 2006
Uspěl
Shirley Mullen

Reference

  1. ^ „Houghton College Presidents“. Houghton College. Citováno 22. prosince 2010.
  2. ^ Rey, Jay (20. května 2006). „Houghton College jmenuje absolventy prezidentkou; první žena ve funkci“. Buffalo News. Citováno 21. prosince 2010.
  3. ^ Buckham, Tom (16. února 2005). „HOUGHTON'S CHAMBERLAIN, KTERÝ SE ZÍSKÁ; COLLEGE PREZIDENT JE JEDEN Z NEJDELŠÍCH SLUŽEB V ZEMĚ“ Buffalo News. str. B12.
  4. ^ Basinger, Julianne (13. září 2002). „Zůstávající síla: Jak někteří prezidenti pokračují po celá desetiletí, když jiní po několika letech vypadnou, Kronika vysokoškolského vzdělávání“. Kronika vysokoškolského vzdělávání. str. 28.